ředitel

Text dotazu

Dobrý den.
prosím o vysvětlení slova "ŘEDITEL".Proč se píše dané slovo ředitel a nikoliv řiditel?Ředitel přece nic neředí ale řídí? Díky za odpověď.

Odpověď

Dobrý den,

úplně stejný dotaz jsme již zodpovídali před časem; odpověď v archivu Ptejte se knihovny, viz

http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2007-2009/reditel-etymologie/?searchterm=ředitel, doplňujeme, viz níže. Dotazy tohoto typu je ale lepší směrovat na Jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český AV ČR http://www.ujc.cas.cz/.

Slovo řád má všeslovanský praslovanský základ ręd` souvisí s latinským ordo (genitiv, 2.pád, ordinis)

1. pořádek; řádný, zlořád, řídit (staročesky řiediti, slovensky riadiť, ředitel, úřad, obřad

2. pořadí: řada, řádka, řad, řádek, řaditi, souřadný

Zdroj: HOLUB, Josef - LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978.

Ředitel, lidově a hovorově řiditel - kdo řídí a spravuje

Zdroj: TRÁVNÍČEK, František. Slovník jazyka českého. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952.

Řád - z původního významu "náležitý, urovnaný sled nebo soustava věcí" vyvinuly se 2 významové okruhy - 1. pořádek ... a 2. řada, pořadí...

Od slova řád pochází jednak staročeské řiediti, z kterého vzniklo novočeské říditi, s odvozeninami jmennými řidič, ředitel a slovesnými nařídit...

Zdroj: MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Lidové nakladatelství, 1997.

Z příspěvků v periodiku Naše řeč, viz níže, vyplývá, že se správností slova ředitel / řiditel zabývali velcí jazykoví vědci už v dávných dobách.

Ředitel - vzniklo ze staročeského řiediti — řídit s příponou -tel a změnou skupiny -ie- v -ě-, starší forma zápisu byla: řěditel. Kořen je odvozen od řád, k němuž lze najít ekvivalenty ve všech slovanských jazycích. Praslovanské *rędъ[2][3] nejspíš vychází z indoevropského *rn̥do-, tvaru od kořene *rend- („řadit, pořádat“).

Zdroj: Wikipedie

Ředitel, viz řídit - střídání e - í odpovídá staročeskému ě - ie; (ztráta jotace a splynutí i - y: ztrátou jotace se rozumí změna ě>e... a od konce 14. století do začátku století 16. dochází k výrazným změnám u dlouhých samohlásek ie > í)

Zdroj: REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice : Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3.

Internetové zdroje:

Slovo ředitel jest odvozeno ze slovesa říditi. Sloveso říditi znělo v staré češtině řiediti (právě tak jako svítiti — svietiti, mířiti — mieřiti a p.) a bylo odvozeno z kmene řad-, který máme též v slovech řád, řada, ú-řad po-řá-dek a p. Byla-li ke kmeni řad- připjata přípona se samohláskou širokou, kmenové »a« se neměnilo, na př. řada; byla-li k němu připojena přípona se samohláskou úzkou, měnilo se (přehlasovalo) »a« v »ě«, na př. úřad — úřědní, nč. úřední (neboť ě se udrželo jen po souhl. p, b, v, m), kdežto »á« (dlouhé) se měnilo v »ie«, na př. řád-iti — řiediti a po změně ie v í říditi (nč. řáditi, významu odchylného, je slovo nestaré). Tutéž změnu (přehlásku) máme také na př. v slovech přadu (přástva) — přědeš (nč. předeš), inf. přiesti (nč. přísti); sahám (přisahám) — při-sěžník (nč. křivopřisežník) — inf. do-sieci (nč. dosíci = dosáhnouti); vázati (vazba) — vězeti (vězení) — vieže (víže se = váže, pojí se) a j. Od slovesa říditi (stč. řiediti) jest utvořeno podstatné jméno, o něž jde, příponou -tel, před níž se kmenová samohláska zpravidla zkracuje, na př. tázati — tazatel, obývati — obyvatel, odloučiti (stč. otlúčiti) — odlučitel a p.; samohláska í, vznikla-li z dlouhého ie, zkracuje se ovšem v krátké ě, na př. sbírati (stč. sbierati, srov. výběr, sběř a p.) — sběratel, odběratel a tak také říditi (stč. řiediti, srov. úředník) — řěditel, nč. ředitel.

Tvar »ředitel« jest podle theorie mluvnické tvar správný.

Vedle tvaru »ředitel« se vyskytuje v dnešním jazyce také tvar »řiditel« a bývá dokonce doporučován jako tvar lepší. Jest na pohled utvořen od téhož slovesa »říditi« za mechanického zkrácení »í« v »i«, tedy asi podobným způsobem, jako kdybychom vedle slova »sběratel« utvořili slovo »sbiratel« podle »sbírati«, vedle slova »natěrač« slovo »natirač« podle »natírati«, vedle slova »těžítko« slovo »tižítko« podle »tížiti« atd.

Tvar »řiditel« je tedy podle theorie mluvnické tvar chybný.

Zdroj: Naše řeč, ročník 1 (1917), číslo 9, autor článku Václav Ertl, http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=283

Tvar řiditel byl znám již Dobrovskému, který ve své Bildsamkeit der slawischen Sprache (Prag 1799) str. XXVIII. uvádí »řiditel, alt ředitel… von… řjditi (řediti). Z rozdílu, který Dobrovský činí mezi řiditel — alt ředitel, zdá se však vysvítati, že i Dobrovský pokládal tvar řiditel za novotvar, vzniklý snad před nedávnem vedle starého, správnějšího a stále ještě běžného tvaru ředitel. Nasvědčuje tomu okolnost, že jeho Deutsch-böhmisches Wörterbuch (z r. 1821) užívá pouze tvaru ředitel (Befehlshaber, ředitel I, 93b, Spritzenmeister, chovatel a ředitel stříkaček II, 232b). Ze spisovatelů předjungmannovských, pokud mi bylo možno zjistiti, byl tvar řiditel znám také K. H. Thámovi, který ve svém Okusu česko-německého právnického a jednatelského slovníku (1808) klade tvary oba: ředitel, zprávce, vládce m. Direktor, Direkteur z. B. einer Anstalt, a řiditel m. der Gouverneur, str. 47 (vedle toho řiditelství n. Gubernium, Regierung, tamt., a řiditel, zprávce, vládce, Direktor, Lenker, Walter m., řidicí (!) rada, řiditelská rada, Regierungsrath, str. 126). Nejstarší doklad tvaru řiditel, mně tou dobou známý, jest z pověstné mluvnice J. V. Pohla, který ve své Neuverbesserte böhmische Grammatik (1783) učí na str. 263 tvořiti jména na -tel od infinitivu sloves, se změnou koncového -i, v -el, na př. Vcitel Lehrer, porucitel Befehlshaber, Řecitel Redner, Riditel (podle Pohlova pravopisu = řiditel) Regierer von vciti, poruciti, riditi (t. j. řiditi), řeciti, Kázatel, Prediger oder Befehlsgeber, Bogowatel Krieger von kázati, bogowati. Vychází tedy Pohl, tvoře slovo řiditel, od chybného slovesa řiditi, které uvádí také na str. 467 »walten řidjm, wládnu«. Dobrovský v Bildsamkeit tvar řiditel tedy sice zaznamenal, ale v Slovníku se přidržel tvaru starého a správného.

Zdroj: Naše řeč, ročník 2 (1918), číslo 6, autor článku rovněž Václav Ertl http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=312

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

Knihovna

Datum zadání dotazu

23.01.2014 10:08