-
To se mi líbí
-
Doporučit
Vážený pane, paní,
chtěl bych Vás požádat, jestli byste mi mohli podat bližší informace k publikaci Trestní zákon o přestoupeních úpadkových z roku 1835 dostupný z http://kramerius.nkp.cz/[…]/MShowMonograph.do?id=25767 Rád bych se dozvěděl,zda se opravdu tento zákon týká konkursních úpadkových deliktů a jak dlouho tento zákon v Českých zemích platil. Všude jsou totiž uváděny trestní zákony z let 1803 a 1852 a nezaznamenal jsem žádný zákon v meziobdobí. Byl bych Vám moc vděčný za Vaši odpověď.
Dobrý den,
Prošla jsem obsah zákona a část textu (konkrétně: strana 1 - 65 a 517 - konec) a nabyla jsem dojmu, že v textu se jedná o vybírání nepřímých daní, o krácení daní a trestech ukládaných v případě prokázání takového činu. Zmínku o úpadku ve smyslu konkursního řízení jsem v textu zákona nenalezla, ale celý zákon jsem nečetla. Bližší informace k tomuto zákonu jsem nenalezla.
Z literatury: Schelle, Karel a Tauchen, Jaromír. Historie konkursního řízení v dokumentech. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing ve spolupráci s The European Society for History of Law, 2012. 708 s. Právo. ISBN 978-80-7418-167-2. a Schelle, Karel a Frýdek, Miroslav. Vývoj konkursního práva. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2010. 90 s. Právo. ISBN 978-80-7418-073-6. lze citovat následující:
První kodifikace konkursního práva
Cesta k prosazení kodifikace byla konkursního práva byla značně složitá. Myšlenka na vytvoření samostatného konkursního řádu či "Krideordnungu" se objevila patrně někdy kolem poloviny třicátých let 18. století. Měl nahradit platnost kridárních ustanovení Novell a předpisů na ně navazujících. Diskuse se o něm vedly několik dalších desetiletí. Důležitým dokumentem na cestě k jeho prosazení byl reskript z roku 1750, jež obsahoval mimo jiné některé připomínky vídeňských orgánů. Za půl roku po něm následoval potom další reskript s datem 26. června 1751, jímž byly publikovány některé další připomínky. Tímto poněkud neobvyklým způsobem bylo učiněno i meritorní rozhodnutí, takže osnova jak celek zmíněnými reskripty a samozřejmě s připomínkami vstoupila alespoň v prozatímní platnost. Formálně ovšem zůstala i nadále projektem. Dalším důležitým právním aktem na cestě k prosazení konkursního řádu byl rakousko-český směnečný řád z roku 1763, který obsahoval rovněž některé důležité konkursní předpisy a současně unifikoval české a rakouské právo. Specifický český vývoj se pak definitivně v tomto směru uzavřel vydáním obecného konkursního řádu josefínského roku 1781, kterým se začíná další etapa vývoje konkursního práva. Co tedy tato kodifikace obsahovala? Formální podmínkou pro zahájení řízení byla podle něho žaloba, vycházel-li popud k řízení od věřitele. Rovněž přihlášky pohledávek k řízení se podávaly ve formě žalob, v nichž bylo třeba uvést, kterou třídu si věřitel nárokuje pro svoji pohledávku. Takovým způsobem bylo potřeba žalovat i pohledávky , které contradictor nepopíral nebo ani popřít nemohl. Také klasifikační rozhodnutí bylo možné napadnout žalobou, která se projednávala jako každá jiná žaloba ve třech instancích. Zároveň zde byla sdo důsledku provedena myšlenky, že konkurs je pro všechny věřitele. Proto vyzvání k přihlášení pohledávek platilo nejen osobním věřitelům a vindikantům, ale i osobám oprávněným ke kompenzaci, a pro všechny stejně platilo rozhodnutí o prekluzi. Konkurs nebyl ukončen, jakmile byl rozdělen zjištěný majetek, ale trval tak dlouho, dokud nebyly plně uspokojeny pohledávky všech věřitelů, kteří se přihlásili včas. Věřitelé byli v klasifikačním řízení rozděleni do dvou skupin. Do první skupiny byli zařazeni vindikanti a ti věřitelé, kteří po vyhlášení konkursu něco vložili, do druhé všichni ostatní. Druhá skupina měla šest tříd. Do první patřily pohledávky za pohřeb, pohledávky lékařů, lékárníků, kominíků a některé vrchnostenské pohledávky i zeměpanské dávky, do druhé zástavní věřitelé e zřetelem na zastavený majetek a podle pořadí určovaného dobou, ve které k němu nabyli zástavního práva, do třetí pohledávky poručenců proti jejich zákonným zástupcům, pohledávky fisku proti zeměpanským sluhům ve služebním poměru, směnečné pohledávky a manželčina pohledávka věna, do čtvrté třídy ostatní věřitelé, do páté třídy úroky starší tří let a do šesté pohledávky z dobročinných dlužníkových úkonů a peněžité tresty, pokud nebyly kryty zástavním právem.
