-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
chci se zeptat, jestli je správně následující zápis:
"Kolik budu chtít!" volal rozradostněně, "ale dosud mi ministr odmítl dát povolení!"
Je přípustné začít druhou část přímé řeči malým písmenem, jestliže první část byla ukončena vykřičníkem nebo otazníkem? Internetová jazyková příručka nikde podobný případ neuvádí (což možná znamená, že to takhle napsat nelze...) a navíc tam bylo zrušeno zasílání jazykových dotazů e-mailem, proto se obracím na Vás.
Děkuji mnohokrát.
Dobrý den,
k zodpovídání dotazů gramatických nejsme zcela kompetentní. Využíváme také Internetovou jazykovou příručku, která je volně na stránkách Ústavu pro jazyk český AV ČR, viz http://www.ujc.cas.cz/jazykova-poradna/
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=162.
Je pravda, že případ, který Vás zajímá, tam zmiňován není; domníváme se, že není ani běžný. Váš příklad není uveden ani v Pravidla českého pravopisu. Praha: Academia, 1993., které svými příklady prakticky kopírují Internetovou příručku. Myslíme si, že pokud by se nemohlo ve Vámi uvedeném příkladu psát malé písmeno po vykřičníku, muselo by být souvětí s přímou řečí rozděleno do dvou vět ("Kolik budu chtít", volal rozradostněně. "Ministr mi ale dosud odmítl dát povolení.")
Příklady:
přímá řeč, do níž je vložena uvozovací věta: "A tady všude," povídá nahlas, "jsem byl."
Psaním velkého nebo malého písmena po vykřičníku se zabývá text na internetu, který se týká ediční úpravy vydání Kytice:
"Při přípravě textu jsme se řídili dnes běžnými edičními zásadami. Dnešnímu úzu byla přiblížena jen interpunkce, především v užívání vykřičníku za vokativem, imperativem a interjekcemi, za nimiž byly v polovině minulého století kladeny vykřičníky téměř pravidelně a následovala po nich malá písmena. Tam, kde je v třetím vydání po vykřičníku malé písmeno, měníme vykřičník na čárku, kde je velké, necháváme jej. Například místo Hoho, panáčku! div a div! kdo by pomyslil jaktěživ? píšeme Hoho, panáčku, div a div, kdo by pomyslil jaktěživ? Nebo: Mlč! hle husar a kočárek upravujeme na Mlč, hle husar a kočárek apod. Vykřičník a po něm malé písmeno ponecháváme jen tehdy, když je za zvukomalebným citoslovcem: buch buch! venku na dvéře nebo A třesk, třesk! huhu! to hučí nebo bouch, bác! letí do kouta."
Další odkaz:
http://www.pravidla.cz/vice/clenici-znamenka/?kapitola=11
"Jestliže by se však větná stavba stala v takovém případě nezřetelnou, doporučuje se klást za otazníkem ještě čárku, např.: Zeptala se již po několikáté: Co bylo ve škole? Máš nějaké úkoly?, a když nedostala odpověď, rozzlobila se.
Vykřičník (!) je znaménko pro naznačení výrazné zvolací povahy výpovědi.
Píše se:
1. Na konci výpovědí, které jsou tvořeny samostatným citoslovcem, oslovením v 5. pádě nebo jiným výrazem neslovesným, pokud má výrazně zvolací ráz.
Např.: Hej! -- Haló! -- Kolegyně a kolegové! -- Milá maminko! -- Konečně! -- Ticho! -- Pomoc!
2. Na konci vět rozkazovacích a přacích, jestliže chceme dát rozkazu nebo přání zvláštní důraz.
Např.: Mlč! -- Pojď honem, Jirko! -- Na brzkou shledanou! -- Stát! -- Mlčíš už! -- Umět tak zpívat! -- K poctě zbraň!
3. Na konci vět oznamovacích, jen mají-li výrazný zvolací ráz.
Např.: S tím nechci mít nic společného! -- Ta kniha je velmi zajímavá!
Zvolací ráz bývá často naznačen citovými částicemi, např. Je to ale krása! -- Vždyť jsem po celý život čekal na tuto příležitost!
Pozn. Za větou s 5. pádem, s citoslovcem nebo se slovesem v rozkazovacím způsobu se píše vykřičník, jen má-li ráz zvolací. Jinak píšeme tečku: To není správné, Karle. -- Ach, to je omyl. -- Tak pojďme.
4. Uvnitř věty se někdy užívá vykřičník v závorkách. Vyjadřuje se tím nesouhlas, údiv apod.
Např.: Síla ženy rovná se asi polovině (!) síly muže.
Pozn. Za vykřičníkem se tečka a zpravidla ani čárka už nepíše.
Např. "Je to ale krása!" zvolal. -- Očekával jsem aspoň trochu nostalgie z loučení, ale on pouze zvolal: Tak ahoj! a než jsem se nadál, byl pryč.
Jestliže by se však větná stavba stala v takovém případě nezřetelnou, doporučuje se klást za vykřičníkem ještě čárku. Např.: Kolikrát jsem ti radil: Dej si pozor!, ale nadarmo. -- Řekl: "Na shledanou!", i když věděl, že se už nevrátí.
Nevíme, zda text, který jako příklad uvádíte, jste odněkud převzal nebo jste jeho autorem. Bohužel Vám nemůžeme dát jednoznačnou odpověď a doporučujeme obrátit se na odborníky v Ústavu pro jazyk český AV ČR.
------------------
Děkuji mnohokrát za rozsáhlou odpověď!
Nakonec jsem se dovolal do Jazykové poradny a potvrdili mi, že neexistuje žádné kodifikované pravidlo pro tento případ, čili je zřejmě možné začít druhou část přímé řeči malým písmenem. Každopádně je to ale neobvyklý případ a také si s tím nevěděli moc rady... Takže je možná lepší přímou řeč rozdělit do dvou samostatných vět.
Čili kdyby se na Vás v budoucnosti někdo obrátil s podobným problémem, odpověď je jednoduchá - správná odpověď neexistuje :)
Děkuji a přeji hezký den
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
09.01.2013 10:52