-
To se mi líbí
-
Doporučit
dobrý den , zajímalo by mě jaké byly klíčové
události Francouzské revoluce. děkuji
Dobrý den,
pojmem Francouzská revoluce, případně Velká francouzská revoluce, jsou označovány politické a sociální změny ve Francii v letech 1789 až 1799, tj. od svolání genenerálních stavů 5. května 1789 až do státního převratu Napoleona Bonaparta 9. listopadu 1799. Těchto deset let bylo přímo nabito událostmi, mezi ty, které je možné nazvat klíčovými, mohou patřit následující:
Pod tlakem ohromného státního deficitu se francouzský král Ludvík XVI. v roce 1788 rozhodl svolat generální stavy (poprvé od roku 1614), a to na 5. května 1789 do Versailles, žádal je o radu na zlepšení financí, ponechal si však právo konečného rozhodnutí. Protože každý stav (šlechta, duchovenstvo, města) jednal odděleně a měl jeden hlas, překazily hlasy šlechty a duchovenstva každou reformu navrhovanou třetím stavem. Rozpory mezi privilegovanými stavy a třetím stavem vedly k tomu, že se 17. června 1789 třetí stav prohlásil Ústavodárným národním shromážděním s cílem vypracovat ústavu. 27. června 1789 se k třetgímu stavu připojila většina duchovenstva a dokonce i 47 šlechticů v čele s královým bratrance, vévodou Ludvíkem Filipem Orleánským. Propuštění oblíbeného ministra financí Neckera 11. července 1789, které pobouřilo veřejnost, a zvěsti o připravovaném rozpuštění Národního shromáždění vedly k dobytí státního vězení Bastily 14. července 1789.
4. srpna 1789 na své noční schůzi zrušilo Ústavodárné národní shromáždění všechna šlechtická privilegia a prohlásila občanskou rovnost, králi Ludvíkovi XVI. byl udělent titul Obnovitel francouzské svobody. Nedostatek potravin v Paříži způsobil na podzim 1789 bouře, které nedokázala zmírnit ani 2. října 1789 přijatá Deklarace lidských a občanských práv vyhlašující rovnost před zákonem, svobodu projevu a nedotknutelnost majetku. 5. října 1789 obklíčily zoufalé ženy královský palác ve Versialles a skandovaly "Chceme chleba!". Druhý den časně ráno se král s rodinnou vydal z Versailles do Paříže a v podstatě se stal rukojmím povstalců.
Ludvík XVI. se spolu se svou rodinou pokusil v noci z 20. na 21. června 1791 v přestrojení z Francie utéct, na cestě však byla celá skupina ve Varennes zadržena a odvezena zpět do Paříže. Počátek září dokončilo Ústavodárné národní shromáždění text nové ústavy, Francie se stala konstituční monarchie a Ludvík XVI. odpřísáhl, že se stává vladařem konstitučním. Práce Ústavodárného národního shromáždění tím skončila a od 1. října ho nahradilo Zákonodárné shromáždění, jedním z prvních přijatých zákonů byla změna kalendáře.
6. srpna 1792 se na Martově poli shromáždil dav požadující královu abdikaci. O půlnoci 9. srpna vyrazilo k Tuileriím na dvacet tisíc ozbrojenců. Královská rodina se před nimi uchýlila pod ochranu zasedajícího Národního shromáždění. Vzbouřenci se zmocnili královského paláce a král i s rodinou byl uvězněn v Templu. 21. září 1792 oznámil Národní konvent, nově zvolený revoluční parlament, zrušení monarchie a sesazení Ludvíka XVI. Tři týdny před koncem roku 1792 stanul bývalý Ludvík XVI. před soudem Konventu, rozhodnutí o trestu smrti padlo 19. ledna 1793 a poprava gilotinou se konala 21. ledna 1793. Marie-Antoinetta zemřela stejným způsobem 16. října 1793.
Ve Vendeé a v několika městech na jihu Francie vzniklo povstání roajalistů.
Národní konvent jmenoval proto 6. dubna 1793 Výbor veřejného blaha, v jehož čele stál nejprve Danton, od 24. 7. 1793 Robespierre. Tento výbor vzpouru krvavě potlačil. 13. července byl zavražděn Jean Paul Marat, Georges Jaques Danton byl odsouzen spolu s dalším revolučním tribunálem k smrti a popraven 24. března 1794, Maximilien de Robespierre se tak stal diktátorem. V následujících 50 dnech Robespierrovy samovlády bylo popraveno 1376 osob.
Když se necítili bezpeční před jeho mocí ani členové konventu, byl obžalován, 27. července 1794 zajat na pařížské radnici a následující den popraven i se svými stoupenci.
23. září 1795 přijal Národní konvent novou ústavu Francouzské republiky.
Byla to buržoazní středostavovská ústava direktoria založená na volebním právu omezeném censem. Novou ústavou bylo opět dáno volební právo jen majetným, v čele výkonné moci bylo pětičlenné direktorium.
Ve volbách na jaře 1797 získali většinu royalisté, ale byli odstraněni převratem 4. 9. 1797, jímž byla znovu zajištěna vláda republikánů.
Napoleonův státní převrat z 18. brumairu VIII. roku republiky (19. 11. 1799) učinil konec direktoriu. Napoleon zrušil ústavu z roku 1795, dal se jmenovat jedním ze tří konzulů, kteří měli stát v čele republiky. Schválením nové francouzské ústavy měla být soustředěna v rukou prvého konzula, jenž měl jmenovat ministry i senát. Napoleon se dal ustanovit konzulem na 10 let. Tím byl uznán Napoleonův diktátorský režim.
použitá literatura:
* DORAZIL, Otakar. Světové dějiny v kostce. Přepracované a doplněné vydání. Vimperk : Papyrus ; Rudná u Prahy : JEVA, 1997. s. 262-264. ISBN 80-85797-45-3 ; 80-85776-73-1.
* VOLNÝ, Zdeněk (editor). Toulky minulostí světa. Díl 7. Praha : Via Facti, 2005. s. 131-159. ISBN 80-239-4959-4.
* Universum : všeobecná encyklopedie. 3. díl, F-H. Praha : Odeon, 2000. s. 140-141. ISBN 80-207-1063-9.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
12.07.2011 15:21