Vitamín B12

Text dotazu

Dobrý den, ráda bych zjistila. zda je možné najít nějaké zdroje informací o historii objevu vitaminu B12 o jeho vztahu k veganství a o veganství jako takovém ve smyslu jeho historie a geografie.

Odpověď

Dobrý den,

z dostupné literatury uvádíme informace k vitamínu B12:

“VITAMIN B12

4.1. Historie

Historie objevů vitamínů B12 patří k velkým příkladům neúnavné lidské práce, která nese rysy geniality a zůstane provždy příkladem pronikání lidského ducha do zákonů přírody. Klíčem k těmto objevům bylo hledání léku proti perniciózní anémii, nemoci, proti které nebyl znám žádný lék a která velmi často končila smrtelně. Iniciátorem této práce byl úspěšný pokus Minata a Murphyho v roce 1926 o léčení této nemoci podáváním syrových jater. Trvalo však 22 roků, než se podařilo izolovat skutečný léčebný princip. V roce 1936 získali Laland a Klem extrakcí a adsorpcí na uhlí preparát účinný již v mg dávkách. Izolace skutečného antiperniciózního faktoru se podařila až v roce 1948 skoro současně dvěma skupinám pracovníků v Anglii a Americe. Byla to skupina spolupracovníků L. Smitha a v Americe skupina K. Folkerse. Posledně uvedená skupina zavedla také první analytickou metodu na sledování koncentrace tohoto faktoru v biologickém materiálu založenou na růstu mikrobů Lactobacillus lactis Dorner. Významným krokem při studiu struktury této velmi složité látky bylo rozřešení struktury produktu odbourávání kyanokobalaminu tzv. hexakarbonové kyseliny, která byla uskutečněna Toddem a spal. na univerzitě v Cambridge v roce 1955. K řešení struktury, která patří k nejobtížnějším problémům organické chemie a biochemie za posledních 30 let se ještě vrátíme. V roce 1958 izolovali Barker a spol. z různých mikroorganismů derivát vitamínu B12, který funguje jako koenzym přeměny kyseliny glutamové na beta methylasparagovou ; látka byla označena jako kobamidkoenzym. K základním objevům v oblasti funkce vitamínu B12 patří izolace tzv. „intrinsic“ faktoru (IF) ze žaludeční sliznice. U pacientů s perniciózní anémií je tvorba tohoto faktoru nedostačující, což se projevuje sníženou resorbcí kyanokobalaminu. Latner a spol. izolovali užitím elektroforézy a ultracentrifu gace homogenní preparát, který identifikovali jako mukoprotein. V posledních letech bylo dokázáno, že intrinsic faktor má v podstatě funkci transportéru a byly objeveny další faktory v savčí i lidské krvi a pojmenovány transkobalaminy. Jejich izolaci a charakterizaci byla věnována řada prací v posledních letech a pokusíme se ve zvláštní kapitole podat objektivní obraz tohoto výzkumu. V roce 1976 se zabývali Selhub a Rachmilewski frakcionací transkobalaminu z lidského séra. Také mechanismu působení vitamínu B12 je věnována v posledních 10 letech řada prací. Jako modelové látky je nejčastěji používán 5,6-dimethylbenzimidazolkobamid, koenzym B12 . Zvláštní pozornost byla také věnována funkci koordinativně vázaného Co. Byly vypracovány nové, velmi citlivé analytické metody založené na použití radioaktivního 57Co. V souvislosti s průmyslovou výrobou farmaceutických preparátů tohoto vitamínu byla věnována pozornost mikrobům produkujícím vitamín B12. Mnoho nových poznatků zužitkovaných také výrobně přinesly práce Forda a spol.. V rámci těchto experimentů byla přezkoušena řada látek s funkcí prekurzoru biosyntézy vitamínu B12 jako prekurzor se osvědčil především 5,6-dimethylbenzimidazol.“

Zdroj: BABJUK, Jaroslav, HARTL, Jiří a OPLETALOVÁ, Veronika. Analýza léků: kontrola, monitorování, interference. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1987. 303 s. Pokroky ve farmacii; 6.

Na deficitu vitaminu B12 se mohou podílet tři důležité mechanizmy nedostatečného přívodu (nedostatek obsahu vitaminu B12 v potravě, poruchy absorpce a poruchy utilizace) a dále tři mechanizmy vedoucí k deficitu zvýšenou potřebou metylcyankobalaminu (zrychlený metabolizmus, zvýšená exkrece, zvýšená inaktivace). Deficit vitaminu B12 vzniká většinou kombinací těchto mechanizmů. Mezi ohrožené jedince patří vegetariáni, nemocní po gastrektomii, nemocní se spruí, po resekci terminálního ilea, žaludečním bypassu a pacienti se střevními parazitárními infekcemi. K deficitu metyleyankobalaminu mají sklon alkoholici, lidé léčení neomycinem, metforminem, kolchicinem, chloridem draselným a paraaminosalicylovou kyselinou. Zvýšená potřeba vitaminu B12 vzniká také při laktaci a po megadávkách kyseliny askorbové. Vitamin B12 je netoxický, alergické reakce se vyskytují velmi vzácně. Deficit vitaminu B12 se může vyvíjet ve čtyřech stadiích, které se při akutních onemocněních mohou podílet na zhoršeném průběhu choroby. V prvém stadiu jde pouze o snížení plazmatických hladin vitaminu B12, ve druhém stadiu jsou sníženy intracelulámí zásoby, ve třetím stadiu se deficit projevuje metabolickými odchylkami a ve čtvrtém stadiu se deficit manifestuje klinicky.

