-
To se mi líbí
-
Doporučit
Chtěl bych Vás poprosit o rozluštění ofoceného již přepisu urbáře kunštátského panství obce Velké Tresné z roku 1678. Jedná se mi o rentu jednotlivých usedlostí. Z té doby znám zlatý ( ten se vyskytuje až ve finálním sumáři obce na závěr ), z drobných tehdejší doby znám krejcar ( to bude zřejmě gr za hodnotou ) a pak již jenom denár ( ten se asi znázorňoval písmenem d ). V těchto znacích tehdejších peněz se však nevyznám, můžete mi, prosím, pomoci?
Dobrý den,
v době druhé poloviny 17. století se používala celá řada platidel. Přes snahu sjednotit používanou měnu na území habsburské monarchie, se občas stále vyskytovala i starší či zahraniční měna. Běžně se ovšem používaly následující mince:
"Peněžní systém monarchie byl i nadále ( po roce 1659) rozdělen na dvě skupiny vyráběných platidel: tzv. "hrubé" mince s vysokým obsahem drahého kovu, jejichž platební síla se měnila (stříbrné tolary a zlaté dukáty), a "běžné" mince krejcarového systém, jejichž peněžní početní jednotku představoval "zlatý rýnský" rovnající se 60 krejcarům. Starší domácí krejcarové mince, ražené od roku 1624, zůstaly v platnosti a jejich nominálová struktura se nezměnila: tříkrejcar, krejcar, grešle (tři čtvrtiny krejcaru), trojník (půlkrejcar) a fenik (čtvrtkrejcar). (...) Až do roku 1659 zůstával největší "běžnou mincí" tříkrejcar, nazývaný tradičně "groš". Obsah stříbra v nových "běžných" mincích byl však již relativně velmi nízký a také kupní síla tříkrejcarů ve srovnání s počátkem 17. století výrazně poklesla. (...) Novinkou měnové reformy z roku 1659 se proto stalo zavedení "běžných" mincí vyšších nominálů. Panovnická komora rozhodla o zavedení výroby vyšších krejcarových nominálů, desetikrejcarů a patnáctikrejcarů. Ražba vládních desetikrejcarů trvala jen krátce. Od roku 1661 byla jejich výroba v podstatě nahrazena zavedením ještě jednoho druhu běžných mincí střední platební síly, a to šestikrejcaru. V českých mincovnách začala jeho ražba roku 1664. Šestikrejcary a patnáctikrejcary představují nejtypičtější mince dlouhé vlády císaře Leopolda I. (1657 - 1705). (...) Šestikrejcar platil stejně jako dva domácí vládní tříkrejcary ("groše"). Tříkrejcaru se tehdy tradičně říkalo "český", zřejmě proto, že kdysi býval ekvivalentem pražských grošů z první poloviny 16. století, jež obíhaly ještě v době třicetileté války. Proto se v době císaře Leopolda I. v Čechách ujalo pro nově zavedené šestikrejcary označení "dvougroš", "dvoučeskej" nebo "dvoučeskán"; pro patnáctikrejcary analogicky "pětigroš", "pětičeskej" nebo "pětičeskán".
Druhou úroveň peněžního oběhu tvořily "hrubé" mince, zlaté dukáty, stříbrné tolary a násobky či díly těchto mincí. Byly určeny hlavně k zahraničnímu obchodu a k platbě velkých částek. Stříbrné tolary z této doby jsou poměrně vzácné."
(VOREL, Petr. Od pražského groše ke koruně české: průvodce dějinami peněz v českých zemích. 2., rozš. vyd. Praha: Havran, 2004. s. 217 - 218.)
Vývoj platebních jednotek na Moravě v daném období sleduje podrobně disertační páce: https://is.muni.cz/th/25243/ff_d/Text_dizertacni_prace.pdf
Jako početní jednotky na Moravě se v této době užívaly: zlatý rýnský, zlatý moravský, moravská hřivna, vídeňská kopá, moravská kopá a moravský tolar.
(hodnota těchto početních jednotek - viz výše uvedená disertační práce
Text urbáře je psán německy, zkratky peněz tedy budou pravděpodobně taktéž z němčiny. Německé názvy výše uvedených platidel by mohly být obsaženy v knize:
* KASALICKÝ, Václav a LUTONSKÝ, Boleslav. Německo-český slovník pro genealogy. Vyd. 1. Praha: Česká genealogická a heraldická společnost, 1997. 123 s. Vademecum genealoga; sv. 3. ISBN 80-238-1121-5.
Další použitá a doporučená literatura:
* HLAVÁČEK, Ivan, NOVÝ, Rostislav a KAŠPAR, Jaroslav. Vademecum pomocných věd historických. 3., opr. a dopl. vyd. Jinočany: H & H, 2002. 544 s. ISBN 80-7319-004-4.
* VOREL, Petr. Od pražského groše ke koruně české: průvodce dějinami peněz v českých zemích. 2., rozš. vyd. Praha: Havran, 2004.
* PETRÁŇ, Zdeněk. Ilustrovaná encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky. 4., opr. a aktualiz. vyd. Praha: Libri, 2013. 319 s. ISBN 978-80-7277-518-7.
* LUTONSKÝ, Boleslav. Lexikon genealoga. Vyd. 1. Praha: B. Lutonský, 2003. 432 s. Editio optima. Vademecum genealoga; sv. č. 7. ISBN 80-238-9557-5.
* HÁSEK, Václav, ed. Sborník učebních textů kurzu pro pokoročilé [sic] rodopisce. V Praze: Česká genealogická a heraldická společnost, 2007. 301 s. Schola genealogica ac heraldica nova; sv. 3. ISBN 978-80-239-9854-2.
* Chocholáč, Bronislav, Poddanský úvěr na Moravě v 16. a 17. století. Bronislav Chocholáč. In: Český časopis historický. Praha : Historický ústav AV ČR 99, č. 1, (2001,) s. 59-84.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
25.02.2014 10:45