-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
pokud je to možné, prosil bych o vysvětlení původu spojení "špoluchat na maják" ve významu bláznit.
Děkuji
Dobrý den,
vysvětlení, jak vzniklo spojení "šlouchá mu na maják" jsme bohužel nenalezli. Patří do stejné kategorie jako výrazy "zatýká do mansardy, šouplo, cvaklo, luplo, rupro mu v bedně" - ve všech případech označují člověka, který je blázen.
* OUŘEDNÍK, Patrik a KETTNEROVÁ, Ladislava, ed. Šmírbuch jazyka českého: slovník nekonvenční češtiny. 2. vyd. Praha: Ivo Železný, 1992. s. 33. ISBN 80-7116-007-5
Zdá se, že toto spojení se začalo objevovat v první polovině 30. let 20. století. Novinář Emil Vachek ve fejetonu "Praha duševně pracuje" z roku 1936 uvádí spojení "šplouchá mu na maják" jako to, které se v Praze používá pro označení lidí, kteří to nemají v hlavě zcela v pořádku. Článek, na který se E. Vachek odkazuje, se nám bohužel nepodařilo identifikovat.
"... Jeden pražský deník nashromáždil nedávno výrazy, kterých dnes (pozor: dnes budou již všechny úplně z módy vyšlé) užívá tak zvaný pražský lidový slovník pro pojem „duševně ne zcela správný“. Před válkou a během ní se takovému nebožákovi říkalo cvok, šůs a zčeštěně strelenej. Do vzniku dnešní nezaměstnanosti se vystačilo slovem uhozenej nebo bz bz, ale teď, co nezaměstnanost rozpoutala jazykovou tvořivost, obsáhly by výrazy pro tento pojem celý odstavec: „Kape mu na karbid, je karbid, straší mu ve věži, straší mu v majáku, šplouchá mu na maják, má zpřeházené šňůry na půdě“ a tak dále... Výrazy jako karbid a maják jsou bezpečným ukazatelem, kde argot vzniká. Mezi mladými lidmi načichlými sportem, znajícími lépe automobilové typy a mezinárodní štítky než kdy mají užít joty nebo ypsilonu. U řidičů autodrožek, kteří prozahálejí celé hodiny na štaflech, u mládenců, kteří se před sebou naparují celé hodiny na trampu, u lidí, kteří nemají co dělat a proto hrají na upraženém trávníku periferie lízaný maryáš; stejně jako výraz Markýza Dezabůra vznikl očitě mezi pasáky, unuděně čekajícími na svůj podíl..."
* VACHEK, Emil. Pondělí: malé prózy. 1. vyd. V Praze: Kvasnička a Hampl, 1943. s. 167-168. Knihy / Emil Vachek; 15. Fejeton Praha duševně pracuje z roku 1936.
V roce 1937 vyšel v Českém denníku Letní feuilleton, který také zmiňuje, že spojení " šplouchá mu na maják" je v této době moderní a pravděpodobně tedy i relativně nové: "... Co by si asi o mně pomyslel týž důstojník, kdybych choval ve Školní ulici velkou pannu od Růžičků, takovou, co sama zavírá oči a volá "Ahoj"? Řekl by si moderně: šplouchá mu na maják, kukuč je mešuge ..."
* KUKUČ.Letní feuilleton: Pojďte s námi .... Český denník. 1937, roč. 73, č. 207 (31. 17. 1937), s. 2.
Jan Drba ve svém fejetonu Úsloví lidu prostého z roku 1943 vtahuje vznik toto spojení s Prahou: "... Mezi příměrem a metaforou lidu venkovského a lidu pražského je ovšem velký rozdíl. Zatím co venkovský trópus je zpravidla založen na pronikavém pozorování jevů, pod vlivem pevné empirie (miluje ho jako pes kočku) nebo i názoru náboženského (je zticha jako čert na Velkej pátek) ... , je jeho pražský dvojenec zhusta velmi abstraktní, často založen na slovní hříčce (je vedle jak ta jedle), s nemírným sklonem ke grotesknosti (má zuby jak noty na buben - samá pauza), tíhne ke slovní ekvilibristice (ta má tajli na medajli), málo vybíravý (chlemtá se jak rejžák) a mnohdy vychází z frazeologie literární. O bláznu se na příklad v Praze říká, že mu šplouchá na maják, pak-li mu ovšem neharaší na cimbuří..."
* DRDA, Jan. Úsloví lidu prostého. Lidové noviny. 1943, roč. 51, č. 171 (25. 6. 1943), s. 1-2. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/17715330
V literárních textech se toto spojení objevuje např. v roce 1938 v drobné povídce či spíše soudničce z Moravské orlice: "... - A fííííí - hvízdl milenec, který stále nechápal. Ocenila slečna jeho nechápavost: - Alojz, tak mám dojem, že ti šplouchá na maják. Ale zejtra to pochopíš ..."
* fr. Budoár slečny Bogdálkové aneb čouhaly nohy pod postelí. Moravská orlice. 1938, roč. 76, č. 295 (20. 12. 1938, ranní vydání), s. 3
Spojení "Šplouchá má na maják" je uvedeno i ve slovníku Spisovného jazyka českého, a to s odkazem na dílo spisovatele J. V. Rosůlka. Konkrétní kniha není uvedena, ale mohlo by jít o román "Fanynka z konečné stanice", v níž je toto spojení použito: "... On byl Havrda odjakživa frajírek a někdy hovořil, že člověk nevěděl, straší-li mu na cimbuří nebo šplouchá na maják ! ..."
* HAVRÁNEK, Bohuslav, ed. a kol. Slovník spisovného jazyka českého. VI, Š-U. 2., nezměn. vyd. Praha: Academia, 1989. s. 66. http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:7af27fb0-80a8-11e2-b238-005056827e52
* ROSŮLEK, Jan Václav. Fanynka z konečné stanice: román. 1. vyd. V Praze: L. Mazáč, 1940. s. 120. 10 románů silných i něžných srdcí; [sv. 1].
Pokud byste měl/la zájem, můžete se ještě s Vaším dotazem obrátit na Ústav pro jazyk český AV ČR (http://www.ujc.cas.cz/jazykova-poradna/zakladni-kontakty.html).
Jazyk, lingvistika a literatura
--
04.07.2016 19:44