-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, zajímá mě, jak vypadal životní styl obyvatel ČR v éře zlatých 60.let...? Jaké byly trendy, jak se lidé nejradši bavili...Děkuji.
Dobrý den,
60. léta představovala politické uvolnění, ale problémy spojené se socialistickým hospodařením přetrvávaly: byl obrovský nedostatek bytů (mladší generace bydlela s rodiči v malých bytech), existovaly pořadníky na byt a pokud chtěl člověk získat byt dříve, musel buď zastávat funkci, anebo se nechat zaměstnat v podniku, který svým zaměstnancům zprostředkoval vlastní byt. Ze strany podniky se nabízí možnost využít bezúročné půjčky do výše Kčs 40 000,-. Mladí manželé často sdíleli společnou domácnost se svými rodiči. Vícegenerační bydlení přinášelo i výhody v podobě hlídání dětí prarodiči.
V 60. letech ještě existovaly umístěnky, tedy zdaleka ne všichni se mohli svobodně rozhodnout, kde budou pracovat. Ze statistiky vyplývá, že v roce 1970 připadá jedno auto na 17 obyvatel. Základní vojenská služba byla standardně nastavena na 2 roky, které bylo možno zkrátit v případě absolventů vojenské školy, anebo otců malých dětí, případně prodloužit pro politické, či kázeňské prohřešky. Do roku 1964 byla mateřská dovolená dlouhá 18 týdnů a podpora při narození dítěte činila Kčs 650,-. V roce 1968 se mateřská dovolená prodloužila z 22 týdnů na 26 týdnů a podpora při narození dítěte činila Kčs 1000,-. Zaměstnanost žen se výrazně promítá do společenského života. Podle sčítání lidu z roku 1961 bylo z celkového počtu vdaných žen zaměstnáno 53,4 %. Ve skupině vdaných žen s dětmi mladšími 14 let jich bylo 55 % ekonomicky činných, ve skupině s dětmi staršími 14 let to bylo dokonce 66 %. Stoupající trend ženské zaměstnanosti byl zapříčiněn tím, že příspěvek žen do rodinného rozpočtu se postupně stal nepostradatelnou součástí zachování přiměřené životní úrovně. Dalším důvodem byla potřeba žen společensky se uplatnit a využít dosažené kvalifikace a vzdělání. V období socialismu se stávaly nezávislejšími, samostatnějšími a sebejistějšími, postupně získávaly větší vládu nad svým tělem, protože stát jim ulevil od reprodukčních povinností tím, že učinil snáze dostupnými interrupce a antikoncepce. V obecné představě byla práce žen často doplňkovým zdrojem rodinných příjmů, z čehož plynuly následující důsledky: některé ženy chápaly zaměstnání jen jako přechodné období před svatbou a svým zaopatřením ze strany manžela, i navzdory zákonným ustanovením byly platově diskriminovány a jen zřídkakdy se objevovaly ve vedoucích funkcích. Veřejná péče o děti předškolního věku měla u nás tradici již od první poloviny 20. století. V 50. letech byly jesle a mateřské školky často zřizovány v rámci podniků. I když nebyl dostatek kvalitních předškolních zařízení. Na základní školu docházely děti v místě bydliště, specializovaných škol například s výukou jazyků bylo minimum.
Otevírací doba obchodů byla stejná jako pracovní doba většiny podniků, tudíž ti, kteří mohli, během ní nakupovali či vyřizovali potřebné věci soukromé povahy. Lidé hojně chalupařili a chatařili.
Zdroj: Vaněk, Miroslav, ed. Obyčejní lidé--?!: pohled do života tzv. mlčící většiny: životopisná vyprávění příslušníků dělnických profesí a inteligence. Praha: Academia, 2009. 3 sv. Historie. ISBN 978-80-200-1791-8.
Z dalšího zdroje k popisu 60. let:
Československo příliš neprosperovalo, což obyvatelé pociťovali nejen na svých příjmech (průměrný měsíční plat činil 1430 Kčs), ale viděli to i v prázdných regálech obchodů. Hospodářským programem roku 1964 se stala "mobilizace a vyhledávání rezerv", např. Všudybyl - vyhledávání nevyužívaných výrobních prostředků, především zemědělských strojů a zemědělské půdy ležící ladem, anebo akce ke zvýšení sběru odpadových surovin. Vzdor hospodářským potížím (a možná právě díky jim) docházelo k určitému uvolnění politických poměrů, což bylo patrné zejména v kultuře. Vydávaly se knihy autorů, jejichž jména se ještě před pár lety oficiálně nesměla ani vyslovit, do kin přicházely americké filmy a Československá televize dokonce začala vysílat kurzy angličtiny. Pocity mladé generace nejlépe vyjádřily dva nejpopulárnější filmy, které v roce 1964 přišly do kin - Černý Petr a Starci na chmelu. Občané Československa s nadějemi sledovali změny v SSSR, kde čerstvého sedmdesátníka Chruščova nahradil mladší Leonid Brežněv, od něhož očekávali další reformy utaženého režimu. Rok 1964 znamenal revoluci v československém automobilovém průmyslu - v dubnu začala v Mladé Boleslavi velkosériová výroba osobních automobilů Škoda 1000 MB. Zatímco automobilka dosud vyráběla jen necelých 30 000 vozů ročně, nová linka měla kapacitu sedmkrát větší. O osobní automobily byl na trhu mimořádný zájem - prodávaly se na tzv. pořadník. Zájemce složil v prodejně Mototechny zálohu 20 000 Kč a čekal, až se na něj dostane, což mohlo trvat i 3 roky. Dalším impulsem k rozvoji motorismu bylo radikální snížení cen benzínu ze 4 Kčs/ 1 l na 2,10 Kčs / 1 l. Francouzské a italské filmy a barevné časopisy pašované z Rakouska a západního Německa to byly největší zdroje módní inspirace v Československu v první polovině šedesátých let. Většina oděvů se šila podomácku z materiálů, které nabízel socialistický obchod. Šicí stroj byl prakticky v každé domácnosti. V dámském šatníku roku 1964 nesměly chybět soudkové sukně a bílé blůzy, k nimž se kolem krku vázaly kravaty. Místo kabelek se toho léta nosily plastové košíčky. Mladí muži toužili po džínách, jenže ty se do Československa ještě vůbec nedovážely , dokonce ani do Tuzexu. Každá mladá dívka toužila být opálená jako Claudia Cardinal, a tak v každé dívčí kabelce nesměla chybět tuba samoopalovacího krému s názvem Nubian. Ve světě sportu zářila Věra Čáslavská, Jiří Daler a Hans Zdražil, Pavel a Eva Romanovi. Semafor zažívá zlatá léta. Hity roku 1964: Den je krásný - Karel Gott a Jana Petrů, Červená řeka - Helena Vondráčková, jó, třešně zrály - Waldemar Matuška, Babeta - Jiří Suchý a Jiří Šlitr, Adresát neznámý - Karel Gott a Olymipic.
