-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
trochu tápu v kategorizaci citací.
Budu proto vděčná, pokud byste mi poradili s následujícím; v případě, že bych uvedla jako příklad tyto publikace:
Vlasta. Praha: Mona, 02.-06.09.1991, 45(36), s. 14. ISSN 0139-6617.
NAKONEČNÝ, Milan. Lexikon magie. 4., rozš. a dopl. vyd. Praha: Ivo Železný, 2001. 398 s. ISBN 80-237-3612-4.
I-ťing = Kniha proměn. Překlad Oldřich Král. Vyd. 1. Praha: Maxima, 1995. 277 s. ISBN 80-901333-2-0.
ZÍBRT, Čeněk. Virgule a siderické kyvadlo: Hledání vody, kovů a pokladů čarovným proutkem. Praha: Sfinx, 1922. 302, 1, 16 s. Světlo ve tmách; 1. Nové cíle; 57.
ZIMMER, Stefan, ed. Keltové: mýtus a realita. Překlad Jan Hlavička. Vydání druhé. V Praze: Vyšehrad, 2019. 251 stran. ISBN 978-80-7601-152-6.
Můžu říct, že v prvním případě se jedná o pramen, ve druhém případě o sekundární literaturu a poslední tři publikace jsou primární zdroje?
Kam bych případě měla zařadit následující dvě publikace?
OMASTA, Vojtěch. Čteme (si) z ruky. 1. vydání. Praha: Chance, 1991. 95 stran. ISBN 80-900867-0-5.
JOACHIMOVÁ, Eva. Cesta bílého jeřába. 2., rozš. a dopl. vyd. [Praha]: Karpana, 2008. 283 s. EJ; sv. 2. ISBN 978-80-903952-2-0.
Děkuji.
Dobrý den,
terminologie není bohužel v tomto případě úplně jednoznačná. Někdy je pojem „pramen“ užíván jako synonymum pro pojmy „informační zdroj“ nebo „dokument“, ve vědeckém historickém bádání se však pramenem označuje soudobý dokument nebo památka vzniklá z historického dění, je přímým svědkem určitého období. Naproti tomu do „literatury“ řadíme literárně vědecká díla, tj. záměrné zpracování a publikování určitého problému nebo procesu na základě dochovaných pramenů a závěrů dosažených jinými badateli. Oba pojmy je však třeba užívat ve vztahu ke zpracovávanému tématu.
Obvykle se seznam literatury dělí na oddíl literatury a oddíl pramenů, které se ještě dělí na prameny publikované (tištěné) a nepublikované (archivní). Publikovaným pramenem by tedy mohla například být kronika obce, která vyšla tiskem, naproti tomu nepublikovaným pramenem by byl určitý archivní fond vztahující se k obci.
Primární informační zdroje či primární literatura obsahují bezprostřední nová sdělení o výsledcích odborné a vědecké práce. Zahrnujeme sem obvykle výsledky experimentů, pozorování a dedukcí, výpočtů, měření, úvahy a tvorbu teorií či koncepcí. Tato skupina tedy zahrnuje nové bezprostřední výsledky tvůrčí práce, a je tudíž primárním odrazem jejich výsledků. Nejdůležitějšími primárními dokumenty jsou články v různých odborných časopisech a patenty. Vedle nich jsou do této skupiny informačních zdrojů většinou zahrnovány i další prameny. Řadíme sem:
* odborné monografie
* vědecké, technické a odborné časopisy
* zprávy z vědeckých a odborných setkání
* dokumenty ochrany průmyslových práv
* vědecko-kvalifikační práce
* normy
* výzkumné a technické zprávy
* zákony a legislativní dokumenty
* interní firemní informace
* tajné informace
Sekundární informační zdroje či sekundární literatura je bezprostředně závislá na primární literatuře, odvolává se na původní (primární) prameny a původní poznatky zpracovává zkráceně ve formě neperiodických nebo periodických publikací. Cílem sekundární literatury je zpřístupnit a systematicky zkráceně zpracovat poznatky uvedené v primárních zdrojích. Sekundární literatura neposkytuje detailní informace o výsledcích bádání, ale o tom, kde jsou tyto výsledky к nalezení a jaké jsou nejdůležitější poznatky. Současně tato literatura zkracuje původní text do formy vhodné k registraci. Podle rozsahu zpracování dělíme sekundární informační zdroje na:
* kompendia
* sekundární patentovou literaturu
* referátové časopisy
* externí firemní informace
* literaturu citací
* souhrny ekonomických informací
Třetí skupinou jsou potom terciární informační zdroje nebo terciární literatura přinášející již vyhodnocené informace o primárních nebo sekundárních zdrojích. Obecně bývají tyto poznatky zpracované selektivně za konkrétním účelem, jsou zpravidla zhuštěné, souhrnné a uváděné skutečnosti nebývají dokládány literárními citacemi. Příkladem terciární literatury mohou být:
* učebnice
* příručky
* monografie
* účelové firemní publikace
* encyklopedie a naučné slovníky
* tabulky
* webovské stránky
VYMĚTAL, Jan. Informační zdroje v odborné literatuře. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, s. 75-78. ISBN 978-80-7357-520-5. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/[…]/uuid:b24158e0-331e-11e4-8e0d-005056827e51.
KAPOUNOVÁ, Jana a KAPOUN, Pavel. Bakalářská a diplomová práce: od zadání po obhajobu. Vydání 1. Praha: Grada, 2017. S. 49-51. ISBN 978-80-271-0079-8.
HOLOUŠOVÁ, Drahomíra a KROBOTOVÁ, Milena. Diplomové a závěrečné práce. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. S. 24. Skripta. ISBN 80-244-1237-3.
Informace o vydaných dokumentech
--
Národní knihovna ČR
25.03.2024 08:00