-
To se mi líbí
-
Doporučit
Vážení přátelé, mám dotaz ohledně společenského chování. Mám tchána, který mě kritizuje za to, že když poslal po manželce sladkosti, za které manželka opakovaně poděkovala, tak se cítil dotčený, že mu děti nezavolali a nepoděkovali ještě jednou. Poraďte mi dopustili jsme se chyby, nebo je to přehnaný důraz ze strany mého tchána. Vím, že nestačí pouze lpět na nějaké suché liteře etikety, ale zajímalo by mne jak to chápat.
Dobry den, obavam se, ze odpoved na Vas dotaz v knihach nebude jednoduche najit. Myslim si, ze tuto problematiku neresi zadna etiketa, ale spis vztahy v rodine, oblast komunikace rodicu, prarodicu, vnoucat a deti.
Stejne nebo podobne problemy resi spousta rodin, zvlast kdyz se jedna o vnoucata v puberte. Z internet. odkazu cituji:
"Schopnost přizpůsobit se je opravdu základem úspěšného jakéhokoli dlouhodobého vztahu. Jestliže jeden či všichni z účastněných nepřizpůsobí své názory, představy a následné chování, není možné spolu vzájemně vyjít. Při výchově potomka mají v naší kultuře a v současné době hlavní slovo rodiče. A prarodiče se tedy této výchově musí do jisté míry přizpůsobit. Dnešní generace rodičů má své jasné a v mnoha případech velmi vyhraněné názory na to, jak své dítě vychovávat. To znamená, že velmi dominantní prarodič, prosazující jednoznačně svoje postoje a názory na výchovu, bude pravděpodobně s většinou rodičů v konfliktu. Nicméně také velmi záleží na tom, co rodiče dítěte od prarodičů požadují. Jestliže se pouze vzájemně zdvořilostně navštěvují, nutnost přizpůsobení se bude z obou stran pravděpodobně minimální. Pokud ale rodiče od prarodičů očekávají pomoc například s dlouhodobým hlídáním, i oni sami musejí své nároky na prarodiče konfrontovat s jejich stylem výchovy a například z některých slevit..."
Mgr. Kateřina Hollá
Psáno pro Babyweb.cz
Z dalsich dvou zdroju:
S.24: "Rodice, ... mohou ocekavat, ze se dockaji podobneho postoje od svych deti a vnuku. Ovsem musi se zuby nehty branit pokuseni ocekavat se samozrejmosti vdecnost od mladsich. Takove pokuseni by bylo jen vyrazem egoismu, ktery by jim stejne vdecnost nevynutil...."
Z knihy: MEVES, Christa. Dedo, mam te rad. Jak byt stastny s detmi a vnuky.
Olomouc: Matice cyrilometodejska, 1998.
S.72: "... Kdyz zacneme pocitovat ubytek vlastnich sil, nutne se nam mnohe veci jevi jako obtiznejsi,...To, co subjektivne prozivame, to mame tendenci pojimat jako objektivni skutecnost. A pak na tom lpime, protoze je to pro nas proste "pravda"...."
S.110: "...Nebojme se tedy obcasnych krizi a konfliktu. Je nutne si uvedomit, ze tento zivot zijeme jen jednou... nebojme se obcasnych zklamani, nebojme se vykyvu, neobavejme se reakci "nevdecnych" deti a vnoucat, udrzme si svoji stabilni linii, ...nenechme se osalit jakymsi prechodnym zranujicim neocenenim ze strany deti ci vnoucat, protoze... zivot ma sve faze, ktere proste nelze nasilne preskosit ci ukoncit, a faze, kdy jsme se ocitli v roli prarodicu, je jednou z nich..."
Z knihy: MATEJCEK, Zdenek, DYTRYCH, Zdenek. Radosti a strasti prarodicu aneb Kdyz mame vnoucata. Praha: Grada Publishing, 1997.
V soucasne dobe je nasim nejznamejsim autorem knih, poradu nebo ruznych prednasek na tema etikety Ladislav Spacek.
Z jeho zatim posledni knihy SPACEK, Ladislav. Nova velka kniha etikety.
Praha: Mlada fronta, 2008. , z kapitoly o darcich cituji: S. 43- :
"Pocitame s tim, ze darky na malych oslavach se rozbaluji a verejne pochvali... Pri komorni oslave musi oslavenec vzdy dar rozbalit, dat najevo prekvapeni, poteseni a mel by pochvalit vkus darce. Je to vlastne jedina odmena, ktere se darci za jeho usili, cas a penize dostane...."
Je mozne, ze z toho prave vychazi i Vas tchan; proto si mysli, ze by mu mely deti jeste osobne podekovat a zavolat mu. Treba se zrovna ale take citi osamely a chce sva vnoucata slyset.
Výchova a vzdělávání
--
Národní knihovna ČR
24.09.2009 10:45