-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
dostal jsem se s kamarádem do při - chtěl bych se zeptat na původ
monogamie. Byla monogamie v nějakých státech či společenstvích běžná před
příchodem křesťanství? Kde je její původ? Proč je dnes vyjma arabského světa
téměř všude monogamie? Proč byla výhodná?
Ještě bych se chtěl zeptat na "právo první noci", které mělo fungovat
ve středověké evropské spol. Proč tomu tak bylo? Kdy to bylo zavedeno, jak
by se to dalo definovat a kdy bylo toto právo zrušeno.
Dobrý den,
monogamie je velmi starý jev, který doprovázel lidská společenství už na velmi primitivním stupni vývoje.
Lidé v pravěké společnosti byli především sběrači a lovci, tj. za obživu jim sloužily hlavně výsledky sběru jedlých rostlin a drobných živočichů i lov zvířat. Pojem "rodina" se původně přikrýval s pojmem "manželství", ke vzniku vlastní monogamní rodiny dochází až v pozdější době. Počáteční formou byl nejspíš zákaz sexuálních vztahů mezi nejbližšími příbuznými a tzv. skupinové manželství, tj. uplatňování nároků na manželské vztahy uvnitř skupin. Tato byla vystřídána vývojově pokročilejší párovou rodinou, která zprvu měla charakter dočasné rodiny (příkladem je výměnné manželství, které ještě do nedávných dob existovalo u Eskymáků) a teprve později se stala trvalým manželským svazkem. U sběračů a lovců převažovaly a dodnes převažují monogamní rodiny, a to hlavně z ekonomických důvodů: způsob obživy není natolik efektivní, aby mohl nasytit velkou a rozvětvenou rodinu.
Také u usedlých či polousedlých společnosti na pokročilejším stupni vývoje polygamní svazky se vyskytují spíš výjimečně. Jak poznamenává zakladatel sociální antropologie Bronislaw Malinowski v souvislosti se zkoumanými obyvateli Trobriandových ostrovů v severozápadní Melanesii: "Každý muž a žena na Trobriandových ostrovech prochází obdobím sexuálních her v dětství, všeobecné nevázanosti v adolescenci a později dobou, kdy vzniká mezi milenci trvalejší vztah a sdílejí se dvěma nebo třeba dalšími páry společné obydlí .
Teprve potom se usadí a uzavřou manželství. To bývá většinou monogamní, kromě náčelníků, kteří mají více manželek, a trvalý svazek zahrnuje sexuální věrnost, společnou ekonomickou existenci a samostatnou domácnost".
O důvodech a podmínkách vzniku monogamního svazku z hlediska evoluce spekuluje např. Luigi Zoja ve své knize Soumrak otců. "Přírodní výběr upřednostnil tu variantu chování samců, jež nejlépe ladila s prodlouženou sexuální aktivitou samic. Samci vyhledávající pohlavní styk s jednou partnerkou postupně převládali nad těmi, kteří souložili s více samicemi.
I dnes lze konstatovat, že dobrovolnou nevynucenou monogamii doprovází uvolněnější, kontinuální a méně úzkostná sexualita. Člověk pak sexualitu ovládá, místo aby sex ovládal jeho. . Přechod k monogamii však není úplný a definitivní; jeho základem je spíš rozhodnutí než přírodní vývoj, a to je největším problémem civilizace. .
Zásadní změny se odehrály v souvislosti se stupňovanou sexuální aktivitou samic. Této intenzifikaci se samci nemuseli přizpůsobovat, vždyť je příroda vybavila nepřetržitým sexuálním pudem. Vývojové změny se u samců tedy nesoustředily na tělesné procesy, ale na protokulturní způsob chování.
Kulturní evoluce se spojila s biologickou evolucí, zároveň ji však zabírala prostor, protože probíhala mnohem rychleji. V dějinné laboratoři vznikající rodiny existovaly obě evoluční formy dlouho vedle sebe. V prehistorické epoše, kdy se přírodní a kulturní vývoj spojil, se také dva lidé spojili v pár.
