-
To se mi líbí
-
Doporučit
Vážení,
mohli byste mi prosím vysvětlit, jaký je přesný význam pojmů „agrární sektor“, „agrokomplex“, „agropotravinářský komplex“, „agrárně potravinářský komplex“, „agrárně průmyslový komplex“, „agrobyznys“, „zemědělsko-potravinářský komplex“ a „zemědělsko-průmyslový komplex“ a jaký je mezi těmito osmi pojmy rozdíl?
A doplňující dotaz: je správně „agrárně potravinářský komplex“ a „agrárně průmyslový komplex“ nebo „agrárně-potravinářský komplex“ a „agrárně-průmyslový komplex“?
Předem moc děkuji za odpovědi!
Dobrý den, postupně si Vám dovolíme ozřejmit význam Vámi zadaných pojmů: Agrární sektor lze chápat několika způsoby, a sice podle začlenění agrárního sektoru do národohospodářských struktur. Ze způsobu pojetí termínu pramení i vysvětlení dalších pojmů: * agrární sektor (zemědělství) je chápán (chápáno) jako tradiční zemědělská prvovýroba, tj. odvětví rostlinné a živočišné výroby nebo zahrnuje (tam, kde je lesnictví chápáno jako samostatné odvětví - většina zemí Evropské unie) i lesní hospodářství a vodní hospodářství, která jsou nedílnou součástí privátních zemědělských podniků. * agrární sektor (zemědělství) chápeme jako součást odvětvových struktur sloužících především к zabezpečení výživy obyvatelstva, které vytvářejí tzv. agrárně-potravinářský komplex ( zemědělsko-potravinářský komplex) * představuje možnost zahrnout agrární sektor do komplexu rozhodující většiny dodavatelských a odběratelských odvětví. Dodavatelská odvětví poskytující vstupy zabezpečující zemědělskou výrobu, z odběratelských odvětví pak ta, která představují finální zpracování produktů zemědělské prvovýroby. V tomto pojetí chápeme agrární sektor jako součást tzv. „agrárně-průmyslového komplexu (zemědělsko-průmyslového komplexu.). Jedná se tedy o komplex odvětví vytvářejících hodnoty, proto do něho není zahrnut obchod a stravování. * poslední variantou je chápání agrárního sektoru v jeho komplexní návaznosti na odvětví, která představují konečnou spotřebu již zpracovaných zemědělských produktů - potravin (ne zemědělských surovin). V tomto případě hovoříme o tzv. „agrobyznysu“ (resp. zemědělském obchodě). Zemědělství je v tomto pojetí propojeno i s obchodem a veřejným stravováním. Jak je patrné z výše uvedených možností začlenění agrárního sektoru do národohospodářských struktur, je nutné, pokud hovoříme o postavení a roli agrárního sektoru v rámci těchto struktur, si předem definovat, jaký přístup k jeho pojetí zvolíme. Od roku 1999 v rámci harmonizace s metodikou EU je i v České republice zahrnuto do rámce agrárního sektoru lesní a vodní hospodářství. Další nejčastější variantou je chápání agrárního sektoru v rámci agrárně-potravinářského komplexu. Ještě si dovolíme přiložit schéma z níže uvedené publikace vyplývající: * agrární sektor (tradiční zemědělská prvovýroba) = agrární sektor * agrární sektor + potravinářský průmysl = agrárně-potravinářský komplex * agrární sektor + potravinářský průmysl + Dodavatelská a odběratelská odvětví (bez obchodu a stravování) = agrárně-průmyslový komplex * agrární sektor + potravinářský průmysl + Dodavatelská a odběratelská odvětví + obchod a veřejné stravování = agrobyznys Zdroj: BOHÁČKOVÁ, Ivana a LANDOVÁ, Petra. Ekonomika agrárního sektoru. Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2014. 