Televize přestávala být nedostupnou vymožeností. Přestože ceny TV přijímačů nebyly lidové, měla jej už prakticky každá druhá domácnost (1 přijímač na 7 obyvatel ČSSR). Československá televize vysílala pouze černobíle na jediném programu, průměrně 9 hodin denně. Československý rozhlas v roce 1964 začal vysílat pravidelně v pásmu velmi krátkých vln (VKV). V roce 1966 došlo v ČSSR ke zkrácení pracovní doby ze 46 hodin na 42,5 hodin týdně (zrušily se pracovní soboty). Lidé měli zájem zejména o vybavení domácností, vysavače, ledničky, nábytek, svítidla, koberce, ale také o jízdní kola, motocykly, osobní automobily. Snem mladých lidí bylo mít vlastní magnetofon a japonský kapesní tranzistorový přijímač. Děti z měst trávily prázdniny v pionýrských táborech, případně jezdily k příbuzným na venkov. Fenoménem 60. let se stalo chataření. Investice do prvorepublikových chat v rekreačních oblastech byla jedním z mála legálních způsobů, jak výhodně zúročit volné finanční prostředky. Chaty si lidé ale většinou stavěli svépomocí, a tak mnoho dětí vyrůstajících v šedesátých letech vzpomíná dodnes na svoje prázdniny jako na nenáviděné nucené práce strávené s lopatou a kolečkem v ruce. Nedostatek ubytovacích kapacit a služeb byl hlavní překážkou rozvoje turistiky. Například Praha měla oficiálně v hotelích k dispozici téměř 8 000 lůžek, ale téměř polovina byla trvale obsazena pracujícími z ostatních částí republiky, pro něž neměly podniky jiné ubytování. Stále více obyvatel cestovalo za zážitky do zahraničí - zejména do sousedních socialistických zemí - nejvíce do Maďarska, NDR a Polska.
Zdroj: Major, Jaroslav. Byl to váš rok - 1964: filmová kronika roku 1964, události roku 1964, dobový propagační film. 1. vyd. Praha: Popron Music, 2013. 48 s. ISBN 978-80-87767-07-8.
V šedesátých letech 20. století došlo v oblasti rekreací k výrazné změně. Důležitým zlomem se stalo zavedení rodinné rekreace v roce 1960. Předešlých plných dvanáct let se zaměstnanci vesměs vydávali na dovolenou bez rodinných příslušníků, zejména dětí. Novinku bylo třeba napřed ověřit: na letní rekreaci byla proto v osmi zotavovnách na zkoušku povolena účast dětí ve věku od tří let. Vyhrazené zotavovny náležely Svazu zaměstnanců v hornictví a Svazu zaměstnanců hutí a rudných dolů (jednalo se o objekty František Kouba, Červánky, Devět Skal, Budovateľ Tatry, Sykovec, K.H. Mácha a Hutník). Podmínky pro účast dětí stanovila ÚRO následovně: děti ve věku od tří do sedmi let se mohly dovolené zúčastnit bez poukazu, za to se souhlasem závodní rady a se souhlasem správy zotavovny, cena za účast se pohybovala, podle délky pobytu, v rozmezí od 140 do 280 Kčs (tzn. 20 Kčs za den). Děti, které přesáhly věkovou hranici sedmi let, musely mít poukaz přidělený základní odborovou organizací, cena za pobyt činila od 98 Kčs do 196 Kčs, za děti starší 10 let hradil závodní výbor za poukaz jeho plnou stanovenou hodnotu. Většina funkcionářů základních organizací ROH se zavedením takového druhu rekreace souhlasila. Mezi hlavními argumenty se objevily názory, že zavedení rodinné dovolené bude završením reakce na stále sílící hlasy po společně trávené dovolené. Dále se měl zlepšit výběr zasloužilých pracovníků, kteří doposud odmítali na rekreaci nastoupit, protože vzhledem ke svému pracovnímu vytížení ve všedních dnech dávali přednost dovolené s rodinou než kolektivně trávené zotavené. Rekreaci tak v dřívějších letech preferovali svobodní, bezdětní, či starší pracovníci, naopak zasloužilí zaměstnanci se na dovolenou vůbec nedostali, protože měli malé děti.
Zdroj: Čornejová, Alžběta. Dovolená s poukazem: odborové rekreace v Československu 1948–1968. Vyd. 1. Praha: Academia, 2014. 250 s., [16] s. obr. příl. Šťastné zítřky; sv. 13. ISBN 978-80-200-2363-6.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
29.05.2014 10:18