-
To se mi líbí
-
Doporučit
Orientační čísla domů byla v habsburské monarchii zaváděna po roce 1857, a to jen v části měst. Zatímco v Rakousku jimi byla původní popisná (resp. soupisná) čísla v podstatě nahrazena, v českých zemích zůstalo orientační číslování natrvalo pouze doplňkovým, paralelním a z hlediska obcí dobrovolným, a stejně je tomu na Slovensku. Ovšem všiml jsem si, že v řadě zejména menších městeček kdysi systém orientačních čísel měli, ale pak (snad někdy kolem poloviny 20. století) ho přestali používat a oficiálně tam dnes orientační číslování neexistuje, i když na mnoha starších domech zůstala tato čísla (dnes už jen neoficiálně) vyznačena, ale v Registru územní identifikace adres a nemovitostí evidována nejsou. A některá velká města (Pardubice, Zlín, asi i Kladno) zřejmě orientační číslování ani nikdy neměla.
Zajímalo by mě, jestli existuje nějaká literatura, ať už v kontextu historické vědy, nebo veřejné správy, která by se historií domovního číslování nějak soustavněji zabývala. Mám na mysli především vývoj praxe, tedy těch "módních vln", kdy města toto číslování zaváděla, a kdy naopak od něj ustupovala, a jestli se v tom dají najít nějaké souvislosti a zákonitosti. A jistě by byly zajímavé i nějaké statistiky a rekordy - například jaká jsou vůbec nejvyšší popisná, evidenční a orientační čísla v republice. Nebo kolik procent obcí v jednotlivých velikostních kategoriích orientační čísla používá, které nejmenší obce orientační čísla mají a která největší města čí části obcí je nemají, či kolik procent domů má přiděleno číslo orientační, resp. kolik procent obyvatel bydlí v domě s číslem orientačním. Že by dnes, kdy se celá databáze adresních bodů dá stáhnout jako opendata, ještě nikoho nenapadlo si s těmi údaji takto pohrát a něco o tom napsat? (A pak jsou ještě naprosté kuriozity jako například město Dubá, které jako "orientační čísla" eviduje cosi, co ve skutečnosti jsou spíš stará popisná čísla před nějakým přečíslováním a s pravidly pro používání orientačních čísel to nemá nic společného. A zřejmě na úrovni státu není nikdo, kdo by cítil povinnost je metodicky umravnit.) Že by tato problematika, která se v důsledcích týká běžného života snad úplně všech lidí a která vytváří viditelnou identitu našich budov, nikoli nezaujala natolik, aby se jí soustavněji zabýval?
Dobrý den,
dle nám dostupných informací se bohužel touto tématikou dosud žádný historik podrobněji nezabýval. Knihu, která by se věnovala danému tématu, jsme v nám dostupných fondech nenalezli. S informacemi o evidenci a číslování domů se povětšinou můžete setkat přímo v publikacích o konkrétních městech a obcích, neboť daná problematika se vždy váže ke konkrétnímu sídelnímu místu.
Číslování domů se snažila Marie Terezie zavést již v roce 1767, uzákoněno ovšem bylo až dvorským dekretem z 10. března 1770 (do praxe posléze převedeno od roku 1771) . K částečnému přečíslování následně došlo v roce 1804/1805. V dané aktualizaci konskripčního a rekrutského řádu (neboť číslování domů bylo z počátku spojeno zvláště s otázkou vojenských odvodů a bylo tedy součástí konskripčních a rekrutských opatření) došlo k zásadní změně oproti předchozímu nařízení, číslování domů mělo být dle potřeb a se svolením krajského úřadu průběžně obnovováno. V obcích, kde docházelo k velkému stavebnímu rozmachu tedy mělo docházet i k přečíslování domů. Změna nastala u předměstí, která směla mít vlastní číslování, pokud měla vlastní jurisdikci.
