-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
v poslední době se hodně mluví o střídání času a jeho zrušení. Zajímala by mě historie tohoto jevu, nikoli však ta novodobá, která vznikla kvůli směnnému provozu a úsporám energie a poprvé byla u nás použita za 1. světové války. Můžete mi říct, jak to bylo v předchozích staletích (středověk, raný novověk, až do těch známých změn za 1. světové války)? Zajímá mě to hlavně v souvislosti s naší zeměpisnou šířkou, protože americké Franklinovy či britské Willetovy pokusy o zavedení střídání času jsou přece jen něco jiného.
Třeba v raném novověku jsem se v denících či cestopisech setkala s údajem, že panovnický či šlechtický dvůr či úřad začínal žít v tolik a tolik hodin, v létě o hodinu dřívě, takže prokazatelně alespoň někteří lidé měnili 2x ročně svůj režim už tehdy, (předpokládám, že nejpřirozenější střídání letníhp a zimního měli venkovné, kteří se řídili podle východu a západu slunce bez ohledu na přesné hodiny). Docházelo tam k posunu na zimní/letní režim postupně, podle toho, jak se dřív či později rozednívalo a smrákalo, nebo byly nějak stanovené termíny změny (napadá mě třeba svátek sv. Jiří na jaře a Havla na podzim, které tvořily zásadní mezníky tehdejšího roku?). Můžete i uvést, v jaké literatuře se mohu o tomto problému dozvědět víc?
Děkuji.
Dobrý den,
děkujeme za Váš dotaz. Ačkoli jsme prohledali značné množství relevantní literatury, zcela přesnou odpověď jsme v ní nenašli. Problém patrně tkví v tom, že dobové prameny se celkově o přesném času příliš nezmiňují. Pokud ano, jde spíše o obecná tvrzení, jako že se něco stalo ráno nebo večer. V prvé řadě je třeba si uvědomit, že lidé v tradiční společnosti nevnímali čas jako my v dnešní době, ale pro ně plynul z věčnosti do věčnosti, nevyvíjel se a jeho dárcem byl Bůh. Od pradávna určovaly životní rytmus přírodní jevy, hlavně světlo a počasí. S tím byly spojené také zemědělské práce. Původně lidé rozlišovali jen dva roční cykly, a to zimu a léto. Základní dělící předěly pak tvořily jarní a podzimní rovnodennost. Po nástupu křesťanství se změny ročních dob spojovaly zejména s církevními svátky, které připadaly zrovna na dobu změn počasí mezi ročními dobami.
Ve středověku se dle církevního kalendáře dělil rok na čtyři nestejně dlouhé části, označované jako suché dny. Šlo postní dny určené pro pokání a udělování almužen. V Čechách například o suchých dnech zasedal zemský soud.
Jak dokládá historik Josef Macek, v jagellonské době na konci středověku neexistovalo jednotné pojetí času, ale "rozmanité přirozenosti a pravidelnosti sociálních procesů a lidských kolektivů vytvářely celé spektrum rytmů, jež byly koordinovány církví." Například pracovních dní bylo cca 270 v roce a pracovalo se od východu do západu slunce. Podstatný je také fakt, že kališníci z důvodu menšího počtu svátků pracovali celkově déle než katolíci. V neděli a ve svátek se nesmělo pracovat, nesměly se konat taneční zábavy, svatby, hry a hospody mohly nalévat až po skončení mší. Jagellonská doba se tedy stále podřizovala rytmu zemědělských prací, východem a západem slunce. Právě sluneční světlo ohraničovalo začátek denní činnosti a pracovní doby, naopak v zimě pak všechny práce končily hned po setmění. Hospody se zavíraly v zimě třeba už o sedmé nebo osmé hodině večerní, kdy zazněl zvon. V létě začínal den brzy ráno pro všechny společenské vrstvy. Například volební sněm v Kutné Hoře začínal svá jednání v květnu 1471 už v sedm hodin ráno. Když zemřel král Vladislav 31.3.1516, sešli se zástupci města na radnici v Praze už po páté hodině ráno, aby se zavzpomínali na krále na zádušní mši v Týně.
Zároveň doba přelomu středověku a raného novověku přináší nové prvky do vnímání času, a to uvědomění si hodnoty času jako veličiny převoditelné na peníze a například v renesančním dějepisectví se objevuje "dějinné" pojetí, které klade důraz na příčinnost a kontinuitu dějů. K rozrušování cyklického chápání docházelo hlavně v prostředí finančníků, obchodníků a řemeslníků, tedy u těch společenských vrstev, které nebyly tolik závislé na přírodním cyklu. Zásadním mezníkem roku hlavně pro finanční otázky představovaly svátky sv. Jiří a sv. Havla. Tehdy museli poddaní odevzdat rentu a naturálie vrchnosti. Vrchnost, respektive jejich úředníci museli v těchto termínech splácet půjčky, vyrovnávat úroky, přijímat úroky od věřitelů apod. Významným prvkem je také rozšíření hodin a přesného měření času. Od přelomu 16. a 17. století se u nás hovoří o byrokratizaci, konkrétně o zavedení úředních hodin, které bývají spojovány s osobou nejvyššího kancléře Zdeňka Popela z Lobkovic. Jeho úřadování stojí na pomyslném počátku byrokratizace, který zasáhl všechny významné dvorské i zemské úřady. Tento vývoj stvrdilo i vydání Obnoveného zřízení zemského, které nařizovalo, aby se o všech úředních jednáních vedly písemné záznamy.
Zdroje:
http://uhv.upce.cz/upload/skripta2012.pdf
ČAPEK, Jakub. Vnímání času raně novověkého válečníka a dvořana. In: Český lid : Národopisný časopis = Ethnological Journal Praha : Ústav pro etnografii a folkloristiku Akademie věd České republiky 84, č. 2 (1997), s. 89-102.
MACEK, Josef. Pojem času v jagellonském věku. In: Pocta Josefu Petráňovi : sborník prací z českých dějin k 60. narozeninám prof. dr. Josefa Petráně / Praha : Historický ústav Československé akademie věd, 1991 s. 137-160.
KOLDINSKÁ, Marie, ed. a MAŤA, Petr, ed. Deník rudolfinského dvořana: Adam mladší z Valdštejna 1602-1633. Vyd. 1. Praha: Argo, 1997. 456 s., [12] s. obr. příl. ISBN 80-7203-170-8.
K dalšímu studiu:
PEŠEK, Jiří. Proměny času ve vztahu k bytí a jeho možnému smyslu: příspěvek k dějinám ontologického smyslu temporality. Vyd. 1. Praha: Ježek, 1995. 144 s. Filosofické texty. Velká řada; sv. 5. ISBN 80-85996-00-6.
LE GOFF, Jacques. Za jiný středověk: čas, práce a kultura na středověkém Západě: 18 esejů. Překlad Irena Neškudlová. Vyd. 1. Praha: Argo, 2005. 436 s. Historické myšlení; sv. 21. ISBN 80-7203-598-3.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
29.10.2018 08:00