Starořečtina a novořečtina

Text dotazu

Chtěl bych se zeptat, jaké jsou rozdíly mezi antickou a moderní řečtinou. Může člověk rozumět starořeckým textům pouze se znalostí novořečtiny?

Odpověď

Dobrý den,

ze sesbíraných online zdrojů se vám pokusíme naznačit spíše historický rozdíl mezi těmito jazyky.

•                 Starořečtina, neboli stará či klasická řečtina, je mrtvý jazyk z řecké skupiny indoevropských jazyků a vývojový předchůdce moderní řečtiny. Tímto jazykem se hovořilo v klasickém období Řecka.

Grafický přehled hlavních vývojových etap řečtiny můžete vidět například zde:
http://lingvo.info/cs/lingvopedia/greek

Předpokládá se, že počátkem 2. tisíciletí př. n. l. prošla starořečtina poměrně rozsáhlým vývojem. V tomto stadiu bývá nazývána, podle místa objevení prvních nálezů, mykénštinou, někdy též mykénskou řečtinou. Z Mykén se v této době pravděpodobně dostala na Krétu. Nejstarší písemné nálezy tohoto jazyka pochází zhruba z 15. století př. n. l. Z této doby bylo v Mykénách a na Krétě nalezeno několik nápisů a hliněných tabulek. [1]

                První písemné doklady řeckého jazyka pocházejí z Knóssu na Krétě, z Pylu a Mykén na Peloponésu a z Théb. Jsou to hliněné tabulky s administrativními dokumenty, datují se do 15.-13.stol. před Kristem a jsou psány slabičným písmem, kterému dali badatelé jméno "lineární písmo B". Zaznamenávají řecký dialekt, kterému se dnes říká mykénština. Písmo tohoto období lze v zásadě rozlišit na dva typy označované jako „lineární písmo A“ a „lineární písmo B“. Přestože se od 14. století př. n. l. nápisy vyskytovaly relativně běžně, za první literární dílo lze považovat až Homérovu tvorbu. [1]  Po tomto období nejsou o řečtině žádné zprávy, a to téměř až do konce 8. stol. před Kristem, kdy se začínají objevovat první nápisy psané už písmem, které řečtina používá dodnes a kterému se říká alfabeta. [2]

•                 Novořečtina, označovaná též prostě řečtina, je označení novověkých variet řečtiny, především moderního řeckého spisovného jazyka. Novořečtina je úředním jazykem Řecka a Kypru, kde jí mluví asi 14 milionů lidí, dále ji používají řecké menšiny v jiných zemích. Řečtina má ze všech evropských jazyků nejstarší dochované literární památky, vývoj jazyka lze podle nich sledovat zhruba 3000 let. Tvoří samostatnou větev indoevropských jazyků a není blízce příbuzná žádnému neřeckému indoevropskému jazyku. [3]

   
Moderní (nová) řečtina (novořečtina) má své počátky v řečtině období helénistického, kdy na základě hlavně attického dialektu postupně vznikal tzv. koiné dialektos – obecný řecký jazyk, dnes nazývaný dhimotikí ghlósa. Píše se řeckou abecedou a vychází z byzantské řečtiny, jež navazuje na helenistickou koiné, a tím i na starořečtinu.

Výrazem koiné je míněna obecná mluva neboli nářečí, které je všem společné. Období přibližně mezi lety 300 př. n. l. a 500 n. l. bylo věkem koiné neboli obecné řečtiny; v ní se smísily různé řecké dialekty, mezi nimiž nejsilnějším vlivem působilo nářečí attické. Koiné se stala mezinárodním jazykem. Před ostatními tehdejšími jazyky měla velmi výraznou výhodu, protože byla známa prakticky všude. O rozšíření koiné svědčí skutečnost, že se do tohoto jazyka překládaly výnosy císařských místodržitelů a římského senátu, aby byly rozšířeny po celé Římské říši. [4]

Za předěl oddělující novořečtinu od předcházející vývojové fáze (byzantské řečtiny) se obvykle považuje pád Konstantinopole roku 1453, vývoj jazyka však samozřejmě byl spojitý. Má 24 znaků totožných s abecedou starořeckou. Protože se však řecká výslovnost  v průběhu  helénistického  a  římského  období  změnila,  zatímco  pravopis  byl poměrně konzervativně zachováván, neodráží dnešní pravopis výslovnost. [5]

Z řecké abecedy pocházejí - přímo nebo nepřímo - všechny dnešní evropské abecedy. Řekové však svou abecedu nevynalezli, ale převzali ji od Semitů. To je patrné ze skutečnosti, že písmena řecké abecedy (asi ze sedmého století př. n. l.) se podobala písmenům hebrejským (asi z osmého století př. n. l.). Také pořadí písmen v abecedě bylo až na několik výjimek v podstatě stejné. Velmi podobná je také výslovnost jmen některých písmen, například: alʹfa (řecké) a ʼaʹlef (hebrejské), beʹta (řecké) a béth (hebrejské), delʹta (řecké) a daʹleth (hebrejské) a mnoho jiných. Koiné měla 24 písmen. Když Řekové přizpůsobovali semitskou abecedu řeckému jazyku, dosáhli cenného obohacení tím, že přebývající písmena, pro která neměli odpovídající souhlásky (ʼaʹlef, heʼ, chéth, ʽaʹjin, waw, a jódh), převzali a použili k označení samohlásek a, e (krátké), e (dlouhé), o, y a i. [4]

V čem se oba jazyky liší

      Změnila se hlavně výslovnost a zjednodušila se gramatika. Podle profesorky Růženy Dostálové, představitelky české byzantologie a neogrecistiky, novořečtina například ztratila 2. pád (přivlastňovací) genitiv, nemá 3. pád (pád adresáta) dativ a používá předložky k vyjádření pádu [6]. Blíží se moderním jazykům jako je angličtina, němčina, francouzština.
V současných jazykových typologiích se stará a nová řečtina zpravidla hodnotí jako dva jazyky. Starořečtina se učí jen na středních a vysokých školách a laikům je málo srozumitelná, protože má i mnoho nářečí. Dnešním jazykem je novověká řečtina dimotiki, její literární verze novořečtiny katarevusa je na ústupu.

Jak se ovšem liší míra porozumění starořečtiny pro člověka, který mluví novořečtinou, současnou řečtinou, na to Vám lépe odpoví například  Ústav řeckých a latinských studií FF UK. Obrať se na ně po emailu na urls@ff.cuni.cz nebo osobně. Viz kontakt: http://urls.ff.cuni.cz/cs/kontakt/.

Použité zdroje

[1] http://www.wikiwand.com/cs/Staro%C5%99e%C4%8Dtina
[2] http://greek.herme.net/node/156
[3] http://www.wikiwand.com/cs/Novo%C5%99e%C4%8Dtina
[4] http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/1200001767
[5] http://www.jazykovy-koutek.[…]5%99eck%C3%A9-gramatiky.pdf
[6] http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2940/sablona-tisk

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Knihovna Akademie věd České republiky

Datum zadání dotazu

07.02.2017 20:14