V židovských čtvrtích byly domy číslovány římskými číslicemi. Později, během druhé poloviny 19. století, ztratilo toto oddělené číslování židovských domů smysl, neboť Židé směli bydlet i mimo ghetto. Roku 1875 se od tohoto číslován zcela upustilo a židovské domy byly přečíslovány.
Lze říci, že v současné době navazuje číslování menších obcí povětšinou (samozřejmě s řadou výjimek) na číslování z roku 1771 a u větších měst (taktéž s výjimkami - např. Litoměřice) na přečíslování z let 1804/1805.
Výše uvedené informace vycházejí z článku:
* EBEL, Martin. Číslování domů. In: Dějiny staveb 2005. Sborník příspěvků z konference Dějiny staveb / Plzeň : Klub Augusta Sedláčka ve spolupráci se Sdružením pro stavebněhistorický průzkum (2005), s. 21-24.
Používání orientačních čísel domů je v Čechách a na Moravě v rámci jednotlivých měst a obcí dobrovolné. Povětšinou toto číslování zavedly větší města pro snazší orientaci v rámci domů jednotlivých ulic.
Jejich používání vychází z císařského výnosu z 23. března 1857, který zaváděl systém číslování podle ulic. O zavedení orientačních čísel v obci opět, podobně jako v otázce popisných čísel a číslování domů, rozhodovala místní samospráva. V Praze a Brně k tomu kroku došlo až kolem roku 1867.
Obecně číslování domů vychází z následující historických nařízení:
* Patent z 10.3. 1770 - fond Národního Archivu, fond PT, č. inv. 1779 a 1785
* http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=pgs&datum=1804&size=45
* http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=rgb&datum=1857&page=247&size=45
* Zákon o popisování lidu ze dne 29. března 1869: Zákon o popisování lidu ze dne 29. března 1869. Jindřich Mercy. s. 6. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:641c26c0-fa59-11e8-9984-005056825209
* Zákon1920: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzgiyf6mrwgywtg
* Vyhláška č. 97/1961 Sb. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1961-97
* Celostátní pravidla pro pojmenovávání ulic i číslování domů - vyhláška ministerstva vnitra č. 326/2000 Sb., prováděcí vyhláška k zákonu o obcích a zákonu o hlavním městě Praze. Předchozí vyhláškou upravující tuto tematiku byla vyhláška č. 97/1961 Sb., o názvech obcí, označování ulic a číslování domů: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-326
Články k danému tématu:
* Ebel, Martin. Číslování domů. In: Dějiny staveb 2005. Sborník příspěvků z konference Dějiny staveb / Plzeň : Klub Augusta Sedláčka ve spolupráci se Sdružením pro stavebněhistorický průzkum (2005), s. 21-24.
* Tihelka, Karel. Číslování domů v Bučovicích. Vlastivědný věstník moravský Roč. 18, č. 1 (1966), s. 112-113
* Koudelová, Jana. Dvojí přečíslování domů v obci Trojanovice.. 1. část /. In: Hlasy muzea ve Frenštátě pod Radhoštem : vlastivědný časopis Nový Jičín : Muzeum Novojičínska Roč. 31, č. 1-4 (2014), s. 27-35.
* Koudelová, Jana. Dvojí přečíslování domů v obci Trojanovice.. 2. část /. In: Hlasy muzea ve Frenštátě pod Radhoštem : vlastivědný časopis Nový Jičín : Muzeum Novojičínska Roč. 32, č. 1-4 (2015), s. 18-32.
* Tantner, Anton. Ordnung der Häuser, Beschreibung der Seelen. Hausnummerierung und Seelenkonskription in der Habsburgermonarchie. Tantner, Anton. Innsbruck-Wien-Bozen : Studienverlag, 2007. 294 s. (Wiener Schriften zur Geschichte der Neuzeit. 4.) ISBN:978-3-7065-4226-5
* Vavrušková, Jitka. Přečíslování domů v Dačicích. Jitka Vavrušková. In: Dačický vlastivědný sborník Dačice : Spolek přátel muzea v Dačicích : Městské muzeum a galerie Dačice Sv. 8, (2015), s. 191-200.
