-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, zajímalo by mě, jaký byl a jakým
způsobem se vyvíjel vztah Čech a Moravy v 19. století, například z hlediska
státoprávního a národního. Předem Vám velice děkuji
Dobrý den,
v 19. století patřila Morava k Rakouskému císařství, od roku 1867 k Rakousko-Uhersku (základě tzv. rakousko-uherského vyrovnání v únoru 1867) k celku Předlitavsko.V rámci Čech tam patřila tato území: Království české, Markrabství moravské, Vévodství slezské.
Národní obrození
Pobělohorské období nepřineslo na Moravě jen propad českého jazyka a české národní literatury, ale také rozšíření představy, že Moravané tvoří samostatný celek, který není součástí česko-moravské identity. Pojítkem pro Čechy a Moravany zůstával především český jazyk, který však upadal a pronikaly do něj dialektické tvary. Kromě jazyka zde působily společné dějiny a mnohé společné tradice. Moravě chybělo centrum obrozeneckého hnutí, rovněž národně neprobuzený moravský venkov se nemohl stát nositelem národního obrození, stejně tak šlechta a měšťanstvo. Zbývala jen inteligence, ale i ta byla většinou německá nebo poněmčená. Silně zaostávalo pronikání češtiny do divadla, žurnalistiky, literatury. To vše způsobovala, že Morava procházela poněkud odlišným vývojem a byla za Čechami opožděna v procesu národního obrození o několik desetiletí. Na Moravě města většinou ovládaná německým patriciátem a česky mluvící obyvatelstvo Moravy si teprve postupně uvědomovalo sounáležitost s příbuzným etnikem v Čechách.
Revoluce 1848
I Morava byla v letech 1848-49 zasažena revolučním duchem, ale podstatně jinak než Čechy. V tomto přelomovém období se moravské politikum soustředilo především na vymezení česko-moravského vztahu. To dosvědčuje atmosféra na jaře 1848 s souvislosti s formulací petice pražského Svatováclavského výboru císaři Ferdinandovi I., v níž se mimo jiné požadovalo obnovení státoprávního spojení Čech, Moravy a Slezska. Petice byla přijata bez vědomí moravského zemského sněmu a to vyvolalo na Moravě značné rozladění.
V polovině dubna 1848 vznikla na moravském sněmu zvláštní psaní císaři, v níž se protestovalo proti sloučení obou zemí, a vyslovil se požadavek
moravské autonomie. V dokumentu se mj. uvádělo, že Markrabství
moravské bylo vždy zemí samostatnou a nezávislou na Čechách a že spojením s Čechami byla porušena moravská ústava a samostatnost země. Proti pražské petici výrazně vystoupili i moravští němci, kteří tři týdny před tím zformulovali v Olomouci svůj dokument do Vídně, kde žádali připojení Moravy německým interesům k povšechné veliké vlasti, jinak se prý po připojení k Čechům stanou Moravané otroky.
50. léta
Politické období staročechů a mladočechů. Na Moravě přetrvávalo zemské vlastenectví a z toho plynula i užší spolupráce českých politiků s historickou šlechtou.
Poslanci moravské národní strany se vyslovovali pro státoprávní spojení zemí Koruny české.
České vyrovnání
Bylo požadováno Českým královstvím. Morava postupovala samostatně a Slezsko se od celé akce distancovalo.
Morava na počátku fáze masové politiky
(http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=37)
V posledních sto letech, kdy byla Morava zapojena do mnohonárodnostní
habsburské monarchie, došlo k velké změně poměrů v zemi, ve které se
zformovaly dvě národní obce stojící často proti sobě na poli politickém,
kulturním i ekonomickém. Výrazně se změnil také způsob fungování politického
systému, Morava vstoupila do fáze masové politiky. V 19. století zůstala
Morava nadále jednou z významnějších periferií habsburského soustátí. V
rozšiřujícím se okruhu zemských elit je možné pozorovat dva trendy, elity
hlásící se k německému národu se orientují na centrum, na druhé straně
vznikají zárodky strany územní obrany, orientované na obhajobu zájmů
většinového neprivilegovaného etnika. Komplikované byly vztahy k Čechám,
česká politická reprezentace na Moravě se sice do jisté míry na své české
partnery orientovala, ale vztah Čech a Moravy v rámci politiky a
jednotlivých institucí monarchie je vztahem dvou periferií, které jsou si
svým charakterem velmi blízké, vůči společnému centru.
