-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, jak se prosím v české historické vědě správně překládá název instituce „Massachusetts General Court“, a to nejen pro moderní dobu, nýbrž zejména pro dobu Kolonie Massachusettského zálivu v 17. století, kdy tato instituce vznikla? Děkuji
Dobrý den,
pokusili jsme se v informačních pramenech, především knižních publikacích, ověřit překlad instituce „Massachusetts General Court“. Označení se nepoužívá jednotně.
Jako pro Vás nejrelevantnější jsme vyhodnotili publikaci Svatavy Rakové vydané Historickým ústavem Akademie věd ČR, z níž citujeme několik úryvků [RAKOVÁ 1997].
Pro General Court v Massachusets je zde většinou používán překlad: “všeobecné shromáždění/všeobecný sněm“.
[1629]. „Zakládající listinu nové společnosti, nazvané poněkud výstředně Guvernér a společnost Massachusettské zátoky v Nové Anglii, zpečetil král dne 4. 3. 1629. A právě tato listina se stala onou pověstnou massachusettskou chartou, jejíž ustanovení dala vznik samosprávnému politickému systému koloniální Nové Anglie. 1629 guvernérem zvolen John Winthrop z Grotonu.“ [RAKOVÁ 1997, s. 92]
„V červnu přistála flotila v Salemu, kde Winthrop převzal od Endecotta guvemérskou funkci a okamžitě zřídil vlastní koloniální správu, jež byla - zcela v souladu se zakládací listinou - kopií správní organizace akciové společnosti*. Londýnská správní rada převezením charty zanikla; její koloniální obdobu, tzv. radu asistentů, tvořili ti členové londýnského vedení, většinou signatáři cambridgeské dohody, kteří se rozhodli pro emigraci a jejichž rody pak po desetiletí náležely k nedostižné massachusettské společenské elitě.“ *Správní rada, tzv. General Court, existovala i v dobách prvního Endecottova guvernérství 1628-1630, avšak její zápisy posílané do Londýna Cradockovi se nezachovaly.“ „… Protože však jen málokdo z vysoce postavených a bohatých ředitelů společnosti byl ochoten zaměnit pohodlný život v Anglii za neznámou pustinu, počet asistentů ani spolu s Endecottem zdaleka nedosahoval chartou požadovaných osmnácti lidí, a vzhledem k tomu, že několik novoanglickou pustinou šokovaných funkcionářů se rozhodlo k okamžitému návratu, ustálil se nakonec stav na sedmi.** Tento permanentně zasedající orgán v čele s guvernérem původně spravoval a řídil veškeré koloniální záležitosti a soustřeďoval ve svých rukou zákonodárnou, výkonnou i soudní moc. O sdílení moci, natož o demokracii nemohla být řeč. Jediným privilegiem řadových akcionářů bylo účastnit se pravidelného čtvrtletního všeobecného shromáždění, vlastně valné hromady, kde měla správní rada - asistenti v čele s guvernérem - skládat účty z řízení společnosti a kde jednou za rok měly proběhnout volby.
