-
To se mi líbí
-
Doporučit
Prosím o sdělení, od kdy je u nás zavedené vykání. Děkuji.
Dobrý den, přesný časový údaj o zavedení vykání v češtině tištěné prameny neuvádějí. Na internetu se obevuje informace o tom, že vykání se u nás začalo používat asi v 15. století (viz http://adamek.cz/texty/vykani-tykani-v-evropskych-jazycich.pdf a http://milanvojtech.blog.cz/0701/prednasky-z-predmety-vyvoj-historicke-mluvnice-1. Podle díla Jana Gebauera (GEBAUER, Jan. Historická mluvnice jazyka českého. Díl IV. Skladba. Praha: Academia, 2007. Str. 142-143. ISBN
978-80-200-1557-0) se vykání objevuje již v dokumentech z 15. století, hojně se rozšířilo v době působení českého humanistického spisovatele, teologa, historika a biskupa Jednoty bratrské Jana Blahoslava (1523-1571).
Z díla Jana Gebauera citujeme:
"Grammatické číslo a grammatická osoba mají tu bývati a zpravidla jsou ty a takové, jakých žádá význam (smysl) a spojení ve větě. Ale někdy nebývá tak, nýbrž jest pošinutí, a to jednak čísla, jednak osoby anebo obého. Odchylkou od pravidla tohoto je vykání, onkání, onikání apod.
Tykání je přirozené a nejstarší. V dobách starých bylo pravidlem. Drží se i v dobách pozdějších a také dnes. Vedle tykání proniká již v době staré vykání. Např. die kupec (císaři): Pane, v vašem království přebývám; ač se mé múdrosti vám nebudú hoditi, vraťte mi múdrosti mé a já vám penieze vrátím vaše (Gesta Romanorum, r. 1443); aby on, Svatoš, k Jarošovi promluvil tato slova: Což sem koli, pane Jaroši, k vám, v vopilým zpuosobu promluvil, pravím, že vás za toho nemám, než mám vás za dobrýho člověka...A on, Jaroš, aby zase těmito slovy k Svatošovi promluvil: pane Svatoši, já k vám rád chci dobrau vuoli jmíti..(1548). V Čechách bylo rozšířeno již za Blahoslava: ten již dávno v vešlý způsob říkati jednomu Vy, Vám, a ne Ty a Tobě.
V onkání jest pošinuta grammatická osoba třetí za druhou. Za Blahoslava říkali "někteří a na větším díle dvořáci": přál bych, aby se pán dobře měl (= abyste se, pane). Tak i u Beckovského : táži se Pána (= táži se Vás, pane).
V onikání je pošinutí osoby i čísla. Za Blahoslava se říkalo: jsau-li pán doma?, nejsau pan doma. Potom v Čechách zobecnělo onikání ve vrstvách městských. Od počátku novočeského písemnictví vrací se obecně vykání, a onikání drží se jen v nižších vrstvách městských."
Pokud byste měl zájem o podrobnější informace, můžete kontaktovat Ústav pro jazyk český AV ČR (http://www.ujc.cas.cz).
Jazyk, lingvistika a literatura
--
19.02.2009 09:27