Zcizené rudolfinské sbírky

Text dotazu

Dobrý den, mám dotaz stran odcizených rudolfinských uměleckých sbírek švédským vojskem během obléhání Prahy na konci třicetileté války. Dočetl jsem se, že zmizelo přes 400 obrazů a řada dalších významných děl mistrů, jakými byli Michelangelo, da Vinci, Raffael Santi či Dürer. Chtěl bych se zeptat, o jaké konkrétní obrazy, sochy či díla se jednalo? Co si nyní mohu prohlédnout ve stockholmském muzeu a "kdyby" byly dějiny jinak, zůstalo by snad v Praze? Nemohu žádná konkrétní díla dohledat. Díky za odpověď.

Odpověď

Dobrý den,
představa, že hlavní část uměleckých sbírek Rudolfa II. odvezli Švédové je, dle vyjádření přední historičky umění na dané období Elišky Fučíkové, mylná. Hned po smrti Rudolfa II. nechal nejcennější kusy sbírky převézt jeho bratr Matyáš do Vídně. Některé cenné předměty si odvezli i další dva Rudolfovi bratři.
Eliška Fučíková k tomu dále v článku na dané téma dodává „Ztráty pokračovaly, jak se přes Prahu valila válka: po bitvě na Bílé hoře vítěz nad českými stavy Maxmilian Bavorský zabavil údajně na 1500 vozů kořisti (třeba vzácné dílo Hanse von Aachena). Ani saský kurfiřt, který dobyl město v listopadu 1631, se nenechal zahanbit a odvezl si pár cenností do Drážďan.“
Švédové tak do Stockholmu přivezli „pouze“ přibližně 500 děl z původních cca 3000, která byla součástí sbírky Rudolfa II.
Obrazy a další umělecké předměty ze švédské kořisti jsou uloženy různě po švédských muzeích. Nejsou tedy uloženy na jednom místě. Jedná se však pouze o určitou část, neboť v průběhu staletí byla řada děl rozdána či rozprodána.
Nejcennější a nejrozsáhlejší sbírku obrazů a dalších předmětů z původní sbírky Rudolfa II. je možné obdivovat ve Vídni. Velká část této sbírky je dostupná v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni.

Pokud Vás zajímá, jaké obrazy a předměty byly součástí sbírek Rudolfa II., doporučujeme prostudovat následující knihy:
· * FUČÍKOVÁ, Eliška, Beket BUKOVINSKÁ a Ivan MUCHKA. Umění na dvoře Rudolfa II. Praha: Aventinum, 1991. s. [1]. ISBN 80-85277-04-2. Dostupné také z: https://kramerius-vs.nkp.cz/uuid/uuid:225a1b20-ce7a-11e4-97af-005056827e51

· * FUČÍKOVÁ, Eliška, ed. Rudolfínští mistři: díla dvorních umělců Rudolfa II. z českých soukromých sbírek: katalog k výstavě Muzea hlavního města Prahy = The masters of Rudolf II's era: works of art by court artists of Rudolf II in private Czech collections: the City of Prague Museum exhibition catalogue. Vyd. 1. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2014. 170 s. (některé složené). ISBN 978-80-87828-12-0.
* F* FUČÍKOVÁ, Eliška, ed. et al. Rudolf II. a Praha: císařský dvůr a rezidenční město jako kulturní a duchovní centrum střední Evropy: [výstava, Praha 30. května - 7. září 1997]. Praha: Správa Pražského hradu, 1997. 386 s. ISBN 80-902051-6-X
* * JANÁČEK, Josef. Rudolf II. a jeho doba. Praha: Svoboda, 1987. s. 513. Dostupné také z: https://kramerius-vs.nkp.cz/uuid/uuid:9863a870-9de0-11e3-b9bb-5ef3fc9bb22f

Další použité a doporučené zdroje:
· * https://dvojka.rozhlas.cz/eliska-fucikova-ano-opravu-o-me-rikaji-ze-jsem-vdova-rudolfa-ii-7476038
· * https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/1009767-zpatky-domu-praha-vystavuje-dila-rudolfinskych-sbirek
· * https://www.lidovky.cz/noviny/za-pet-prstu.A071012_100005_ln_noviny_sko
· * http://muzeumprahy.cz/rudolfinsti-mistri-dila-dvornich-umelcu-rudolfa-ii-z-ceskych-soukromych-sbirek/http://muzeumprahy.cz/rudolfinsti-mistri-dila-dvornich-umelcu-rudolfa-ii-z-ceskych-soukromych-sbirek/
• D* Dějiny a současnost: historicko-vlastivědná revue Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí a ministerstva školství a kultury. Praha: Lidové noviny, 2012, 34(2). s. [3]. ISSN 0418-5129.

