-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
zajímalo by mě, ve kterých publikacích se hovoří o historii slavení narozenin.
Děkuji
Dobrý den,
většinou se literatura zabývá kalendáři, křestními jmény, vznikem příjmení apod., ale slavením narozenin tolik ne. Přesto podobný dotaz, jako je ten váš, jsme již před časem zpracovávali, viz odkaz níže:
v Archivu PSK https://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/slaveni-narozenin
...najít informace o tom, kdy se přesně začaly poprvé slavit narozeniny,..., se nám nepodařilo...
Různé prameny citují z Bible - Starého zákona: uvádí jméno Adam jako jméno prvního člověka, druhé Eva...
Mnoho publikací popisuje, že se příchod jedince na svět většinou oslavoval, bývá to spojené i s církevním křtem. Formulace, že se pak každý další rok ve výročí narození konají oslavy, nebo-li že se slaví narozeniny, ale nejsou uvedeny. Vždy se píše, že narození se oslavovalo od nepaměti...
Narození Ježíše, děťátka v jesličkách, se oslavovalo, nosili se mu dárky,...a pak každý další rok Vánoce, dárky, slavení,..., by mohlo být považováno jako oslava narození = narozenin...
Zde některé knihy, které by vás mohly zajímat:
O původu křestních jmen vyšlo několik knih od renomovaných autorů:
RAMEŠ, Václav. Po kom se jmenujeme. Encyklopedie křestních jmen. Praha: Libri, 2003. ISBN 978-80-7277-197-4.
BAUEROVÁ, Anna. Tisíc jmen v kalendáři. Praha: Šulc a spol, 1992. ISBN 80-901204-3-1 SALAJKA, Milan. Kalendář, osobní jména a křesťanské svátky. Jak se měřil čas a vznikal kalendář. Co vyjadřuje vaše jméno. Smysl a význam křesťanských svátků. Praha: Victoria Publishing, 1994. ISBN 80-85865-47-5.
HOŘEC, Petr, NYTROVÁ, Olga. Jak slavívali a slaví slavní. Praha: Knižní klub, 1999. ISBN 80-242-0120-8.
S.5: "V životě každé lidské bytosti jsou chvíle všední a chvíle sváteční, ba posvátné. Co všechno už jsme četli nebo slyšeli o oslavách v antice!
Připomeňme si rozverné bakchanálie, hostiny řeckých bohů a bohyň, olympijské hry, oslavy císařských narozenin...".
BAUER, Jan. Velká kniha o jménech. Praha: Regia, 2003. ISBN 80-86367-35-5.
Dalšími zdroji: KOPEČNÝ, František. Průvodce našimi jmény. Praha: Academia, 1991. ISBN 80-200-0016-X.
Z dalších zdrojů:
Oslava narozenin se na venkově ujímala ještě pomaleji, nejdříve je slavili v bohatších selských rodinách, v rodinách učitelských, obchodnických apod.
V takovýchto rodinách se také již koncem minulého století začalo s posíláním písemných blahopřání na ozdobných pohlednicích. Někde se slavily zpočátku pouze "kulaté" narozeniny rodičů a prarodičů. Dá se říci, že slavení narozenin se postupně ujímalo během období mezi dvěma světovými válkami, ale v plné míře se rozšířilo (stejně jako okázalejší slavení jmenin) až po 2. světové válce...
Téměř nikde nechybí dort, který se již vlastně stal symbolem narozenin...
Zdroj: FROLEC, Václav. Čas života: rodinné a společenské svátky v životě člověka. Brno: Blok, 1985.
http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:b6699860-b051-11e3-b74a-5ef3fc9ae867
Na rozdíl od minulosti, kdy slavení narozenin na vesnicích nebylo příliš časté (v rodinách s větším počtem dětí a nedostatečným materiálním zabezpečením to nebylo prakticky možné), oslavy se stávají pravidlem.
Zdroj: ROBEK, Antonín, VAŘEKA, Josef. Národopis. České Budějovice: Jihočeské nakladatelství, 1987.
http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:11c9f9b0-63fa-11e3-8c6a-005056825209
Poměrně novodobou festivitou rodinného typu je slavení narozenin a svátků. V selském prostředí se rozšířilo až od přelomu 19. a 20. století a slavila se zprvu pouze kulatá výročí. V nižších sociálních vrstvách se neslavily narozeniny vůbec. Ještě mladší je slavení svátků. Narozeniny a svátky byly v rodinném prostředí obvykle připomínány, dotyčnému bylo popřáno, ale dárky se nedávaly...
