-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
zajímalo by mě, co bylo mezníkem rozvoje veřejných knihoven, kdy došlo k jejich největšímu rozvoji a jaký k tomu byl důvod (proč). Dále také jaký byl a je jejich význam (hlavně veřejných knihoven v malých městech), jak pro společnost tak pro politiku (stát). Existují k tomuto tématu také nějaké dostupné publikace?
Předem děkuji za odpověď
Dobrý den,
níže podáme výčet alespoň některých zásadních milníků knihovnictví veřejných knihoven. Literatury na dané téma je značné množství, věříme, že si ve zdrojích některou vyberete a naše poznámky ještě obohatíte.
"V raném středověku se ještě s veřejnými knihovnami nesetkáváme. Téměř všechny knihovny se se tehdy vyvíjely v rámci církevních institucí: v kostelech, klášterech a na církevních úřadech. V klášterech se rukopisy zhotovovaly. Jednalo se o velmi drahou záležitost, takže žádný klášter prakticky rukopisy nenakupoval, ale vytvářel je, získával darem (od mateřské církevní organizace, či z pozůstalosti významného šlechtice), anebo výměnou. K uchovávání knih dlouho nesloužila konkrétní místnost, ale byly to poličky, zákoutí, cely mnichů. Teprve později se knihy napevno připoutávaly k lavicím, kde již byly podle určitého systému uspořádány. Takové místo bylo neveřejné, sloužilo obyvatelům církevní instituce. Nejvýznamnější církevní knihovnou byla již od raného křesťanství, papežská knihovna v Římě (nyní Vatikánská knihovna).
Za první mezník v rozvoji veřejných knihoven lze považovat 11. a zejména 12. století. V prostředí evropských středověkých měst rostla potřeba vzdělaných lidí. Správa měst vyžadovala vzdělané úředníky a písaře, společnost stále více potřebovala lékaře a právníky. Také obchodníci a řemeslníci, pokud chtěli uspět ve svých povoláních, museli si osvojit jisté, alespoň základní vzdělání. Proto se začaly zakládat městské školy, které poskytovaly jak základní vzdělání v mateřském jazyce, tak i základy latinské vzdělanosti. Navštěvovali je nejen duchovní, ale i laikové. Městské školy vyžadovaly sbírky knih určených k výuce. Vznik větších sbírek však brzdila vysoká pořizovací cena rukopisných kodexů.
Výjimkou byly významnější školy při katedrálách, tj. při sídelních chrámech biskupů a arcibiskupů, a kapituly, které tvořily sbory kněží při velkých chrámech nebo sbory představených některého mnišského řádu a jejich shromáždění. Mezi největší sbírky tohoto druhu patřily knihovny při Notre Dame, v Ruenu, Yorku, Canterbury, Bamberku, Barceloně, aj. Tento proces vzdělanosti vyvrcholil ve středověku zakládáním univerzit. Vývoj zpravidla postupoval od místní (městské) školy přes všeobecnou školu (studium generale) až k univerzitě. Zárodkem univerzit se staly nevelké sbory učitelů a žáků nazývané kolegii. Časem se univerzity zformovaly v instituce s pevnou organizací a s přesně stanovenou náplní studia na jednotlivých fakultách. Univerzity se výrazně zasloužily o laicizaci středověké vzdělanosti. Na rozdíl od klášterních knihoven, v nichž přetrvávala funkce uchovávání a ochrany knih jako vzácných a cenných předmětů, měly knižní sbírky univerzit daleko více charakter studijní, pracovní a byly také daleko intenzivněji členy univerzitní obce, mistry a studenty, využívány. Svou funkcí a způsobem uspořádání (gotická pultová knihovna studijního typu) zpětně ovlivnily klášterní a jiné církevní a soukromé knihovny.
V dalším vývoji veřejných knihoven je bezpochyby nejzajímavější situace ve Francii. Dekret Kontituanty z 2. listopadu 1789 ohlásil převod církevních statků včetně knihoven do rukou národa. Další dekret ze 14. listopadu 1789 mj. pak nařizoval klášterům a kapitulám, aby zaslaly katalogy knih městským radám a kancelářím městských soudů. Ve většině klášterů vznikly zvláštní knižní sklady. Tato skladiště se stala hlavními zdroji jak pro doplňování některých stávajících, tak i pro vytváření nových knihoven. Pro orgán revoluce vyvstal problém, jak toto obrovské knižní bohatství (zkatalogizovat) a přerozdělit. Ve třetí etapě revoluce, kdy se vlády ujaly radikální jakobíni, zesílilo úsilí zpracovat soustředěné knižní bohatství a dát je "do rukou národa". Záměr budovat veřejné knihovny ve všech okrscích Paříže se dařil lépe než v provinciích. K uskutečnění těchto záměrů byl vydán nejen dekret z 27. ledna 1794, ale i praktická instrukce jako teoretická a praktická pomůcka ke zřizování místních veřejných knihoven. Prostředky pro správu knihoven i na platy knihovníků byly vypláceny ze státní pokladny. V okrscích Paříže působilo v roce 1794 555 veřejných knihoven. Revoluce způsobila obrat i ve vývoji Královské knihovny, která v průběhu revoluce (1792) byla příznačně přejmenována na Národní knihovnu. V roce 1830 se stala tato knihovna se svými 460 000 tištěných knih a 80 000 rukopisy jednou z největších evropských knihoven. V přítomnosti Národní knihovny se projevilo revoluční heslo rovnost, v době revoluce byla zpřístupněna nejen ženám, ale i dětem a její půjčovní doba se rozšířila.
