Užívání uvozovek

Text dotazu

Dobrý den,
rád bych se zeptal na užívání uvozovek. Pakliže použiji např. slangový výraz ve větě či řeknu: jsou to tzv. štafle... použiji zde uvozovky (tzv."štafle")? Či se za tzv. nepoužívají? A dále pak, když ukončuji větu a na konci té věty mám uvozovky např. v přímé řeči, píší se uvozovky před či za čárku?

Děkuji za odpověď.

Odpověď

Dobrý den,

"Uvozovky používáme na odlišení přímé řeči, doslovných citátů, přesných názvů (např. knih, skladeb, článků, časopisů, spolků - z důvodů zachování zřetelnosti textu, nejsou-li již jinak typograficky vyznačeny), výrazů z cizího prostředí, nespisovných výrazů, výrazů ironických, výkladů významů slov atd. Uvozovky přiléhají vždy těsně k výrazům, které ohraničují (tedy „takto“).

V češtině užíváme tři varianty uvozovek: dvojité  „ ", jednoduché , ' a boční
> < (případně i jednoduché boční > <). Jako základní však slouží pouze
uvozovky typu 9966 (tj. dvojité  „ ") - je třeba dávat pozor na různé podoby, které jsou v češtině považovány za nesprávné (" ", " " apod.). Ostatní typy uvozovek (v první řadě jednoduché, až v druhé řadě boční) se užívají pouze v případech, kdy do uvozeného textu potřebujeme vložit ještě další uvozovky (např. v případě přímé řeči uvnitř přímé řeči). Podotýkáme, že náležitému psaní uvozovek (dole a nahoře) mohou bránit technické možnosti pisatele.

Pokud se vedle sebe objeví dvojité a jednoduché uvozovky, nesmí vytvořit  „trojitou" uvozovku. V hladké sazbě je nutné vložit mezi uvozovky úzkou mezeru nebo provést vyrovnání, v textech psaných v textovém editoru však mezeru mezi uvozovky nevkládáme, úzká mezera mezi uvozovkami se zde vytvoří automaticky (např. Petr to potvrdil: „Pepa říkal: ,Franta je kanón.'").

Je-li v uvozovkách celá věta, píše se druhé uvozovací znaménko na konci věty až za příslušným interpunkčním znaménkem (tečkou, čárkou, vykřičníkem, otazníkem; např. „Lucie s Pepou šli nejprve na oběd, potom na pivo, pak ještě do kavárny a do práce se už nevrátili.").

Je-li uvozovací věta do přímé řeči nebo citátu vložena, označuje se uvozovkami dole i nahoře každý jednotlivý úsek přímé řeči nebo citátu. Druhé uvozovací znaménko se píše až za tečku, čárku atd. (např. „Měl jsem velká očekávání," pravil Luboš,  „ale už po prvních týdnech jsem odhalil svou naivitu."). Pokud končí citovaná věta otazníkem či vykřičníkem, nepíšeme zde před druhou uvozovkou čárku (např. „Že jsem měl velká očekávání?" divil se Luboš.).

Jestliže se do výpovědi začleňuje část jiného textu, aniž se uvádí větou uvozovací, klade se druhé uvozovací znaménko před tečku, čárku, středník, otazník nebo vykřičník (např. Můj děd říkával, že „konec všechno napraví".).

Situaci, kdy je do uvozovek začleněna část jiného textu, která je složena z více vět (např. Dáme si čaj z benediktu lékařského, neboť „kdo ho užije v odvaru, vzplane láskou. Když se člověku rozlije po celém těle, nabude znovu tělesných sil.".), doposud příručky neřešily. Připouští se proto dvojí možnost - buď psát tečku jak před, tak i za druhou uvozovkou (první tečka ukončuje poslední citovanou větu, druhá větu, do níž je citovaný text začleněn), nebo psát tečku pouze před ní (z důvodu interpunkční úspornosti).

Vzhledem k tomu, že uvozovky mohou plnit různé funkce a může docházet k víceznačnostem (např. nejasnost, zda je výraz ohraničený uvozovkami citace či ironie), je třeba jejich užití vždy pečlivě zvažovat.

Příklady:

přímá řeč: Zeptal se ho: „Byls už v Grónsku?" či „Byls už v Grónsku?" zeptal se ho.

přímá řeč, do níž je vložena uvozovací věta: „A tady všude," povídá nahlas, „sem byl."

začlenění uvozeného textu do výpovědi bez uvozovací věty: Až příliš často zdůrazňoval, že „cestovatel v Grónsku nikdy nebyl", ale že pouze „plácá nesmysl za nesmyslem".

uvozený text vložený do jiného uvozeného textu: „Šli jsme do Grónska a tam jsme našli hotel ,Gronland', kde jsme na čas zakotvili."

přesné názvy: Vyslechli jsme Beethovenovu „Devátou".

výrazy z cizího prostředí: Naše sportovce po „free stylu" čekaly ještě další disciplíny.

výklady významů: Termínem byrotika se označuje „souhrn kancelářských technických a organizačních prostředků".

ironický význam: To byl teda „úspěch".

Zdroj: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=162

Použité zdroje

* ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu : s výkladem mluvnice. Praha :
Ottovo nakladatelství, c2012.
* Pravidla českého pravopisu. 2. vyd. V Brně : Lingea, 2010.

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

05.12.2012 11:00