Zdroj: ZADÁK, Zdeněk. Výživa v intenzivní péči. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2008. 542 s., [5] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-247-2844-5.

Další literatura, která pojednává o vitamínu B12:

HISTORIE VEGETARIÁNSTVÍ

První zmínka o vegetariánské stravě pochází z 6. století před naším letopočtem ze starověké Indie a ze starověkého Řecka. Hlavním motivem tohoto způsobu života byla snaha zabránit násilí použitého vůči zvířatům. Jednalo se tedy o náboženský motiv, který hojně prosazovali také filozofové (pro zajímavost: starověký řecký vegetarián byl například Pythagoras). Do Evropy přišlo vegetariánství pravděpodobně z Asie v dobách antiky. Před 5 - 6 tisíci lety kněží v Egyptě nejedli maso, protože ho rozdělovali na čisté a nečisté a poněvadž mrtvá zvířata byla považována za nečisté maso, nesměli se jich lidé dotýkat a tím pádem je nesměli ani jíst. S postupem času se vegetariánský styl života ze světa ztrácel, zejména z Evropy. V Evropě se vegetariánství začalo ve větší míře prosazovat v dobách renesance.

V každém státu i v náboženství se vždy našel nějaký filozof, lékař nebo kněží, který se řídil zásadami vegetariánství a snažil se přesvědčit i ostatní obyčejné lidi, aby se k němu přidali.

První britská vegetariánská společnost vznikla v roce 1847 a vytvořila také současný název vegetarián. Vegetariánství vychází z etického přesvědčení, že člověk nemá právo zabíjet zvířata, ani je týrat drsnými podmínkami, jaké jsou například ve velkochovech. Řada vegetariánů odmítá spolu s masem také výrobky z kůže nebo kosmetiku testovanou na zvířatech. Často je vegetariánství považováno za životní styl, jehož stoupenci se snaží žít zdravě i v jiných oblastech, než je stravování, a proto například nekouří.

Název vegetariánství pochází z latinského slova vegetabilis, což znamená rostliny, růst nebo rozvíjet se. Vegetariáni jsou lidé, kteří nejedí maso, včetně ryb a mořských plodů. Vegetariáni se dají rozdělit do čtyř základních skupin, které se určují podle toho, jaké produkty živočišného původu odmítají a které ne. Jsou to následující skupiny:

* veganství - vegani konzumují stravu pouze rostlinného původu, tedy žádné maso, vejce, mléčné výrobky a mléko . Někteří odmítají i kvasnice a med.

* ovovegetariánství - ovovegetariáni konzumují typickou vegetariánskou stravu , nekonzumují mléko a mléčné výrobky

* laktovegetariánství - laktovegetariáni odmítají veškeré maso a vejce a jatečné produkty. Konzumaci mléka, mléčných výrobků a vajec schvalují. Nepijí alkohol, nekouří a odmítají někdy i bílý cukr a bílou mouku

Tyto základní skupiny se dále dělí do podskupin, které kombinují vegetariánské zásady stravování s dalšími pravidly.

NEGATIVA VEGETARIÁNSTVÍ

Nedostatek nenasycených mastných kyselin typu omega-3 zejména tuku mořských ryb, které jsou podstatné například pro správný vývoj dětského mozku. Absence jódu, ten je nutný pro správnou funkci štítné žlázy a k tvorbě hormonů, jež řídí látkovou výměnu. Malé množství vitamínu B12 a železa, které je důležité pro tvorbu červených krvinek. Vegetariány daleko více ohrožuje riziko chudokrevnosti, únavy a zpomalenosti. Navíc deficit B12 může zvýšit i riziko srdečních onemocnění, Alzheimerovy choroby a mrtvice. U striktních vegetariánek se nedostatečná tvorba hormonů někdy projevuje také potížemi při menstruaci (mají problém se zastavením krvácení), nepravidelností cyklu a jeho vynecháváním, navíc u nich častěji dochází k předčasné menopauze. Nedostatek vitamínů a minerálů může vyvolat i potíže s imunitou (deficit zinku) a páteří (deficit B12), nedostatek vápníku pak řídnutí kostí. Přísní vegetariáni by si proto měli hlídat hladiny vitamínů řady B, zejména B2 a B12, vitamínu D, železa, vápníku, jódu, zinku a nenasycených mstných kyselin typu omega-3.

Zdroj: KRÓLOVÁ, Klára. Hygiena a výživa II.: distanční studijní opora. Vyd. 1. Karviná: Slezská univerzita v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, 2011. 119 s. ISBN 978-80-7248-635-9.

Další tipy, které pojednávají o vegetariánství:

* SPENCER, Colin. The heretic's feast: a history of vegetarianism. London: Fourth Estate, 1994. 13, 402 s. ISBN 1-85702-250-5.

* ALSDORF, Ludwig, HAYTON, Nichola, ed. a BOLLÉE, Willem B., ed. The history of vegetarianism and cow-veneration in India. 1st pub. in English. Abingdon: Routledge, 2010. xi, 171 s. Routledge advances in Jaina studies. ISBN 978-0-415-54824-3.

Informace volně dostupné na internetu:

http://www.vegan.cz/clanky/53-vegetarianstvi-a-veganstvi-napric-kulturami-a-dejinami

http://harekrsna.cz/cvs/2008/dejiny_vegetarianstvi_v_cechach

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vegetari%C3%A1nstv%C3%AD

http://www.eticke-vegetarianstvi.cz/vegetarianstvi/jak-dlouho-vegetarianstvi-existuje-ma-sve-historicke-zaklady-54/

https://theses.cz/id/vjp22y/DP_LAPESOVA.pdf