-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
prosím Vás o informaci ohledně původu sousloví "zvoní hrana". Význam je mi znám, zajímalo by mě však, z čeho pochází výraz "hrana" nahrazující zvon "umíráček".
Děkuji
Dobrý den,
hrana ve smyslu zvonit hrana - pomnožné podstatné jméno; zvonit hrana - zvonit za zemřelé; umíráček - je vžité, rozšířené mezi lidem od nepaměti.
Podíváme - li se na popis zvonu, jak ji uvádí ve své knize Zvonařství zvonař Petr Rudolf Manoušek, jedna část zvonu se jmenuje hrana.
Zvonové součásti:
Dřevěný nosník, na kterém se zvon houpe, se nazývá hlava či hlavice,..
Horní část zvonu, za kterou zvon visí, je šestiramenná nebo čtyřramenná koruna...
Vrchol zvonu pod korunou je nazýván čepec, pod ním je krk nebo také plášť...
Nejširší místo ve spodní části je věnec...
Pak už následuje hrana neboli špice...
Samotný tvar zvonu, promítnutý do síly jeho stěny, se nazývá žebro (něm. "Glockenrippe"), nejsilnější místo věnce je rána (něm. "Schlag"). Uvnitř zvonu je zavěšeno kované srdce...
Církevní obřady: jinak se zvoní ve všední den - jinak v neděli, svůj význam mají i přestávky mezi zvoněním...zvonění před svátky, při mších, při křtu, svatbě nebo pohřbu. "Hrana" se zvoní mezi 12. a 13. hodinou polední střídavě všemi zvony a největším z nich - to podle vážnosti zemřelého; odtud rčení "komu zvoní hrana"...
Volně čerpáno z:
http://www.ereading.cz/nakladatele/data/ebooks/1870_preview.pdf
Zdroj: MANOUŠEK, Petr Rudolf. Zvonařství. Praha: Grada Publishing, 2006.
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=2126
Hrany, hrana
(T. H.) Že by pomnožné jméno hrany, hrana (posmrtné zvonění) bylo příbuzné s ruským choroníť (schovávati, pohřbívati), pochoroníť, póchorony (pohřeb), nevěříme, protože se ruské ch nesrovnává s českým h (ruské choroníť = české chrániti; k významu srv. české chovati, schovati, pochovati)...
Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 10
Na hraně
Autor: Jaromír Slomek,10.04.2010
"Bývávalo jasno, co je hrana, co jsou hrana (v otázce, komu zvoní hrana, kterou zvláště čtenáři Johna Donna a Ernesta Hemingwaye dobře znají, se to slovo tváří jako singulár, jenže je to podstatné jméno pomnožné: ta hrana, bez těch hran, těm hranám atd.), tedy, jak nás poučuje Příruční slovník jazyka českého (http://bara.ujc.cas.cz/psjc/), "slavnostní vyzvánění za zemřelého po poledni ve dnech mezi úmrtím a pohřbením", co je hráň (pomocná podpěra při rubání) a co je hranice - ta mívala a propána snad dosud má několik významů, už dávno je zachytil výše citovaný slovník..."
http://jaromir-slomek.blog.tyden.cz/clanky/3989/na-hrane.html
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
19.12.2013 14:55