-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
zajímal by mě původ či další výskyt slova "ďjó" z Nerudovy povídky Hastrman, známého ve spojení "ďjó, moře".
(Mou intuitivní hypotézou je, že pokud se Neruda vzdáleně inspiroval postavou Joachima Barranda,
mohlo by jít o zkomoleninu francouzského "Dieu", tak bych si to rád potvrdil, nebo vyvrátil.)
Předem moc děkuji za odpověď.
Dobrý den,
Vaše teorie vypadá logicky, nějak takto by to mohlo být, snad i správně. Přesně se nám ale nepodařilo doložit. Slovo 'djó' není použito jen Janem Nerudou, vyskytuje se i v jiných textech. Ve významu povzdechu nebo přitakání - jako 'jo, jo' nebo 'bať, bať'...
Mon Dieu (djö)!. Můj Bože!
Zdroj: VYMAZAL, František. Francouzsky v 40 úlohách. V Telči: Nákladem českého knihkupce Emila Šolce, 1899. s. 17. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:8d647a30-0f54-11e5-b269-5ef3fc9bb22f
Z různých zdrojů dále uvádíme:
Djó - potakující slovce (Ner.)
Zdroj: TRÁVNÍČEK, František. Slovník jazyka českého. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952.
ďjó citosl. potakující. Obyčejně začínal s „ďjó!“, což mělo význam potakující. Ner.
Zdroj: Příruční slovník jazyka českého. V Praze: Státní nakladatelství, 1935-1957. s. 433. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:4d06e1ad78dc0042db275006c25dc9e2
"...zdvihl jen ukazovač pravé ruky do výše a lehýnce hvízdnul. Takové lehýnké hvízdnutí zafičelo vždy také, když pan Rybář začal mluvit, a obyčejné začínal s „ďjó!”, což mělo význam přitakující... "
Zdroj: NERUDA, Jan. Hastrman. V Praze: Adolf Synek, 1928. s. 10. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:6480ba80-9d72-11e7-8394-5ef3fc9ae867
Další ukázka:
"Poprvé vystupuje motiv moře v úvodní charakteristice pana Rybáře. Chodíval za cizinci na Hradčany, a když se zastavili u rozložité vyhlídky a obdivovali se kráse naší Prahy, stál vedle nich, »pozdvih’ prst a hvízdnul: Ďjó, moře! - Proč nebydlíme u moře!«. První část výroku pana Rybáře, oddělená od druhé pomlčkou, je spjata s jeho obdivem nad krásou Prahy. Nepřehledné množství domů, opar nad městem, lesknoucí se střechy dávají vznik představě moře. Moře je pro pana Rybáře vrchol nádhery a velikosti. Pocit krásy, který má, když se spolu s cizinci dívá z hradčanské vyhlídky, vyjadřuje slovem, které pro něho znamená představu největší krásy... "
Zdroj: MACHYTKA, Jaroslav a HUBÁČEK, Josef. Literárně-výchovné interpretace: výklady ideových a uměleckých hodnot vybraných prozaických textů z četby vyšších ročníků základní devítileté školy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1975. s. 137. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:e4c8e620-a0bb-11e8-a81d-5ef3fc9bb22f
Jednou večer — když se vstávalo od stolu — objednal jsem láhev vodky a nabídl mysliteli, aby se mnou popil sklenku. Svolil, znal jsem jeho slabost...
Zatím co jsem mluvil, myslitel naléval si mlčky vodky. Občas se pousmál a pokynuv přisvědčivě hlavou prohodil: „Djo. .. djo.. ."...
Zdroj: DAUDET, Alphonse a BENEŠOVSKÝ-VESELÝ, J.. Drobeček: historie dítěte. V Praze: J. Otto, 1900. s. 244. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:ecd75b60-9bd7-11e7-920d-005056827e51
Jazyk, lingvistika a literatura
--
08.04.2022 16:28