Velká francouzská revoluce i v oblasti knižní kultury, knihoven a knihovnické politiky se v mnohém rozmáchla, mnohé naznačila, ukázala směr, ale nezbyl jí čas, aby všechny své záměry důsledně uskutečnila. V duchu snah o demokratizaci vzdělání vzala tuto oblast definitivně z rukou vládnoucích vrstev feudální společnosti a předala ji do rukou státu, v němž měla hlavní slovo měšťanská vrstva, a přiblížila ji doposud převážně negramotným vrstvám lidovým. V době revoluce vznikly v knihovnictví nové jevy: pokusy o decentralizaci knihovnictví do té doby soustředěného převážně v Paříži a o kooperaci knihoven, jejímž výrazem byl především pokus o vytvoření souborného katalogu.
Další země, která formovala vznik a vývoj veřejného knihovnictví byly USA. Knihovny vytvořily pevný základ pro vznik a vývoj sítě free public libraries (svobodných veřejných knihoven) v průběhu 19. století. Od veřejných knihoven se však lišily tím, že nebyly podporovány z veřejných daní, chybí úloha státu při jejich vzniku a vývoji. 19 století lze v americkém knihovnictví charakterizovat přechodem od spolkových knihoven ke knihovnám veřejným s bezplatným přístupem. První vytvoření bezplatných veřejných knihoven se předvídalo v roce 1816. V roce 1826 guvernér státu New York de Witt Clinton pronesl ve svém poselství výzvu, aby se budovaly obvodní knihovny ve školách pro potřeby nikoliv žáků, ale na podporu vzdělávání dospělých. V roce 1845 byl ve státě New York poprvé přijat zákon, který zavazoval školní obvody k zakládání a udržování těchto knihoven. Za 4 roky nato byl v roce 1849 přijat ve státě New Hampshire zákon o zakládání tzv. municipal libraries (městských knihoven). Tak vznikl v USA nový typ knihoven nazývaných free public libraries. Města ustanovovala správní rady těchto knihoven, jež vystupovaly jako jejich vlastníci a působily jako dohlížecí orgány. Od počátku byly součástí jejich fondů fondy naučné literatury a příruční fondy (reference library) s prezenčním půjčováním. To poněkud odlišovalo obdobné knihovny v Evropě. První zákon o veřejných knihovnách na světě byl přijat v roce 1848. Přestože platil pouze pro město Boston, zapsal se do historie jako mezník ve vývoji veřejného knihovnictví."
Zdroj: CEJPEK, Jiří et al. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2., dopl. vyd. V Praze: Karolinum, 2002. 247 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-246-0323-3.
Co se týče českých zemí, dovolíme si pouze datovat. Podrobné informace o vývoji veřejných knihoven naleznete v dokumentu VOLF, Josef. Dějiny veřejných půjčoven knih v Čechách do r. 1848. V Praze: Obec pražská, 1931. 64, [I] s. Spisy knihovny hlavního města Prahy; č. 12. a řadu informací naleznete i v publikacích, které vydaly jednotlivé knihovny, buď k historii jedné knihovny, anebo k historii knihovnictví v celém kraji.
* 1771 První čtenářská společnost vznikla v Praze pod anglickým názvem Learned Club (Učený spolek)
* 1781 - 1796 Veřejná čítárna na Staroměstském náměstí nabízela 14 titulů novin a 30 časopisů
* 1790 Václav Matěj Kramerius založil nakladatelství Česká expedice, středisko obrozenecké Prahy
* 1799 Rozhodnutím vídeňské vlády byly čítárny a půjčovny knih zakázány z obavy, že jsou centrem šíření zakázané literatury francouzského původu
* 1811 Povolení k půjčování měly jen knihy vydané na rakouském území nebo před rokem 1790. Provozovat půjčovnu bylo možné pouze v Praze, Brně a Olomouci, protože se rozmáhaly "pokoutní zápůjční knihovny", které šířily zakázané knihy
* 1818 Antonín Jaroslav Puchmajer založil český čtenářský spolek v Radnicích. Ve východních Čechách se scházela čtenářská společnost například v Litomyšli a v Chlumci nad Cidlinou.