* David, Richard. Přečíslování domů ve Slavonicích. Richard David. In: Dačický vlastivědný sborník Dačice : Spolek přátel muzea v Dačicích : Městské muzeum a galerie Dačice Sv. 8, (2015), s. 201-203.
* FASSATI, Tomáš. Zmatek s popisnými čísly. S '98. 1998, 9(12), 21-22. ISSN 1213-6573.
* KUNCOVÁ, Jarmila. Zlínský poštovní unikát: číslování. Zlínský deník: nejčtenější regionální noviny. 2013, (222), 1. ISSN 1801-9838.
* KUČA, Karel. Popisná čísla. S '98. 1998, 9(26), 26-27. ISSN 1213-6573.
aj.
Další literaturu k tématu můžete dohledat prostřednictvím Online katalogu Národní knihovny ČR: http://aleph.nkp.cz/cze/nkc, Souborného katalogu ČR: http://aleph.nkp.cz/cze/skc, portálu Knihovy.cz: https://www.knihovny.cz/ , článkové databáze ANL: http://aleph.nkp.cz/cze/anl a bibliografické databáze Historického ústavu AV ČR: https://biblio.hiu.cas.cz/#!/ .
Internetové zdroje:
* https://radiozurnal.rozhlas.cz/cislovani-domu-popisna-cisla-a-jejich-historie-6341852
* https://www.zememeric.cz/9+10-98/popiscis.html
Statistická data, pokud k popisným a orientačním číslům byla někdy sbírána a shromažďována, by měl mít ve svém fondu Český statistický úřad: https://www.czso.cz/ Statistické přehledy k jednotlivým obcím nabízí Historický lexikon obcí České republiky 1869 - 2005: https://www.czso.cz/csu/czso/csu_vydava_historicky_lexikon_obci_ceske_republiky_1869_2005
Obdobné je to s číslováním částí osad/měst. Nepodařilo se nám nalézt, že by římské označení bylo někdy upraveno přímo zákonem. Zákonná nařízení se týkala vždy jen členění hlavního města Prahy. O členění a číslování jiných obcí/měst opět rozhodovala samospráva dané obce.
* Nařízení o rozdělení Prahy na obvody pro volby místních výborů a očíslování nových částí Prahy: http://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzgizv6nznga
K danému tématu Vám doporučujeme prostudovat např. následující články a dokumenty:
* https://geoportal.npu.cz/web/content/doc/CZ_manual_201802_R.pdf
* https://www.czso.cz/csu/xa/historie_vnitrniho_usporadani_hlavniho_mesta_prahy
* https://www.czso.cz/csu/rso/cast_obce
* EXNER Jiří. Obce, města, městské části. Praha: Libri, 2004. https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:333b0462-efe3-4dc6-a09e-74dd266e0511
* ČESKO, undefined a SVOBODA, Karel. Zákony o územní samosprávě. Praha: Eurounion, 2003. s. 22. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:0f205d70-a650-11e2-ada5-005056825209
* ČECHÁK, Vladimír a VYSOKÁ ŠKOLA FINANČNÍ A SPRÁVNÍ, undefined. Vývoj veřejné správy v Československu a České republice (1945-2004). Praha: Eupress, 2004. s. 138. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:21cc6ee0-2c4c-11e4-a8ab-001018b5eb5c
* MLEZIVA, Štěpán a KUČA, Karel. Historický lexikon městysů a měst. Praha: Baset, 2006. s. 16. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:442b95c0-176d-11e6-a0ee-5ef3fc9ae867
* KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. První vydání. Praha: Libri, 1996-2011. 8 svazků. ISBN 80-85983-12-5.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
29.07.2020 08:49