význam slova bůh

Text dotazu

Dobrý den, prosím o význam slova bůh a odkud toto slovo pochází.
Děkuji.

Odpověď

Dobrý den,

příruční slovník jazyka českého nabízí následující definici slova „bůh“: „nejvyšší bytost se zvláštní mocí nad člověkem i nad přírodou, předmět nejvyšší úcty, tvůrce.“ Filozofický slovník uvádí širší definici: „Náboženský a obecně užívaný pojem boha označuje nadpřirozenou bytost nad všemi jsoucny, která je předmětem úcty. Tento pojem se vztahuje buď na množství bohů chápaných antropomorfně (např. řecký polyteismus) nebo k ideji jediného Boha.“

Slovo „bůh“ se do češtiny dostalo přes praslovanštinu, kde kořen „bogъ“ odkazoval k pojmům „bohatství, štěstí, podíl“ (srov. „bohatý, zboží“), což odpovídá i stavu v historických indoíránských jazycích. V staroindickém jazyce kořen „bhaga-„ kromě zmíněných významů znamenal ještě „udělovatel, dárce“ (srov. i sloveso „bhájati“ – „rozděluje“). Ve významu božstva se příbuzný kořen nejdřív vyskytl zřejmě v staroperštině („baga-„). Názory na míru íránského vlivu na vývoj významu slova „bůh“ ve slovanských jazycích se různí. Východiskem pro slovanské a indoíránské jazyky bude pravděpodobně indoevropské „bhag“ („udělovat“; viz i starořecké „fagein“ –„pojíst“). Původní indoevropský název pro nevyšší božstvo je však zřejmě příbuzný spíše litevskému „diĕvas“ a latinskému „deus“.

Zdroje:

Příruční slovník jazyka českého. Praha: Statni nakladatelství : Školní nakladatelství : SPN, 1935-1957.

Durozoi, G. – Roussel, A.: Filozofický slovník. Praha : EWA, 1994.

Rejzek, J.: Český etymologický slovník. Voznice : Leda, 2001.

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

18.06.2012 09:29