-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
prosím vás, vysvětlete mi , z čeho pochází slovo náruživý - co je to to ruž?
a dále z čeho pochází slovo píky ve smyslu začít od píky (nebo piky, nevím jistě)? a má to co do činění s pikly (piklením) nebo pikáním? je to asi něco staročeského že...
a proč se říká než se nadějeme? z čeho to je - z dít se nebo dout (vzduch, vítr) nebo ještě z něčeho jiného?
děkuji vám za Vaše úsilí a čas
Dobrý den,
děkujeme za Váš dotaz.
Dotaz na slovní spojení „začít od píky“ jsme již prostřednictvím služby Ptejte se knihovny zodpovídali. Odpověď najdete zde: https://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/zacit-od-piky.
K tomu, jak došlo k posunutí výrazu, bychom Vám doporučili např. i tuto odpověď volně z webu (https://www.odpovedi.cz/otazky/proc-se-rika-zacit-od-piky-ve-vyznamu-zacit-od-znova-od-nuly)
„Píka - dlouhé pěší kopí používané v 16. a 17. století. Jeho délka byla až 6 m a bylo opatřeno na opačném konci bodcem umožňujícím zaražení kopí do země. Jednotky bojující touto zbraní se nazývali pikenýři. Pikenýři byli považováni za velmi nízkou třídu vojska, neboť výzbroj si většinou voják opatřoval sám a píka byla relativně nejlevnější. Kdo tedy ve vojsku začal svou kariéru nejníže, bojoval s píkou. Až si vysloužil prostředky na dražší zbraň a vyšší zařazení, tak v kariéře postupoval. Kdo "začal od píky", začal de facto od nuly.“ Původ slov „náruživý“ a „nadějeme se“ jsme pro Vás vyhledali v Českém etymologickém slovníku:
*náruživý ‘vášnivý, silně zaujatý’, náruživost. Jen č. Souvisí s českým. st. oruží ‘zbroj, zbraň, náčiní’ (všesl.). Praslovanský kořen *-rǫg- nejspíš souvisí s litevským įrangùs ‘prudký’, rángtis ‘spěchat’, rengtis ‘chystat se’, rangà ‘přístroj, nástroj’, dále asi se středohornoněmeckým. ranc ‘rychlý, vířivý pohyb’, něm. renken ‘pohybovat se krouživě sem tam’, angl. wrench ‘trhnout, vykroutiť, vše by to bylo od indoevropského *ureng- ‘kroutit, ohýbať a vzdáleně příbuzné by bylo vrhat.
*nadít se. Od dít se.
*dít se. Staročeské dieti, 1 .os. préz. děju ‘dělat, pokládat’. Všeslovansky - polsky dziač się ‘dít se’, rusky deť ‘strčit, založiť, déťsja ‘podít se’, chorvatsky djěti ‘klásť, stsl. děti, dějati ‘dělat, položiť. Praslovansky *děti, *dějati souvisí s lit. deti ‘klást aj.’, něm. tun, angl. do ‘dělat’. Lat. fēcī ‘udělal jsem’, řecky títhēmi ‘kladu’, staroindicky dádhāmi tv. - vše z indoevropského. *dhě- ‘klást, stavět’.
REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Vyd. 1. Voznice: Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/[…]/uuid:349f6f00-446f-11e4-a450-5ef3fc9bb22f
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
06.12.2019 03:13