Obor

Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

01.04.2020 22:18

Jan Kokeš píše:
Pondělí 18.10.2021 13:53
Je zvláštní, že nikde nemohu najít, jaké že to Leonardy nám měli Švédové odnést. V celé Skandinávii totiže není ani jeden. V Německu, Rakousku a podobných zemích je dohromady snad jeden v Mnichově. Pak 1x USA, 1x Polsko (ovšem nepochází od nás, zakoupeno v Itálii). Pár v Rusku, v Anglii a ve Francii, přičemž ve Francii je většina patrně spíš od Leonardových studentů. Zbytek Leonardů je stále ještě v Itálii. Na rozdávání a rozprodávání toho tedy nikdy moc nebylo.
Rád bych našel konkrétně něco o da Vinciho Ježíšovi. Z legendy o Chrudimském Salváru soudím, že se obrazy nejen vybojovávaly, ale sem tam se i zázračně mizely. Vojákům přímo před nosem. Ještě dřív, než jim vůbec zmizela Praha z očí.
PSK - admin píše:
Středa 05.01.2022 12:39
Dobrý den,

vysvětlující příspěvek, jak to s ukořistěnými obrazy a díly bylo, napsala renomovaná kunsthistorička dr. Eliška Fučíková, viz odkaz do archivu služby Ptejte se knihovny https://www.ptejteseknihovny.cz/[…]/zcizene-rudolfinske-sbirky.
Doporučujeme obrátit se např. na odborníky v Uměleckoprůmyslovém muzeu https://www.upm.cz/ nebo Národní galerii https://www.ngprague.cz/o-nas/stranka/knihovna
Zde několik odkazů k vámi sledovanému tématu:
XXXIV. Václav Hollar (podle Leonarda) Salvator Mundi, kolem 1500—1510 Mědirytina Nejdůležitějším derivátem podle kartonu navrženého možná Leonardem je zřejmě Salvator Mundi z období let 1500 až 1510. Pro tento návrh svědčí dvě vlastnoruční detailní Leonardovy studie (kat. 40—41) i řada kopií, které se ale od sebe výrazně liší. O kopiích nejobšírněji diskutovali Heydenreich (1964), Snow Smithová (1982) a Marani (1989, č. 13A).
Zdroj: ZÖLLNER, Frank, PSCHEIDTOVÁ, Blanka a SCHWIPPEL, Jindřich. Leonardo da Vinci: 1452-1519 : malířské a kreslířské dílo. Praha: Slovart, c2005. s. 250. ISBN 80-7209-667-2. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/[…]/uuid:17b8c962-c133-4dbe-9257-82ba3ac004a1
ZÖLLNER, Frank, PSCHEIDTOVÁ, Blanka a SCHWIPPEL, Jindřich. Leonardo da Vinci: 1452-1519 : malířské a kreslířské dílo. Praha: Slovart, c2005. s. 691. ISBN 80-7209-667-2. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/[…]/uuid:25e12425-7034-45a5-8550-a895ee4ffcd8

Zajímavé příspěvky (pravdivost ale nemůžeme ověřit):
Salvator Mundi (spasitel světa) je obraz Leonarda da Vinciho zobrazující Ježíše Krista jako spasitele, pochází z doby kolem roku 1500. Na obraze je Kristus v renesančním ošacení udělující požehnání se zdviženou pravou rukou s překříženými prsty, v levé ruce drží křišťálovou kouli. Malba ho tak dle dobové představy zobrazuje jako zachránce světa a vládce všehomíra. Je známo asi 20 verzí obrazu od Leonardových studentů a následníků, samotný originál obrazu byl dlouho považován za ztracený.
V roce 2005 zakoupili obchodníci s uměním na aukci v americkém New Orleans za deset tisíc amerických dolarů tmavý a poškozený obraz, když věřili, že by mohlo jít o dílo z doby renesance. Dílo bylo následně zrestaurováno a zbaveno pozdějších přemaleb, když hlavní restaurátorkou byla Dianne Dwyer Modestini z Newyorské univerzity. Dílo však stále bylo přisuzováno da Vinciho žákovi Giovannimu Antoniovi Boltraffiovi, případně Bernardinu Luinimu. Postupně však začalo být přisuzováno samotnému Leonardovi, jako jeho dílo se poprvé objevilo na výstavě v londýnské National Gallery. Většina odborníků postupně s tímto závěrem souhlasila, někteří ho však nepřijímají.
V květnu 2013 jej zakoupil švýcarský obchodník Yves Bouvier za 75 milionů dolarů v newyorské aukční síni Sotheby's. Následně byla malba prodána ruskému sběrateli a podnikateli Dmitriji Rybolovlevovi za 127,5 milionu dolarů. Po prodeji vznikl mezi Rybolovlevem a Bouvierem právní spor. V listopadu 2017 byl obraz prodán v aukční síni Christie's za více než 450 milionů dolarů. To z obrazu udělalo v té době nejdražší prodaný obraz historie.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Salvator_Mundi_(da_Vinci)