**Všeobecné shromáždění se dohodlo na sedmi jako na nejnižším možném počtu; po celou dobu existence Massachusetts jako samosprávné kolonie nebylo v úřadu nikdy víc než devět asistentů.“
„Dále - a to především - dobře uvážil způsob, jak umožnit řadovým kolonistům podíl na rozhodování, aniž by tím bylo podstatně ohroženo výlučné postavení magistrátu. Kroky, které postupně vedly ke zřízení massachusettského samosprávného systému, neznamenaly žádný radikální převrat v teorii systému vlády - většinou se jednalo jen o důsledné uplatnění organizačních článků obsažených v zakládací listině. Revolučním prvkem však byla právě ona změna v definici freemana, tj. člověka, jenž má přístup na všeobecné shromáždění (a jenž také přirozeně může volit a být volen do zastupitelských funkcí).“ [RAKOVÁ 1997, s. 93-96]
„Volby (doposud v případě volby magistrátu konané aklamací) měly být od nynějška osobní a tajné, voliči vhazovali do nádob nejprve fazole či kukuřici, od roku 1644 pak papírové kuličky (ballots). Massachusettský systém vlády začínal nabírat definitivní podobu typickou pro anglickou koloniální správu v Americe a nepochybně inspirovanou zkušenostmi jeho tvůrců s britským ústavním modelem: guvernér v roli nejvyšší výkonné moci, sbor asistentů jako výkonný orgán, nejvyšší soudní dvůr a zároveň horní komora zákonodárného shromáždění a sbor zástupců jako dolní parlamentní komora.“ [RAKOVÁ 1997, s. 97]
Stát ovšem nepředstavovaly jen vrcholné vládní orgány - guvernér, sbor asistentů a poslanecká sněmovna, nýbrž - a pro řadového kolonistu nepochybně hlavně - orgány místní moci v obcích.“ [RAKOVÁ 1997, s. 101]
„…se magistrát na sklonku 30. let pokusil znovu upevnit svou moc. K tomu mělo sloužit právo veta sboru asistentů na rozhodnutí sboru freemanů (dosud rozhodnutí nabývala platnosti po schválení prostou většinou obou komor). Spor kolem tohoto opatření vyústil v další, poslední závažnou změnu ve struktuře a funkcích koloniální správy; v roce 1644 bylo právo veta přiznáno oběma „komorám“ všeobecného sněmu, což mělo za následek zavedení odděleného hlasování se všemi prvky řádného bikameralismu. Jiným nástrojem к upevnění moci koloniální elity měla být tzv. stálá rada, výkonný orgán skládající se ze všech bývalých guvernérů. Ti měli v radě zasedat doživotně, což zásadně odporovalo dosud důsledně uplatňovanému systému volených úřadů. I tento požadavek narazil na bouřlivý odpor zástupců freemanů a rozhodnutím všeobecného sněmu v roce 1639 se „stálá rada“ stala praktickým užším výkonným výborem, tvořeným asistenty žijícími Bostonu a jeho okolí. Nicméně Winthropova výjimečná pozice a značné výkonné pravomoci magistrátu nepřestávaly vzbuzovat u kolonistů obavy ze zneužití nekontrolované moci.“ [RAKOVÁ 1997, s. 104]
V jiných zdrojích je uveden i překlad generální soudní dvůr. Např.:
„Podle výsadní listiny se mohli „plnoprávní“ účastnit čtvrtletního všeobecného shromáždění zvaného Generální soudní dvůr (General Court), které mělo schvalovat zákony, volit nové „plnoprávné“, stejně jako nové vládní úředníky včetně guvernéra, viceguvernéra a osmnácti „asistentů“. [JOHNSON et al. 2000]
„General Court. Název soudu v Massachusetts a v New Hampshire v koloniálních dobách a poté i v jejich ústavách. Název pochází z toho, že koloniální justice v Massachusetts vyrostla z valné hromady massachusettské pospolitosti.“ [BLACK 1993]
Výraz Massachusettský všeobecný sněm používá S. Raková v publikaci Dobrodruzi, puritáni a Indiáni [s. 217].
Doporučili bychom Vám obrátit se ještě přímo na Historický ústav AV ČR (http://www.hiu.cas.cz/cs/kontakty.ep/), kde by Vám též mohli poradit.
Zdroje:
*BLACK, Henry Camnpbell. Blackův právnický slovník. Victoria Publishing. Praha. Victoria Pubishing, 1993. s. 633. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:b57c5b90-cd84-11e3-93a3-005056825209
*JOHNSON, Paul, Věra LAMPEROVÁ a Jan LAMPER. Dějiny amerického národa. Praha: Academia, 2000. s. 35. ISBN 80-200-0799-7. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:f1643f30-1585-11e4-90aa-005056825209
*RAKOVÁ, Svatava. Anglické kolonie v Severní Americe v 17. století: modely politické kultury. Praha: Historický ústav Akademie věd České republiky, 1997. s. 93. ISBN 80-85268-60-4. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:d00360f0-6baf-11e6-b2a7-5ef3fc9ae867
*RAKOVÁ, Svatava. Dobrodruzi, puritáni a Indiáni: Angličané v Novém světě. Praha: Libri, 1998. s. 241. ISBN 80-85983-43-5. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:81ea3eb0-360b-11e4-8c14-5ef3fc9bb22f
*RAKOVÁ, Svatava. Víra, rasa a etnicita v koloniální Americe. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. s. 85. ISBN 80-7106-687-7. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:e31e2040-3c88-11e6-a5c5-005056827e51
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
21.01.2020 20:01