-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
rád bych se zeptal, zda existuje český název pro zařízení pro podkování koně, které se v německy mluvících zemích nazývá Beschlagstand (viz obr. na internetu pod tímto heslem). V češtině jsem nalezl pouze podkovářskou stoličku, ta je ovšem daleko menší a skladnější, než zmíněný Beschlagstand. Předem děkuji za odpověď
Dobrý den,
K problematice, která vás zajímá, jsme našli několik informací v různých zdrojích, z nichž Vám uvádíme ukázky níže. Bohužel ani my jsme ale v nám dostupných zdrojích nenašli podobné zařízení s českým názvem. Všude se používá pouze slangový výraz falbok; výraz - který ovšem moc česky taky nezní... Je ovšem pravda, že tento výraz nejspíš představoval pouze podkovářskou stoličku, její popis je ale trošku jiný.
Překladač na internetu uvádí: Beschlagstand = montážní stojan, podkovářská stolička = Hufschmiedstuhl.
Vybrané úryvky z tematických textů:
"Pokud kovář podkovával i koně, musel mít pro tuto činnost v blízkosti vhodný prostor, nejčastěji krytý průjezd nebo předsunutý štít; sloužil také k okovávání vozů a jiných rozměrných předmětů. К základnímu podkovářskému vybavení patřilo několik druhů speciálních kleští, kladívko, hřeby podkováky, podkovářská stolička a polotovary podkov, které kovář buď kupoval, nebo si sám zhotovoval, zejm. v případě speciálních podkov na vadná kopyta..."
Zdroj: Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Etnologický ústav Akademie věd České republiky v Praze a Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Mladá fronta. s. 409. ISBN 978-80-204-1713-8. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:17d24c60-243a-11e6-aec6-001018b5eb5c
"stolička podkovářská (jezdec. slang) falbok"
Zdroj: ČÁLEK, Karel. Nový křížovkářský slovník. Praha: Plot, 2009. s. 976. ISBN 978-80-86523-96-5. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:8abcdf70-bdde-11e3-bb44-5ef3fc9bb22f
!falbok, -u, m. - sport, jezdec, podkovářská stolička (sloužící při kování předních nohou koně)"
Zdroj: HUBÁČEK, Jaroslav. Výběrový slovník českých slangů. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2003. s. 54. ISBN 80-7042-629-2. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:c2abf790-7a80-11e4-964c-5ef3fc9bb22f
Tím, že nejsou pro některé předměty české názvy, se zabývali někteří pisatelé už ve dvacátých letech minulého století, viz text níže:
"Odstraňte jazykové nešvary! V Duchu času píše L. V. o zkomoleninách, užívaných v denním životě: »Nejsmutněji to ovšem vypadá u tak mnohých mistrů řemeslníků. Jistě stokrát denně uslyšíte u kováře slova »zetzhámer«, >šrotmajzl«, >falbok«, »rundštekel« atd. A neméně tolikráte potřebuje stolař denně »lochpajíl«, »fugšvane«, »šregzegu« (píši slova tak jak se vyslovují) a jiné... Zkrátka, všechno náčiní našich řemeslníků jmenujeme dosud německy a zdá se, že nepřijde tu ještě brzo náprava. (Opět podotýkám, že živnostenské školy pokračovací mohly by mnoho k odstranění těchto zjevů vykonati. Zaznamenáváme rádi tuto holou pravdu. Mnoho zavinila zde Vídeň, která pohlcovala před válkou ročně tisíce českých učňů, kteří navrátivše se, nepěstovali českého řemeslného názvosloví. Je nutná náprava v této věci ve svobodném našem státě a třeba jen trochu dobré vůle. Upřímně cítící český mistr nedopustí, aby v jeho dílně užívalo se ohyzdných zkomolenin, které se dědily a vžily..."
Zdroj: Československý denník: Ústřední orgán Československé strany živnostensko-středostavovské. Olomouc: [s.n.], 06.08.1921, 3(181). s. 2. ISSN 2571-2179. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:12c20030-835a-11e9-8834-5ef3fc9bb22f
"Všechno nářadí, dokonce i kovadlinu, si kováři původně zhotovovali sami. V rohu dílny se obvykle nacházel ponk se svěrákem a nářadí k opracovávání železa za studená, tedy různé pilníky, nebozezy, vrtáky, nůžky na plech, závitníky apod... V kovárně nesmělo chybět ani místo na uložení materiálu a hotových výrobků. Pokud kovář podkovával i koně, musel mít na tuto činnost v blízkosti dílny vhodný prostor... K základnímu podkovářskému vybavení patřilo několik druhů speciálních kleští, kladívko, hřeby podkováky, struhy na kopyta, kopytní nůž, stolička pod nohu koně, podkovářská stolička na nářadí a polotovary podkov..."
Zdroj: Černé řemeslo, aneb, Není muže nad kováře: katalog výstavy. Brno: Moravské zemské muzeum, Etnografický ústav, 2004. s. 5. ISBN 80-7028-235-5. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:20697e80-9a07-11e3-a880-5ef3fc9ae867
"Naši mezci vběhli do lesa, ale ti tři muži byli dosud v poli a ten starý bělouš je také pozoroval ze dveří stodoly; nevšímal si nás, až najednou zafrkal a vyhodil a skopl na zem cosi za sebou. Byla to po domácku stlučená podkovářská stolička; kůň byl přivázán provazovou ohlávkou k žebříku, přistavěnému k půdě..."
Zdroj: FAULKNER, William. Nepřemožení. Praha: Naše vojsko, 1958. s. 42. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:11d2b73a470282132755bd34262197db
"Kovář se usmál. — Máte vidět, když kovu kobylky, obrátil se ke mně. — Chtějí prý jemný zacházení. To máte jako se ženskýma. Tak s nima jemně zacházejte; víte, co by s vámi za chvíli provedly? Postavil kopyto hnědáka na stoličku, které se říká falbok a zahnuté špice podkováků zabrousil do rohoviny rašplí..."
Zdroj: VOKŘÁL, Jaroslav. Kov a krev. Ahoj na sobotu: příloha Svobodného slova. Praha: Ahoj na sobotu, 09.06.1972, 4(23). s. 4. ISSN 0323-0910. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1f805b00-d523-11ec-938c-005056825209
Zemědělství
--
Národní knihovna ČR
13.06.2022 12:56