Zdroj: NOVÁK, Pavel. Dějiny hmotné kultury a každodennosti českého venkova devatenáctého a první poloviny dvacátého století. Praha: Národní zemědělské muzeum Praha, 2007.
http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:b7962890-e176-11e5-a3ff-001018b5eb5c
Každoročně se vracející děkovná i prosebná slavnost, s díky za Boží dar tělesného života se po počátečním váhání ujala i u křesťanů...
Pohanští Římané slavili i své nebožtíky nadále v den jejich narozenin, zatímco křesťané zvolili pro slavení výročí památky datum dne úmrtí.
U některých svatých se ovšem vedle toho zachovalo staré slavení dne narození... Zatímco protestanté slaví narozeniny obecně, katolické kraje se většinou omezovaly na slavení jmenin a tzv. "kulatých" výročí počínaje padesátin. V nejnovější době se ovšem zvyky mění ve prospěch narozenin.
Zdroj: BERGER, Rupert. Liturgický slovník. Praha: Vyšehrad, 2008.
http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:26f37aa0-e370-11e3-b2fc-001018b5eb5c
„Různé obyčeje spojené s dnešními oslavami narozenin mají dlouhou historii. Jejich původ je v říši magie a náboženství. Obyčeje blahopřát, dávat dárky a oslavovat — i s hořícími svíčkami — měly ve starověku chránit oslavence před démony a zajistit mu bezpečí do nadcházejícího roku. . . Až do čtvrtého století zavrhovalo křesťanství oslavy narozenin jako pohanský zvyk.“ — Schwäbische Zeitung (časopisecká příloha Zeit und Welt), 3/4, duben 1981, s. 4.
„Řekové věřili, že každý má ochranného ducha neboli démona, který byl přítomen při jeho zrození a který nad člověkem v životě bdí. Tento duch měl mystické spojení s Bohem, o jehož narozeninách se narodil onen jednotlivec. Římané se k této myšlence hlásili také. . . Tento názor v lidských představách přetrval a zrcadlí se ve víře ve strážného anděla, dobrou vílu ochránkyni a svatého patrona. . . Obyčej rozžehat svíčky na dortu vznikl u Řeků. . . Na [Artemidiny] oltáře se dávaly medové koláče, kulaté jako měsíc, ozdobené zapálenými svícemi. . . Svíčky při narozeninách mají podle lidové víry zvláštní magickou schopnost plnit přání. . . Rozžehnuté svíce a obětní ohně mívaly zvláštní mystický význam od té doby, kdy člověk poprvé postavil oltáře svým bohům. Svíčky rozžaté při narozeninách jsou tedy na počest dítěte, které má narozeniny, a přinášejí štěstí. . . Neodlučnou součástí tohoto svátku jsou pozdravy k narozeninám a přání štěstí. . . Pozdravy k narozeninám mají dobrou nebo zlou moc, protože tohoto dne je člověk blíže světu duchů.“ — The Lore of Birthdays (Lidová tradice narozenin), Ralph a Adelin Lintonovi, New York, 1952, s. 8, 18–20.
Zdroj: https://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/1101989214
Bůh ve Starém zákoně ustanovil, že mu rodiče v den narození dítěte mají přinést oběť.
Dnes se setkáváme s tím, že rodiče v den narozenin přinášejí dary svým dětem, čímž jim projevují úctu...V důsledku toho se mohou děti mylně domnívat, že si zasluhují projevy zvláštní úcty a náklonnosti.
V den narozenin veďte své děti к tomu, aby děkovaly Bohu za to, že je v uplynulém roce chránil a vedl...
Zdroj: WHITE, Ellen Gould Harmon. Rady pro církev. Praha: Advent-Orion, 2009.
http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:bdf076e0-9769-11e3-ad99-001018b5eb5c
... A na závěr ze vzpomínek herečky Gabriely Vránové:
Jedině můj otec, člověk velice přísný a svérázný, prohlásil, že nikdy slavit narozeniny nebude, protože to není žádná jeho zásluha. To, že se dožil určitého věku, pokládal za nicotnost a stejně macešsky se choval i ke svému svátku. Nic však nenamítal, když ho slavili ostatní příslušníci rodiny.
Zdroj: HOŘEC, Petr, NYTROÁ, Olga. Jak slavívali a slaví slavní. Praha: Euromedia Group, 1999.
http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:a94fbee0-4a34-11e7-9277-005056825209
Antropologie, etnografie
--
Národní knihovna ČR
01.04.2019 14:24