-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, zajímalo by mě kde má kořeny tradice zabíjaček, kdy tato tradice vznikla. Existuje na toto téma nějaké monografie?
Objasnění původu zabijačky jsme nenašli. České etymologické slovníky tento pojem neobsahují.
Ve slovnících je termín definován obdobně, např.:
Příruční slovník jazyka českého. Praha : Čs. akad. věd, 1953-55: Zabijačka, zabíjačka, event. zabíječka – lidově domácí porážka a zpracování vepře. (Připojeny citace z Herbena, Johna, A. Mrštíka, Fr. Směji.)
Ottův slovník naučný. D. 27. Praha : J.Otto, 1908 uvádí výslovně jen moravskou lokaci: Zabijačka, sluje na Mor. 1. večeře, která po zabití prasete přátelům a známým se vystrojuje; 2. výsluha, která se posílá přátelům a známým, když prase se zabilo.
Slovník spisovného jazyka českého. Praha : Academia, 1989 : K 1. významu, shodnému s Přír. slov. jaz. čes. připojuje:
2. hostina po domácí porážce prasete ; výslužka z domácí porážky prasete; pozvat někoho na zabijačku, vepřové hody.
Český slovník věcný a synonymický. Praha : St. pedag. nakl., 1974: Pojem je začleněný pod souhrnný termín Jedení, jídlo (d. II., s. 67): Zabijačka (= jedenice po porážce prasete)
Z další literatury:
Skopalík, František. Památky obce Záhlinic. Brno, 1884. Na s. 51 vypočítává obsah zabijačkové výslužky.
Úlehlová-Tilschová, M. Česká strava lidová. Praha: Družstevní práce, 1945. Na s. 375-376 cituje Skopalíka a popisuje zabijačkový jídelní lístek.
K drobným vzpomínkovým zmínkám o zabijačce patří např.:
Šebek, Václav. Zabiječka. In Pod Lipany : časopis pro mládež z domova u památných Lipan. 1926-27, roč, 6, s. 106.
Hýbl, J. Jak slavívali ve Dzbeli Ondřeje. In Vlastivěd. sbor. střední a severní Moravy. 1928-29, roč. 7, s. 155.
Zíbrt, Čeněk. Na tom našem dvoře… : obřady a zábavy při slavnostní odpravě kohouta, housera, kačera, beránka kozla a vepřka. Praha : F. Šimáček, 1911. Na s. 76-77 v kap.
„Kšaft a poručenství vepřka Korokota“ popisuje středověký obřad, který doprovázel „zabijačku krmníka“ a vysvětloval divákům „za jaké hříchy“ byl vepřík odsouzen na smrt. Zíbrt zde uveřejňuje upravený český překlad latinského textu Závěti vepře Korokota(Testamentum Grunni Corocottae Porcelli), zmiňuje sv. Jeronýma (340-420 n. l.), který vytýká mládeži, že se ve školách baví takovou rozpustilou skladbou, a cituje teorii, datující šíření skladby jako satyry už ve 3. století n.l.
Antropologie, etnografie
--
22.01.2008 16:36