-
To se mi líbí
-
Doporučit
Prosím o vysvětlení latinského pojmu rex pro
persona grata a komu byl udělen. Děkuji za odpověď
Dobrý den,
latinské slovo rex označuje krále. Rexem byl nazýván vládce doby královské v Římě. Panovník římského královského období zastupoval moc soudní, vojenskou a kněžskou. Volen by sněmem (comitia). Postavení krále bylo omezeno, odpovídalo postavení náčelníka kmene. Více se můžete dočíst např. na stránkách Antiky: http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1418 . Po zřízení republiky nebyl titul rex užíván. Výjimkou byl rex sacrorum - král obětník, který konal oběti a převzal tak kněžskou funkci bývalých králů. Ve středověku se opět začalo užívat latinského pojmu rex pro označení krále (např. Rex Bohemiae (český král), Rex Germanorum (titul panovníků římskoněmecké říše apod.). Slovo bylo odvozeno od kořene reg-; rego = řídit, vést, rex = ředitel, vládce, vladař, král.
Latinského sousloví persona grata, popřípadě persona non grata je užíváno především v diplomatických kruzích, právu, popřípadě v církvi. Persona grata značí osobu vítanou, žádoucí, dobře zapsanou. Opakem je persona non grata či persona ingrata, tedy nevítaná, nežádoucí osoba.
Encyklopedie Universum pod heslem persona grata a persona non grata uvádí:
"persona grata [persona, lat.] milý, oblíbený člověk, vítaná osoba (např. v diplomatických stycích)."; "persona non grata [lat. neoblíbený, nevítaný člověk] nežádoucí osoba, podle mez. práva vedoucí diplomatické mise nebo kterýkoliv jiný člen jejího diplomatického personálu, takto označen přijímajícím státem. V takovém případě musí vysílající stát takto označeného diplomatického zástupce odvolat. Za p. n. g. lze diplomata prohlásit i dříve, než vstoupí na území přijímajícího státu, takže nemůže svou funkci vůbec nastoupit."
( Universum : všeobecná encyklopedie. díl 7. Or-Q. 1.vyd. Praha : Odeon, 2000-2001. s.224-225.) Použití daných výrazů v církevním prostředí objasňuje Ottova encyklopedie nové doby: "Persona (persóna) v právu církevním je fyzická neb právnická osoba. Při obsazování církevních úřadů se v kanonickém právu i ve státních právech konfesních, obzvláště též v právu konkordátním rozeznává s hlediska církve či státu mezi kandidáty vhodnými a nevhodnými ([Persona], indigna - [Persona] grata, ingrata). Pro ČSR srv. na př. ustanovení Modu vivendi o námitkách rázu politického proti kandidátu na stolec biskupský." (Ottův slovník naučný nové doby : dodatky k Velikému Ottovu slovníku naučnému. díl IV. sv. 2. Oedem-Práh. V Praze : J. Otto : 1930-1943. s.1016.)
Další použitá literatura:
Encyklopedie antiky. 1. vyd. Praha : Academia, 1973;
PRAŽÁK, Josef Miroslav. Latinsko-český slovník. díl 2.: L-Z. 17. vyd., v SPN 1. vyd. Praha : SPN, 1955;
Akademický slovník cizích slov : [A-Ž]. 1. vyd. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0607-9 (váz.)
Encyklopedie COTOJE.cz - licencovaný online zdroj - přístupný v Referenčním centru NK ČR
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
13.10.2008 07:51