původ slov

Text dotazu

Dobrý den
dceru zajímá původ slov a uvědomil jsme si, že to sám nevím a přitom by mě to také dost zajímalo. Na netu nemohu nic najít a teď jsem našel vás. Kde se nechá zjistit proč je jablko jablko a ne hruška a podobné ? :-) Děkuji za radu.

Odpověď

Dobrý den,

původy slov řeší etymologické slovníky, ovšem pokud máte malou dceru, nejsem si jistá, zda-li jí bude jejich odborný výklad vyhovovat.

Např. u Vámi zmíněné jabloně se v Machkově etymologickém slovníku můžeme na str. 214 dočíst:

" jablko - staročesky jablo. Slovo je zřejmě praevropského původu (některé prajazykové prvky - slovní základy - převzaté Indoevropany od praobyvatelů, na jejichž území se postupně usazovali). Jedná se o všeslovanské slovo - v církevní slovanštině (j)ablko; slovensky jablko; polsky jablko, ukrajinnsky a rusky jábloko; hornolužicky jablyko, dolnolužicky jabko, jabluko, slovinsky jabolko. Praslovansky ablo. Příbuzné je litevsky obúalos; německy Apfel (středohornoněmecky apful).

Takto se tady zabývají původy slov eytmologické slovníky. Jiná otázka ovšem je, proč se např. jablko nazývá právě jablko - tedy na základě jakého úzu dostaly věci své pojmenování. Možná právě toto jste měl ve Vašem dotazu na mysli. S tímto Vám již bohužel nejsme schopni pomoci, neboť se jedná spíše specifickou oblast jazykovědy a filozofie.

S dotazem vám vřele doporučujeme obrátit se na Jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český AV ČR (http://www.ujc.cas.cz/oddeleni/index.php ), kde by Vám odborníci snad byli schopni podat i jinou odpověď, než odbornou etymologickou.

Mohlo by se jednat o vědní obor semantiky (neboli nauka o významu a změnách významu jazykových jednotek, významosloví). Hodit by se Vám mohly např. následující knihy (vyhledány pomocí slov jazyk, semantika) v online katalogu NKC na adrese http://aleph.nkp.cz/F . Z časových důvodu však tato služba standardně neprochází doporučené publikace.

ECO, Umberto. Semiotics and the Philosophy of Language. London : The Macmillan Pr., 1985. 9, 242 s.

SVOBODA, Vladimír a kol. Logika a přirozený jazyk. Vyd. 1.. Praha : Filosofia, 2010. 299 s. ISBN 978-80-7007-325-4.

ŠTĚTINOVÁ, Dagmar; HATINOVÁ, Daniela. Malá dětská slovní encyklopedie : když se někdy děti ptají, co ta slova znamenají. 1. vyd.. Praha : MarieTum, c2009. 181 s. ISBN 978-80-903774-9-3.

MARVAN, Tomáš. Otázka významu : cesty analytické filosofie jazyka. Vyd. 1.. Praha : Togga ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze, 2010. 202 s. ISBN 978-80-87258-33-0.

Použitá literatura:

MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Fotoreprint 3. vyd. z roku 1971. Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 866 s. ISBN 80-7106-242-1.

HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. Praha: SPN, 1978. 483 s.

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Datum zadání dotazu

25.07.2011 12:18

Barbora píše:
Pondělí 05.09.2016 11:52
Dobrý den,
myslíte, že slovo ,,svatba" by mohlo mít původ ze slova ,,svatý"?
Děkuji.
Barbora
PSK - admin píše:
Úterý 06.09.2016 12:11
Dobrý den, odpověď obdržíte e-mailem, služba PSK.
Miroslav Navrátil píše:
Pondělí 10.04.2017 07:33
Dobrý den,

Všiml jsem si že v místopisných názvech se často opakuje slovo Šafránice. Nedaří se mi ovšem zjisti ani odvodit původ tohoto slova.
PSK - admin píše:
Čtvrtek 13.04.2017 12:36
Dobrý den,
odpověď na Váš dotaz jsme Vám zaslali. Nalézt ji můžete též v archivu služby: http://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/safranice
M. Bezoušková píše:
Úterý 31.05.2022 20:54
Dobrý den. Zajímá mě, proč se slovo dcera píše s d na začátku. Má to svůj důvod? Předem děkuji za odpověď.
PSK - admin píše:
Středa 01.06.2022 11:22
Dobrý den,
podoba slova dcera vychází z jeho etymologického původu.
Z etymologických slovníků jsme pro Vás vybrali:
"dcera: stč. dci gen. dcéře i novotvar dcera; nč. jen toto; stč. zlá dei, zlá dcera meretrix (srov. zlosyn). — Slc. dcéra, pol. córa, ukr. doč gen. dočery, r. doč' g. dočeri, sln. hči gen. hčere, sch. kći gen. kcére, b. dášterja, stsl. dъšti gen. dъštere. — Psl. dъkti, kmen na r (přípona jmen příbuzenských -ter-); lit. dukte gen. -éṝs (též dukrā: přešlo k ā-kmenům), stpr. duckti, gót. daúhtar, sthn. tohter, arm. dustr, ind. duhitā, av. dugədar-. -— Ide. *dhughəter-; v slov. zaniklo zde ə beze stopy, takže gt > kt přímo sousedily (proto se pak měnily dále jakožto skupina souhlásek). Vlastní význam základu není znám. Příbuzno je i pastorka."
Zdroj: MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997. s. 112. ISBN 80-7106-242-1. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/[…]/uuid:68c33b60-0f12-11e3-9439-005056825209

"dcera. Všeslov. Souvisí s něm. Tochter § 4. Stč. dci z *dъkti (kt ) c) § 11, gen. dceře (odtud dcera), srov. řec. thygater. V. i pastorkyně"
Zdroj: HOLUB, Josef a LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. s. 121. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/[…]/uuid:876b25a0-8c08-11e3-bbb0-5ef3fc9bb22f

Další zdroje k tématu:
*http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=2790
*https://cs.wiktionary.org/wiki/dcera
*https://is.muni.cz/[…]/Mapovani_pribuzenske_terminologie_Ryska_yopwu.pdf
Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Zapište číslici "pět".

Hledání v archivu