-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, zajímalo by mě kolik sudetských Němců bylo v letech 1945- 1947 z ČSR odsunuto a kolik jich zde zůstalo.
A kdo rozhodoval o tom, kteří Němci můžou zůstat?
Národní výbor?
A je nějaká veřejně dostupná kniha, publikace, statistika o tom, kolik Němců bylo odsunuto a kolik mohlo zůstat podle okresů,
krajů, měst apod?
Děkuji
Dobrý den,
omlouváme se za zpoždění v odpovědi, které bylo dáno provozními důvody.
Jak píše Jaroslav Kučera v publikaci Odsunové ztráty sudetoněmeckého obyvatelstva, údaje o demografické dynamice sudetoněmeckého obyvatelstva ve čtyřicátých letech se zakládají většinou pouze na odhadech a propočtech. Většina publikací uvádí, že ke květnu 1945 činil počet obyvatel německé národnosti v ČSR 3 200 000. V rámci plánovaného organizovaného odsunu se počítalo s vystěhováním 2 500 000 Němců.
Uvažujeme-li o celkových číslech a reáliích odsunu, je třeba vzít v potaz, že organizovanému odsunu předcházel tzv. divoký odsun, což bylo vyhošťování německého obyvatelstva od konce května do počátku srpna 1945, prováděné místními revolučními orgány, československými a sovětskými vojenskými veliteli (vyhošťování neprobíhalo v oblasti obsazené americkou armádou). V rámci tohoto odsunu odešlo cca 660 000 Němců. Organizovaným odsunem bylo vystěhováno 2 256 000 německých obyvatel, dodatečným odsunem v první polovině roku 1947 dalších 80 000. Koncem května 1947 činil počet Němců v ČSR 204 000. Po skončení hlavní etapy odcházely do Německa i v dalších letech menší skupiny obyvatel v rámci akce slučování rodin nebo odsunu tzv. říšských Němců (v roce 1948 se to týkalo kolem 8000 Němců, v menším měřítku se pokračovalo i v letech následujících). Zároveň docházelo i k nekontrolované migraci na hranicích s Československem, a to oběma směry.
V létě a na podzim roku 1945 se československá vláda zabývala přípravami organizovaného odsunu, které se soustředily na jedné straně na vytvoření právních základů pro vyloučení Němců z účasti na hospodářském, politickém a kulturním životě země a na druhé straně na vytvoření technických a organizačních podmínek pro jeho provedení. Byla vydána řada dekretů prezidenta, které výrazně ovlivňovaly právní a sociální postavení obyvatel německé národnosti – a to nikoliv pouze těch, kteří měli být vysídleni. Žadatel o vynětí z účinnosti těchto právních norem musel sám dokazovat, že je oprávněnou osobou – tj. že se např. neprovinil proti českému a slovenskému národu nebo proti Československé republice. O žádostech rozhodovala výkonná moc (zpravidla ministerstvo vnitra a jím řízené orgány státní správy).
Technickými náležitostmi odsunu se československá vláda intenzivně zabývala od poloviny června 1945, avšak nesoustavnost agendy údajně zatím neumožňuje plně rekonstruovat postup centrálních orgánů v této věci. V červnu 1945 koloval v meziministerském připomínkovém řízení návrh dekretu prezidenta republiky o odsunu cizího obyvatelstva a vnitřním osídlení, který zřizoval Nejvyšší radu pro odsun a vnitřní osídlení, v jejímž čele měl být předseda vlády a jako členové figurovali ministři zahraničí, národní obrany a vnitra. Dekret v této podobě nakonec schválen nebyl – místo toho bylo přijato vládní usnesení o odsunu cizího obyvatelstva a vnitřním osídlení, na jehož základě byly Nejvyšší radou pro odsun a vnitřní osídlení přijaty rámcové směrnice pro provádění odsunu. Směrnice stanovila, že nejprve bude proveden odsun z vnitřních národnostních ostrovů a poté v pásmech postupně z vnitra země směrem k hranicím. V zásadě se počítalo s odsunem veškerého obyvatelstva německé (a maďarské) národnosti s výjimkou těch, kteří prokáží, že se aktivně zúčastnili bojů o osvobození Československa nebo trpěli pod nacistickým terorem. Dočasně měli být z národohospodářských důvodů vyjmuti nepostradatelní zaměstnanci v důležitých podnicích a závodů (za předpokladu, že se neprovinili proti republice nebo proti osobám české a slovenské národnosti a nebyli veřejně činnými nacisty). Na počátku července 1945 byl zřízen referát B ministerstva vnitra v čele s vládním zmocněncem pro odsun, který měl na starosti zabezpečení hlavní části odsunu po technicko-organizační stránce. Současně byl vytvořen i meziministerský orgán, který měl připravit podrobné směrnice pro odsun. 14. prosince 1945 schválila vláda směrnice k provádění soustavného odsunu. Jeho řízením bylo pověřeno ministerstvo vnitra a jeho oblastní orgány za spolupůsobení národních výborů, úřadů národní bezpečnosti, úřadu ochrany práce a vojenské správy a v těsné součinnosti s oblastními osídlovacími úřady, které měly navrhnout časový i místní rozvrh odsunu a jednotlivé kategorie i počty odsouvaných osob. Němečtí antifašisté, kterým bylo zachováno československé státní občanství, mohli podle vlastní volby zůstat v ČSR anebo se se vším movitým majetkem také vystěhovat. Do r. 1947 se k vystěhování přihlásilo 88 614 německých antifašistů. Garantem logistické přípravy a průběhu všech odsunových operací byla československá armáda, která zajišťovala vlakové transporty, jejich bezpečnost, stravování a zdravotní službu (na hranici transporty přebíraly americké nebo sovětské orgány).
Na podrobné statistiky týkající se odsunu podle menších územních a správních celků jsme bohužel v literatuře nenarazili – snad by Vám v této věci mohly poradit více specializované instituce, např. Ústav pro studium totalitních režimů (info@ustrcr.cz), knihovna Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR (http://www.usd.cas.cz/cs/stranky/knihovna/kontakt) anebo sdružení Antikomplex (http://www.antikomplex.cz; info@antikomplex.cz).
Kučera, J.: Odsunové ztráty sudetoněmeckého obyvatelstva : Problémy jejich přesného vyčíslení. Praha : Federální ministerstvo zahraničních věcí, 1992.
Němeček, J. a kol.: Cesta k dekretům a odsunu Němců. Praha : Littera Bohemica, 2002.
Kučera, J.: Odsun nebo vyhnání? Praha : Ústav dějin střední a východní Evropy ČSAV, 1992.
Komu sluší omluva : Češi a sudetští Němci (Dokumenty, fakta, svědectví). Praha : Erika, 1992.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
05.05.2015 17:36