150 s. ISBN 978-80-213-2525-8. Teorie agrobyznysu vypracovali ji v padesátých letech dvacátého století američtí ekonomové John H. Davis a Ray A. Goldberg. Základem přístupu nejen k předmětu zkoumání zemědělské/agrární ekonomiky a systémového studia industrializační fáze rozvoje potravinového hospodářství , ale i východiskem pro řešení konkrétních otázek rozvoje tohoto segmentu ekonomiky. První definice: Souhrn všech činností týkajících se zpracování a distribuce produktů vyrobených na farmě; tzn. výrobní činnosti na farmě a dále skladování zpracování, dopravu a prodej zemědělských komodit a produktů z nich vyrobených ... Do agrobyznysu jsou dle klasického Davis-Goldbergova členění zahrnována tato odvětví: a. zemědělská prvovýroba, lesnictví, vodní hospodářství b. potravinářský a další zpracovatelský průmysl c. krmivářský průmysl (v některých zemích včetně ČR je součástí b.) d. služby pro zemědělství a potravinářství (zásobování, nákup, opravárenství, šlechtitelství semenářství, plemenné služby, aplikovaný výzkum, školství, poradenství, atd.) e. dodavatelské odvětví vstupů do zemědělství a potravinářství (specializované strojírenství, chemie, energetika, atd.) f. potravinářský obchod a veřejné stravování Dle definice Sonky a Hudsona (1999), kde agrobysnys je charakterizován jako řetězec subsektorů vzájemně propojených řadou přímých i zpětných vazeb, zahrnující: a. výzkum, genetické a osivářské firmy a dodavatele dalšího biologického materiálu b. dodavatele ostatních vstupů c. zemědělské výrobce d. nákupce zemědělských produktů e. zpracovatele první a druhé fáze zpracování zemědělských produktů do konečných výrobků f. (malo)obchod a instituce veřejného stravování Princip agrobyznysu tedy znamená vymezení subjektů a charakteristiku činností a vzájemných vazeb spojených se zemědělskou výrobou, a to nejen uvnitř daného podniku, ale i vazeb s předcházejícími a navazujícími fázemi, subjekty a činnostmi typickými pro transformaci (zpracování) zemědělských komodit do konečného výrobku, do potravin. Zdroj: BEČVÁŘOVÁ, Věra et al. Integrační procesy agrárního sektoru. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. 133 s. ISBN 978-80-7375-763-2. BEČVÁŘOVÁ, Věra, TAMÁŠ, Vojtěch a ZDRÁHAL, Ivo. Agrobyznys v rozvoji regionu. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. 115 s. ISBN 978-80-7375-799-1. Odpověď na doplňující dotaz: Správně by se měl používat tvar: agrárně-průmyslový komplex, agrárně-potravinářský komplex, viz.: 1. Typy složených přídavných jmen souřadných z hlediska pravopisu 1.1 První složka je zakončena na -sko, -cko, -ně nebo -ově Pokud je první složka složeného přídavného jména zakončena na -sko, -cko, -ně nebo -ově, používáme pro oddělení obou složek spojovník (ten zde v podstatě plní funkci spojky a), např. zemědělsko-potravinářský (týkající se zemědělství a potravinářství), technicko-ekonomický (týkající se techniky a ekonomiky), literárně-hudební (týkající se literatury a hudby), obsahově-významový (týkající se obsahu a významu) apod. K tomuto typu řadíme i složená přídavná jména, kde obě složky vyjadřují vztah vzájemnosti, např. česko-francouzský (vyjadřující vztah Česka a Francie), frýdecko-místecký (od Frýdek-Místek), řecko-římský (například konflikt mezi Řeckem a Římem – jiné je řeckořímský zápas, viz bod 3.3) atp. 3.3 Tradiční způsob psaní některých složených přídavných jmen Základním pravidlům o psaní složených přídavných jmen odporují některé tradiční způsoby psaní – např. československý, Česká strana sociálně demokratická, Českomoravská vrchovina, Moravskoslezský kraj, moravskoslezský region apod. Podle SSČ bychom měli zvlášť psát i spojení raně gotický, pozdně barokní apod., psaní dohromady je zde však plně odůvodnitelné a nepovažuje se za chybu. Tradičně dohromady se píše rovněž přídavné jméno řeckořímský ve spojení řeckořímský zápas. Zdroj: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=140
Zemědělství
--
Národní knihovna ČR
22.07.2016 23:41