* 1820 Biskupská konzistoř v Hradci Králové podpořila vydáním dokumentu Hradecký plán o povinném zakládání školních knihoven vznik první sítě knihoven. Jedno z nejstarších školních knihoven při základní škole byla v Týništi nad Orlicí.
* 1848 Celkem bylo otevřeno 50 obecních knihoven, nejstarší městské půjčovny měly Plzeň, Opava, Beroun, Kutná Hora, Žebrák, Litomyšl. Knihovny se stávají veřejnou institucí s úkolem pomáhat rozvoji řemesel a zemědělství.
* 1863 Spolek Umělecká beseda budoval od svého založení vlastní knihovnu. V následujících letech se zasloužil o založení Městské knihovny v Praze.
* 1870 - 1890 Osvětové spolky, čtenářské společnosti i studentské akademické spolky budují své knihovny a za poplatek zpřístupňují své sbírky veřejnosti.
* 1893 První ucelený text se zásadami správy spolkových a obecních knihoven vydal Bohuslav Čermák pod názvem Základové knihovnictví.
* 1897 Objevuje se návrh řešit nedostatečné finanční zabezpečení knihoven zákonem
* Statistické šetření z roku 1910 napočítalo v Čechách 4000 veřejně přístupných lidových knihoven (z toho 10 procent německých) a 189 tisíc čtenářů. Síť knihoven byla nerovnoměrně rozložená, na Slovensku existovalo asi sto spolkových knihoven a na území Podkarpatské Rusi žilo 50% negramotného obyvatelstva.
Dalších milníků je celá řada. Doporučujeme si půjčit: SEMRÁDOVÁ, Eva. České veřejné knihovny včera, dnes a--: doprovodné texty k výstavě o historii knihovnictví Královéhradeckého kraje. V Hradci Králové: Studijní a vědecká knihovna, 2012. ll, [1] l. ISBN 978-80-7052-105-2. V toto publikaci najdete další léta vývoje českého knihovnictví zaznamenaná do stručné časové osy.
* BROŽOVSKÁ ONDERKOVÁ, Jana. Knihovnictví na Bílovecku do roku 1945. Vyd. 1. Opava: Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav bohemistiky a knihovnictví, 2012. 78 s. ISBN 978-80-7248-809-4.
* BLAŽKOVÁ, Božena. Devadesát let veřejného knihovnictví v Pardubicích: sborník. Pardubice: Okresní knihovna, 1988. 27 s.
* HEJL, František. Dějiny veřejného knihovnictví v Ústí nad Labem. Část 1, Do roku 1949. Ústí nad Labem: St. věd. knihovna Maxima Gorkého, 1987. 68 s.
* ŠVARC, František. Dějiny Okresní knihovny v Rakovníku a veřejných knihoven na Rakovnicku. Vyd. 1. Rakovník: Rabasova galerie, 1995. 266 s. ISBN 80-85868-07-5.
* NOSKOVÁ, Jitka. Jablonecká knihovna v proudu času. Vyd. 1. Liberec: Pro Městskou knihovnu Jablonec nad Nisou vydala Eva Koudelková - nakl. Bor, 2013. 143 s. ISBN 978-80-87607-17-6.
* ČERNÝ, Jan a TOMŠŮ, Jitka. Městská knihovna Nové Strašecí v historii a současnosti. Vyd. 1. Nové Strašecí: Městská knihovna, 2014. 109 s. ISBN 978-80-903054-6-5.
* MĚSTSKÁ KNIHOVNA a GRUNOVÁ, Eva, ed. Knihovna Moravský Krumlov: sborník vydaný k 120. výročí veřejného knihovnictví ve městě. Vyd. 1. Břeclav: Pro Městskou knihovnu Moravský Krumlov vydal Petr Brázda, 2011. 108 s. ISBN 978-80-87387-03-0.
* KŘÍČEK, Václav a KLIMEŠOVÁ TROJANOVÁ, Kateřina. Malé dějiny knihovny: Pamětní spis [Státní vědecké knihovny v Liberci]. 1. vyd. Liberec: Státní vědecká knihovna, 1994. 110 s., [20] s. fotogr. ISBN 80-85874-00-8.
* KORHOŇ, Miloš, ed. a VINTROVÁ, Tereza, ed. Chrám věd a múz: dějiny Vědecké knihovny v Olomouci. 1. vydání. Olomouc: Vědecká knihovna v Olomouci, 2016. 327 stran. ISBN 978-80-7053-310-9.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
13.02.2017 10:29