Původ příjmení

Text dotazu

Dobrý den,
zajímal by mě původ a význam příjmení Kolofík. Příjmení je podle stránek kdejsme.cz nejvíce zastoupeno kolem Slavkova, Vyškova a Bučovic. Kniha Naše příjmení od Moldánové toto heslo nezná, maximálně mě na základě této publikace napadá, že by koncové "fík" mohlo pocházet z německého feig - zbabělý.
Děkuji,

Odpověď

Dobrý den,

O původu Vám hledaného jména jsme v publikaci Naše příjmení objevili, že se jedná o označení vzrostlého, velkého člověka. Více citujeme níže:

„Kalach, Kolnch, Kolouch, Kalva, Kolva, Kalafa, Kolafa, Kolvek, Klavík, Kolofík, Kolvichi Kalvach, Kalvas, Kalfus, Kalhous, Kalhouz, Klahan, Klazan, Klavan, Kolyen, Kulťánek, Kalibán, Kalvar, Kalfář, Kalivář. Kalibera. …

 … Všecka tato jména znamenají zrostlého, velikého člověka. Kořen jest kal, jenž sem tam se jeví co kol, kl a znamená něco rostoucího; sr. sanskr. kala = símě (zárodek zrůstu), české kel a klíč u rostlin (jenž v luž. srbštině slove koloch), kluk = chlapec, jenž roste nebo již vyrostl, pokolení = Nachwuchs, Nachkommenschaft, litevské kalna = hora (pozoruhodné, že i v Čechách Kluk jest název hory u Hýskova), kolozub = neobyčejně velký zub, kolohnát = člověk velikých hnátů. Z hořeních jmen i mluva obecná zná některá, spojujíc s nimi význam velikosti: kolouch znamená netoliko mladého jelena, nýbrž také vysokého chlapa ; kalfa = výrostek, chasník ; klafan (dle Kottova slovníku v Ronovsku) = kolohnát; klahan, klazan = veliký kluk; skolhan (na Moravě dle Bartošovy Dialektolegie I.) = vysoký chlap (s je předsuvkou jako u slov skřemen, skřídlo aj.); kalibán, jméno v Podkrkonoší známé = velikán, obr, s čímž srovnej ruského Kolyvana ve staroruských bylinách. S tvary Kolafa, Kalafa (místo — va) srovnej obecné matlafa, mrťafa; s tvarem Kalfus (m. — vous) příjmení Talafous a Matlafousek. Pozoruhodné jsou tvary Kolofík (m. — vík) a Klavík (srovnej Kralupy m. Korolupy, skolhan a Klahan, Kolven a Klavan). Kalibán a Kalibera jest nejspíš Kalván a Kalvera, Kulfánek pošlo z Kolvánek.“

Zdroj: KOTÍK, Antonín. Naše příjmení. V Praze: A. Kotík, 1894. s. 41,42. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:bff27aa4-bf0e-4240-bed5-77488df2574c

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

10.11.2022 08:41