Problémy spojené s vytvářením moderních národů v habsburské monarchii
dominují kulturní sféře v období postupného nástupu masové politiky. Probíhá
souboj mezi dominantní kulturou německé menšiny, která se může opřít o silné
zázemí vlastního pevně konstituovaného exteritoriálního kulturního centra a
síť větších měst v zemi, s českou kontrakulturou. Česká kontrakultura je do
jisté míry také orientována na exteritoriální centrum, na Prahu (Národní
divadlo, od 80. let 19. století česká universita). České snahy o posílení
pozic v zemském hlavním městě Brně a jeho přeměnu v kulturní centrum české
kontrakultury v rámci moravského teritoria dosáhly postupně několika
úspěchů, skutečným teritoriálním centrem české kultury se Brno stalo až po
vzniku republiky.
V rámci celé monarchie pak byla Morava jednou z průmyslově nejvyspělejších
zemí, pozici ekonomického centra ale nezískala, většina nejdůležitějších
ekonomických institucí měla své centrály mimo moravské teritorium.
Doporučujeme Vám k přečtení tento textový přepis z ČT 24 - Moravané a Češi:
http://www.ct24.cz/textove-prepisy/38264-moravane-a-cesi/.
Doporučená literatura - nyní bohužel v rámci rekonstrukce Klementina není v
NK dostupná (Viz http://www.nkp.cz/pages/page.php3?page=sluz_signatury.htm).
JANÁK, Jan. Morava v národním a politickém ruchu 19. století. 1. vyd. Brno :
Matice moravská, 2007. 523 s. ISBN 978-80-86488-03-5 (váz.)
MAREČKOVÁ, Marie. K postavení Moravy v rámci českého státu. Vyd. 1. 17 s. V
Brně : Masarykova univerzita, 1993. I (Právnické sešity ; č. 72). ISBN
80-210-0795-8 (brož.)
Morava a české národní vědomí od středověku po dnešek : sborník příspěvků z
konference Češi nebo Moravané? K vývoji národního vědomí na Moravě, konané
dne 28.2.2001 v Brně. Vyd. 1. Brno : Matice moravská, 2001. 234 s. ISBN
80-86488-04-7 (v knize neuvedeno : brož.) ISBN 80-86488-01-2 (chyb.)
ŘEPA, Milan. Moravané nebo Češi? : vývoj českého národního vědomí na Moravě
v 19. století. 1. vyd. Brno : Doplněk, 2001. 221 s. ISBN 80-7239-084-8
(brož.)
Použitá literatura:
ČAPKA, František. Morava. 1. vyd. Praha : Libri, 2003. 159 s. (Stručná
historie států ; sv. 15). ISBN 80-7277-168-X (váz.)
Dějiny Rakouska. 1. dopl. a aktualiz. vyd. [i.e. 4. vyd.]. Praha : NLN,
Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 754 s. (Dějiny států). ISBN
978-80-7106-564-7 (v knize neuvedeno : váz.)
Dějiny zemí Koruny české. II., Od nástupu osvícenství po naši dobu. 9. vyd.
Praha ; Litomyšl : Paseka, 2003, c1993. 328 s. ISBN 80-7185-606-1 (váz.).
HORA-HOŘEJŠ, Petr. Toulky českou minulostí. Díl 5-11. Praha : Via Facti,
1996-2007.
KOŘALKA, Jiří. Češi v habsburské říši a v Evropě 1815-1914 :
sociálněhistorické souvislosti vytváření novodobého národa a národnostní
otázky v českých zemích. Vyd. 1. Praha : Argo, 1996. 354 s. (Historické
myšlení ; sv. 1). ISBN 80-7203-022-1 (váz.)
Moravské vyrovnání z roku 1905 - možnosti a limity národnostního smíru ve
střední Evropě : sborník příspěvků ze stejnojmenné mezinárodní konference
konané ve dnech 10.-11. listopadu 2005 v Brně. Vyd. 1. Brno : Matice
moravská pro Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy: prameny, země,
kultura, 2006. 387 s. (Země a kultura ve střední Evropě ; sv. 3). ISBN
80-86488-36-5 (Matice moravská : váz.).
PERNES, Jiří. Pod habsburským orlem : České země a Rakousko-Uhersko na
přelomu 19. a 20. století. Vyd. 2. Praha : Brána, 2006. 205 s. ISBN
80-7243-290-7 (váz.)
Kapitola Konec ministerské kariéry, aneb, Češi žijí také na Moravě (90. léta
19. stol.)
TAYLOR, A. J. P. Poslední století habsburské monarchie : Rakousko a
Rakousko-Uhersko v letech 1809-1918. 1. vyd. Brno : Barrister & Principal,
1998. 371 s. ISBN 80-85947-26-9 (váz.).
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla. Formování české občanské společnosti ve druhé polovině
19. století a na počátku 20. století. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické
nakladatelství, 1993 (Tiskařské závody). 70 s. ISBN 80-04-26141-8 (brož.).
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
29.06.2010 08:42