-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, chtěl bych se prosím Vás zeptat, jestli
jsou války výmyslem lidí nebo se vyskytují i ve zvířecím chování.
Mockrát Vám děkuji
Dobrý den,
války jsou většinou spojovány s lidmi a obecně převládá názor, že války za účelem získat větší území, zbavit se nepřítel či je ovládnout, jsou typicky lidským rysem. Knihy o dějinách válek nejčastěji mapují období 3000 př.n.l.
- současnost, tedy od doby, kdy bylo možné je zaznamenávat až po současnost, kdy je vedení válek ovlivněno nejmodernějšími technologiemi.
Co se týče zvířecí říše, lze se setkat s tvrzením "zvířata bojují, nevedou však války". Poslední výzkumy jej však vyvrací. Mezi nejznámější války patří údajně války mravenčí, ovšem hmyz se od lidské rasy příliš liší, než aby mohly být jejich války porovnávány s našimi. Pozornost je tak věnována zvířatům, která nám jsou bližší a bylo zjištěno, že např. šimpanzi mohou válčit. Skupiny šimpanzů na území Gombe napadají jiné tlupy, aniž by k tomu byly předtím vyprovokovány. Začaly s úmyslem zabíjet, nikoli pouze bránit své území. Šimpanzi byli schopni se navzájem vraždit a požírat.
Následující popis velice připomíná chování lidí - jak násilné chování, tak náhlé uvědomění si příbuznosti. V Gombe několik šimpanzů, sledovaných vědcem p. Kasakem, narazilo ve větvích na cizí samici s mládětem, začali ji bezdůvodně zastrašovat a poštěkávat na ni. Po několika ranách směřovaných na samici následovala přestávka, běhěm níž se samci krmili a samice se přiblížila k jednomu ze šimpanzů a poddajně se ho dotkla, on však nija nereagoval. Když se pokusila odejít pryč, několik samců ji zastoupilo cestu.
Samice se pokusila o kontakt s dalším samcem - Satanem, který však reagoval naprosto xenofobně - začal se otírat listím v místech, kde se ho samice dotkla. Hned na to na samici zaútočilo několik samců a zmocnili se jejího mláděte. Samice o ně bezúspěšně bojovala několik minut a nakonec zraněná utekla. Jeden šimpanz hodil mládě dolů ze stromu. To však pád přežilo a samec Satan k němu přistoupil a začal jej jemně hladit. Samci se o mládě starali několik dalších hodin, pak jej však opustili a ono zemřelo. Takovéto chování lze velmi těžko vysvětlit, možná cítili lítost svého předchozího chování; v bojích jsou mláďata velmi často nejdřívě vnímána jako nepřítel, později jako nevinné "dítě".
Boje mezi skupinami zvířaty (pokud si odmyslíme tradiční boje mezi jednotlivci o teritorium, samici, dominanci, apod.), vznikají nejčastěji kvůli území. Jedna skupina vstoupí do teritoria druhé a končí to bitvou.
Takovéto boje byly pozorovány např. u mangust jižních nebo hyen skvrnitých.
Bylo také pozorováno, kdy se takovéto spory vyhrotily a zvířata se mezi sebou začaly zabíje a zraňovat (nikoli pouze zastrašovat, aby nepřítel opustil území).
Pozorováním Jane Goodallové byly zveřejněny závěry, že šimpanzí války jsou zanedbatelnou součástí jejich života. Dosud jsou tyto boje mezi zvířaty zdůrazňovány proto, že nebyly dřívě známé. Zda k těmto bojům dochází často, se prozatím nepodařilo zjistit, ale jejich zajímavost pramení především z toho, že jsou neobvyklé. Co je však běžné a spíše stojí za zmínku, je obrovská mírumilovnost, v níž zvířata společně žijí.
Z výše uvedeného tedy lze říci, že boje, které mají určité shodné rysy s válkami vedenými lidmi, se mohou u některých druhů zvířat objevit, ovšem zdá se, že se jedná o výjiměčné jevy, které nebyly prozatím zcela prozkoumány a války tak, jak je, známe jsou smutným rysem lidí.
Použitá literatura:
* MASSON, J. Moussaieff; MCCARTHY, Susan. Když sloni pláčou: emocionální svět a citový život zvířat. Vyd. 2. V Praze: Rybka, 1999. 307 s. ISBN 80-86182-41-X.
* SKALKA, Petr. Zvyky zvířat. Vyd. 1. Praha: Plot, 2011. 174 s. ISBN 978-80-7428-068-9.
* Historie válek: [od roku 3000 před Kristem až po současnost]. V Praze:
Knižní klub, 2004. 152 s. Universum. ISBN 80-242-1229-3.
Politické vědy. Vojenství
--
Národní knihovna ČR
06.10.2011 15:28