-
To se mi líbí
-
Doporučit
Hezký den,
velmi mě zajímá vznik vulgarismů, respektive fakt, že slovo dříve slušné,
běžné, postupem času nabralo zcela jiný směr a je povážováno za slovo
neslušné, ba vulgární. Namátkou mě napadá staré označení kohouta.
Podobný dotaz mám i u jména obce Pičín. Nabízí se podobnost s městem Jičín,
ovšem mi v tom prvním slyšíme vulgarismus. V době vzniku toto jistě
neslušným slovem nebylo.
Závěrem mi dovolte otázku, kdo a co způsobuje vytlačování starých slov
novými. Z pohledu gramatiky jde jistě o nějaký způsob zjednodušování, např.
vypuštění, téměř zapomnění předminulého času. Samozřejmě vzniká potřeba
pojmenovat nové předměty, ale proč třeba místo slova brumbál používáme
čmelák ? Myslím, proč se vlastně toto slova, a jiná, vžila. (podezírám
Dobrovského)
Předem děkuji za odpověď a přeji vám úspěšný den.
Dobrý den,
"Vulgarismy... setkáváme se s nimi prakticky všude - na ulici, mezi mládeží, ale i mezi dříve narozenými....Staly se integrální součástí jazyka a ustavičně dostávají nový rozměr. Vyjadřují naše pocity: zlost, nenávist, nevraživost, úděs, výsměch, údiv, ale i obdiv. Z obyčejného spisovného slova se v určitém kontextu stává vulgarizmus, nadávka či projev pohrdání. Nejde o naši specialitu. Vulgarizmy nacházíme ve všech světových jazycích...."
Citováno z Úvodu ke knize Vulgarizmy v devíti jazycích. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006.
Z dalších zdrojů uvádíme: SOCHOVÁ, Zdeňka, POŠTOLKOVÁ, Běla. Co v slovnících nenajdete. Praha: Portál, 1994.
"Vznikají a ustalují se i novotvary domácí; např. bavič (bavič roku), bezdomovec, bezlepková (bezlepková dieta), čtečka (poč. technika),vozíčkář (invalida)..."
DOLEŽAL, Antonín. (Ne)pikantní jazykověda naturalia non sunt turpia neboli přirozené není nemravné. Praha: Grada Publishing, 1996.
"Lingvista nezná "sprostých" slov. začasté jsou to nedocenitelné historické doklady všeobecného kulturního vývoje našich předků. "Ale hovno," mávnete rukou. Nemávejte tak lehkomyslně. Proč, prosím, hovno? Bývalo mnohem důležitější, neboť to bylo hovězí hovno, z něhož se přidáním nasekané slámy tvořily placky, jež usušeny staly se výhřevným topivem v krajích s nedostatkem dřeva...."
Hovno k ničemu bylo vždy jen lejno, totiž to, co je k vylití. Takových archaických příčestí se však už moc nedochovalo, vzpomínám si jen na to, co je k pití, co je pivé, a to je pivo, no a co je k svlečení je svlečna, posléze slečna...."
(Citováno z předmluvy PhDr. Vladimíra Miltera, CSc. Orientální ústav Akademie věd ČR Oddělení jižní Asie k výše uvedené knize)
Unikátním dílem jsou Kryptadia ( první sešit vyšel vlastním nákladem v roce 1932), životní dílo Karla Jaroslava Obrátila (pseudonym K.J.O, Karel Jaroš) , sběratel, znalec a takřka jediný teoretický badatel v oblasti verbální erotiky.
Dílo vyšlo se záměrně změněným názvem OBRÁTIL, Karel Jaroslav Velký slovník sprostých slov. Praha: Lege Artis, 1999.
Dále doporučujeme knihu, která je rovněž svým způsobem výjimečná a je v ní možno najít spoustu odpovědí na to, co Vás o dané problematice zajímá.
MARYNČÁK, Richard. Stručné dějiny nadávek a sprostých slov. Praha: KMa, 2007.
Z dalších zdrojů: MARYNČÁK, Richard. Čítanka o lidech zlostných, sprostých, nadávajících a jiných. Praha: 2002.
Zdroje informací je možno najít i na stránkách internetu, např.:
http://cs.wiktionary.org/wiki/kokot
Zda měl nebo jak moc veliký vliv měl Josef Dobrovský na vytlačování starých slov novými se mi nepodařilo v dostupných zdrojích najít. Myslím si, že se vžila ta slova, to pojmenování, které používalo víc lidí, bylo obsaženo třeba ve více nářečích v určité podobě apod. Pokud byste potřeboval odbornější vysvětlení, obraťte se se svým dotazem na pracovníky Jazykové poradny AV ČR http://www.ujc.cas.cz/oddeleni/index.php?page=poradna.
* (nářečně) brumbál // - bář, -a, m., z něm. Brummbär = brundibár, čmelák, bručoun, mrzout (lid.): = vrtoch (říd.)
Zdroj: TRÁVNÍČEK, František. Slovník jazyka českého. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
29.07.2009 12:04