Konkursní řízení v habsburské monarchii po roce 1848
Hlavními nedostatky konkursního řízení kodifikovaného josefinským konkursním řádem (1781), což velmi brzy ukázala právní praxe, byla jeho nákladnost a zdlouhavost. Proto se v průběhu první poloviny 19.století objevovaly snahy o jeho nahrazení novým řádem. Prvý takový pokus se daruje do roku 1820, druhý do roku 1845 a třetí tzv. Sommarugova osnova, do roku 1848. Obě první zapadly, kdežto třetí se stala základem provizorního řádu vydaného roku 1853 pro uherské země. V té době v rakouských zemích zesílila nedůvěra k platnému právu, takže se věřitelé začali konkursům a místo něho volili mimosoudní vyrovnání s dlužníkem i za cenu, že všichni nebo alespoň někteří tím byli poškozeni. Za takových okolností byla vydána roku 1859 dvě nařízení a v roce 1862 zákon č. 97 ř.z. o vyrovnacím řízení v případě zastavení platů. Tato nová ustanovení platila jen pro protokolované obchodníky, živnostníky, továrníky a neznamenala nápravu, neboť zejména předpisy o likvidačním řízení byly v rozporu s nejprimitivnějšími zásadami spravedlnosti. Uspokojivější řešení přinesl teprve nový konkursní řád z 25. Prosince 1868 č. 1/1869 ř.z., který se do značné míry opíral o pruský konkursní řád z 8. května 1855. Za největší nedostatek se u něho považovalo ustanovení o odpůrčím právu. V tomto směru se totiž nový konkursní řád spokojil s odkazem na zásad obecného občanského práva. Náprava v tomto směru nastala až vydáním odpůrčího zákona č. 35/1884 ř.z. z 25. března 1884 doplněného zákonem z téhož dne č. 36 ř.z.
Zdroj: Schelle, Karel a Tauchen, Jaromír. Historie konkursního řízení v dokumentech. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing ve spolupráci s The European Society for History of Law, 2012. 708 s. Právo. ISBN 978-80-7418-167-2.
Vámi jmenovaný zákon, tj. Trestní zákon o zločinech, přečinech a přestupcích, platný od 27.5.1852, účinný od 1.9.1852 řeší konkurs pouze v paragrafu 486 (úpadek z nedbalosti) a paragrafu 486 b (rejdy za řízení vyrovnávacího nebo za řízení konkursního), zřejmě proto ho autoři neuvádí v citovaných publikacích.
K tomuto tématu bych Vám ráda doporučila literaturu:
Stěžejní studie - Urfus, Valentin. Vznik a počátky konkursního práva v Čechách. Praha: ČSAV, 1960. 76, [3] s. Rozpravy ČSAV. Roč. 70/1960, Řada společenských věd; Seš. 4.
Štajgr, František. Konkursní právo. Praha: Všehrd, 1947. 575 s.
Klabouch, Jiří. Staré české soudnictví: (jak se dříve soudívalo). Vyd. 1. Praha: Orbis, 1967. 417 s., [26] s. obr. příl. Populární právnická knihovna.
Přikládám odkazy na instituce, kde by Vám mohly pomoci zodpovědět Vaše dotazy. Bohužel, v právní historii ani právu jako takovém nejsem zběhlá a nedokáži Vám více pomoci.
http://dejinyasoucasnost.cz/poradna/
http://www.vskv.cz/o-skole/katedry/katedra-teorie-prava-a-pravni-historie/
http://casopis.vsehrd.cz/pravni-dejiny/
Právo
--
Národní knihovna ČR
29.07.2013 12:38