-
To se mi líbí
-
Doporučit
Všichni známe výraz "Na psí knížku", ale co má společného se psem a s knížkou soužití partnerů bez sňatku? Děkuji za vysvětlení.
Dobrý den,
žít bez sňatku s někým - žít s někým na hromádce / na (psí) knížku / na divoko, žít spolu / s někým jen tak...
Čerpáno z: Slovník české frazeologie a idiomatiky. Výrazy neslovesné. R - Ž. Praha: Academia, 1994.
Vžité slovní spojení na psí knížku se nepodařilo jednoznačně vysvětlit. Snad nejvýstižnější a nejsprávnější je ten výklad, který byl prezentován v periodiku Ústavu pro český jazyk AV ČR, viz níže.
Z dotazů v Jazykové poradně
Dotaz
Chtěla jsem se Vás zeptat na původ slovního spojení „na psí knížku“. Zajímalo by mne, jak takové spojení vzniklo, a třeba i to, od kdy se používá, a vůbec veškeré informace o tomto slovním spojení.
Odpověď
Žádná z dostupných příruček se o původu tohoto frazému nezmiňuje. Definici přináší Slovník české frazeologie a idiomatiky: žít s někým na (psí) knížku = žít s někým bez úředního sňatku jako družka, druh ve společné domácnosti.
Konzultovali jsme Váš dotaz s dalšími kolegy a nejpravděpodobnější vysvětlení původu zmíněného frazému je toto: V Jungmannově Slovníku česko-německém z 19. století je pojmenování oddací kniha jako překlad něm. Trauungsbuch. Jako hovorový významový kontrast mohlo být pak vymyšleno pojmenování psí knížka, protože psí je vždycky znevažující adjektivum: psí hlas, psí život, psí počasí atd. Čili po řádném sňatku je pár zapsán v oddací knize, bez něho žije na psí knížku.
Zdroj: Naše řeč, 3/2008, str. 168
Žít na hromádce - kohabitace, v České republice hanlivé pojmenování pro život na psí knížku. Kde se tyto výrazy vzaly, není úplně jasné. Kohabitace tak, jak ji dnes známe, je poměrně nový jev; v západních společnostech se rozmáhá v šedesátých letech 20. století. Vliv na rozšíření kohabitace měly především sociální změny, zejména emancipace žen, akceptace předmanželského sexuálního styku a rozvoj antikoncepce.
V českém prostředí se objevuje až v letech osmdesátých, nesezdané soužití se stává celkem obvyklým jevem. Dříve ale ve většině případů však bylo chápáno pouze jako „manželství na zkoušku“, páry spolu opravdu bydlely a žily, – a když pár zjistil, že čeká dítě, vesměs následoval sňatek“.
Už na začátku devadesátých let se ale toto začíná měnit.
Společnost už tolik netlačí na legitimizaci dítěte, a tak je všeobecně přijímáno nesezdané soužití jako možná alternativa.
Volně čerpáno z: http://is.muni.cz/th/363933/fss_b/Bakalarska_prace.txt
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
25.06.2014 14:27