Další odkazy:
https://www.dotyk.cz/[…]/salvator-mundi-leonardo-da-vinci-30000416.html
https://www.idnes.cz/kultur[…]_104324_vytvarne-umeni_misl

Uvádíme dva odkazy, které zmiňují Chrudimskou legendu; z textu ale jednoznačně nevyplývá, že by se jednalo o dílo Leonarda da Vinci.
"Když Chrudim všecka pokatoličena, pomýšleno, jak dal by se upravili bídný její stav, jak bylo by lze docíliti většího přílivu obyvatelstva, peněz a návštěvníků.
Učiněno tak prostředky pro dobu význačnými: založen r. 1656 nový klášter kapucínský, a pořádána hojná procesí a pouti. Ty konány hlavně к obrazu sv. Salvatora v hlavním chrámě chrudimském; к němu připíná se legenda, že kdysi švédští vojáci chtěli jej zhanobiti a že vytryskla z hlavy Spasitelovy krev; tehdy měšťanka chrudimská, Dorota Skákalíková, obraz zachránila. К posvátnému chrámu a uctívanému obrazu pořádány z dalekého okolí pouti „salvatorské“, které vskutku pak přiváděly do Chrudimě neméně lidí než velmi četné a po celých Čechách proslulé trhy koňské. Dle obrazu zove se chrám, vlastně Panně Marii zasvěcený,, i svatého Salvatora, ba Chrudim sama zvala se kdysi městem salvatorským..."
Zdroj: NOVÁKOVÁ, Teréza. Potulky po Čechách východních. Praha: J. Otto, [1913]. s. 52. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/[…]/uuid:bed2fd10-14a3-11e3-a9a8-005056825209

J. S. Machar: Z BÁSNÍ: CHRUDIMSKÁ LEGENDA. V chrudimském kostele je obraz Spasitele na desce dřevěné, jež červy rozryta, zašlý a začouzen, plod ruky neumělé, а к svátým památkám se vlasti počítá. Neboť když před věky roj švédských násilníků zem plně bědami i v starou Chrudim vpad, i v kostel vtrhli prý a po svém mrzkém zvyku pít začli divoce a hýřit, v kostky hrát. Tři z nich prý sebrali tu malbu posvěcenou, obrázek Ježíšův na dřevě prostičký, a džbány na zemi a obraz na kolenou, na svátou podobu vrhali kostičky. Klobouky s chocholy na stranu posunuty — rejthaři byli to — se zle už kývaly, a žerty necudné hlas jejich mluvil dutý a vína potůčky po bradách splývaly. Z nich jeden konečně, tvář vínem rozpálená, a prohrou rozčilen do výše vyletí : — U ďábla, římanská ty modlo pobarvená, což jsi mi nemohla svůj palec držeti?! — A kord svůj vytasí a bodne Spasitele . . . Mráz proleť příšerný po zádech vojáků — a zázrak ! Z obrazu proud krve vytrysk vřelé a vstříkne do očí a v líce žoldáku. A hrůzou zděšeni a divém přemraženi rejthaři utekli . . . A proto rok co rok procesí nábožná při hudby hlučném znění к svátému obrazu ze všech krajů řídí krok. V tom starém obraze, v té líci Salvatora prý ještě jizva je, jež hlásá onen div. A bude pravdou vše, co vyprávěl jsem shora, neb ten, jenž mně to řek, je, trvám, ještě živ . . .
Zdroj: Pražská lidová revue: list věnovaný vzdělávání a kulturním potřebám lidu. Praha: Josef Pávek, 3.1905, 1(1). s. 38. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/[…]/uuid:07800230-6492-11e4-be62-005056825209
Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 10 + 4?

Hledání v archivu