-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, chtěl jsem se zeptat, jaký je význam a odkud pochází jméno Caba.
Dobrý den,
děkujeme za Váš dotaz. O původu a významu příjmení Caba jsme zjistili následující: kořen slova cab (cáb) pochází ze slovesa cabit – plakat, brečet, ronit slzy. Slovo cába bylo pak užíváno jako přezdívka pro uplakané (dítě), nebo pro nádobu ke hře v kostky – vrhcáby (viz Naše příjmení, Moldanová, D., 2015). Sloveso cabit je užíváno v nářečích; je to výraz expresivní, lidový. Původ a význam slovesa nacházíme vyložený v Etymologickém slovníku jazyka českého: „cabiť, východočesky: brečeti, protivně plakati, moravsky: cébit sa, cebonit se, ale i ceconit se… – asi expresivní varianta slovesa, které ve slovenštině zní ziapať….“ Výraz cába je v tomto slovníku uveden ve významu: cába nádoba k házení kostek, přeneseně basa; hanácky caba zn. plichta při hře na knoflíky – ze středohornoněmeckého zabel hrací deska (viz Etymologický slovník jazyka českého, Machek, V., 2010). Monografie Naše příjmení z roku 1897 u výkladu jména Cába (pouze ve variantě s dlouhým -a-) uvádí: „caba a čaba znamená také hubu, pročež jest pochopitelno, že cabiti a cebiti znamená: šklebiti hubu na pláč,“ a také: „Cába může souviseti buď se slovem cábati, cambati, capati, cábrovati (názvy rozličné chůze), anebo se slovem cabiti – kabiti se, škeřiti se, nabírati na pláč.“ (viz Naše příjmení, Kotík, A., 1897). Různé obdoby tohoto příjmení takto odvozených nacházíme i v dalších slovanských jazycích, např. v ruštině. Jedná se často i o názvy osad, obcí apod.
Pro doplnění uvádíme ještě výklady ze starých česko-německých slovníků > dle Slownjku česko-německého Josefa Jungmanna cába (cab, z latinského cavus, kápě) znamená něco dutého, nádobu k házení kostek; výraz cába - basa (užívaný na Plzeňsku). Z Kottova Česko-německého slovníku zvláště grammaticko-fraseologického citujeme: „cába = ženský stydký úd (u Nepoměřic), Cába = hájovna u Budějovic, cába = kdo stále brečí, cabí, pláče (u Nepoměřic); vznik ze slovesa cabiti (se) – vřeštěti, plakati, pršeti, upejpati se.“ Slovo cába je doložené také jako označení pro niněru, kobylí hlavu či hudební nástroj. (viz Mudrosloví národu slovanského v příslovích, 1893).
1. ČELAKOVSKÝ, František Ladislav a NOVÁK, Jan Václav, ed. Mudrosloví národu slovanského v příslovích. Vydání 2. V Praze: Nakladatelství Aloisa Hynka, 1893. 783 s.
2. JUNGMANN, Josef. Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna. W Praze: Pomocj Českého Museum, 1835-1839. 5 sv.
3. KOTÍK, Antonín. Naše příjmení: studie ku poznání příjmení českoslovanských, s ukázáním jejich hojnosti, rozmanitosti a namnoze zvláštního rázu a s pokusem o vysvětlení jich původu a smyslu. Nové vyd. V Praze: Nákladem Jana Kotíka, 1897. 288 s.
4. KOTT, František Štěpán, ed. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Praha: J. Kolář, 1878-1893. 7 sv.
5. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 5. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 866 s. ISBN 978-80-7422-048-7.
6. MOLDANOVÁ, Dobrava. Naše příjmení. Vydání čtvrté (třetí v Agentuře Pankrác). Praha: Agentura Pankrác, s.r.o., 2015. 229 stran. ISBN 978-80-86781-26-6.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Knihovna města Plzně, p. o.
27.02.2017 08:00