. Konkurenční boj opičích samců . byl pravděpodobně překážkou na cestě k civilizaci. Lze si představit, že událost monogamního rozdělení samic zprostila samce ustavičné námahy bojů, takže mohli takto uvolněnou energii použít k výrobě nástrojů a k vytváření pravidel chování. .
Monogamii nestanovil zákon, existovala dávno před právní kodifikací. Byla vítězstvím v boji o přežití."
Ve vyspělých starověkých civilizacích můžeme pozorovat jak monogamní, tak polygamní uspořádání rodinných svazků.
Mezopotamská rodina byla nukleární, patriarchální a monogamní. Manžel si ovšem mohl opatřit vedlejší manželku nebo konkubínu v případě neplodnosti původní partnerky. Harémy s mnoha konkubínami měli pouze panovníci, kteří do nich přijímali dcery vysoce postavených hodnostářů, aby posílili loajalitu vůči své osobě a stabilitu své vlády.
Mnohoženství bylo právně sankcionováno v Izraeli (viz biblické příběhy o králích Davidovi a Šalamounovi). Některé osobnosti dokonce - jako např.
velekněz - byly zákonem povinné mít dvě manželky. Polygamní praxe však zřejmě nikdy nebyla provozovaná v větším měřítku a posléze byla mezi aškenázskými Židy (snad pod nátlakem křesťanských církevních autorit) v r.
1000 zakázána (edikt rabína Geršoma ben Jehudy). Ojediněle se dnes polygamie vyskytuje ve společnostech etiopských a jemenských židů. Stát Izrael ji nedovoluje, ponechal však tuto možnost pro přistěhovalce, kteří polygamní manželství uzavřeli před příchodem do Izraele.
Ve starověkém Řecku už od raných dob vládla monogamie, věrnost v manželství byla ovšem pouze ženinou povinnosti. V Římě existovalo více forem manželství i tam však významně převažovaly monogamní svazky. Manželství nebyla příliš trvalá, rozvody byly všední záležitosti a ukončení manželského svazku nevyžadovalo velké úsilí.
Správy o fungování slovanských kmenů v předkřesťanské době poukazují na to, že běžnou praxi u obyčejného obyvatelstva rovněž byla spíš monogamie. Jedině panovníci mívali více manželek nebo trvalých konkubín.
U Indiánů se situace lišila kmen od kmene. Polygamie byla poměrně častá u prérijních Indiánů - mladší sestry manželky se automaticky považovaly za manželovy potenciální ženy. Ve stejné době ovšem např. u Irokézů bylo mnohoženství přísně zakázáno. Obecně platilo, že uspořádání rodiny záviselo především na ekonomických faktorech: pouze vynikající lovec nebo bohatý muž byl s to uživit více než jednu ženu a početné potomstvo. Proto také monogamie celkově převažovala na územích Severní Ameriky. Byla také hlavní praktikovanou formou manželství v civilizacích Aztéků, Inků a Majů.
I když monogamie existovala již před vzestupem křesťanství a také v křesťanstvím neovlivněných kulturách, křesťanské náboženství (resp.
katolicismus) pozůstává výjimečné v tom, že jako jediné náboženství přiznává monogamnímu manželskému svazku přímo teologický význam.
Současné učení katolické církve chápe manželskou lásku mezi mužem a ženou jakožto předobraz vztahu Boha a církve i věčné boží lásky (dle slov papeže Jana Pavla II., "Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni . aby byla svatá"). Americký katolický teolog Christopher West o tom vztahu píše takto:
"Ve své diskusi se saduceji nás Kristus upozorňuje na zcela novou dimenzi lidské sexuality a našeho povolání k jednotě, když říká, že ´při vzkříšení se lidé nebudou ani ženit, ani vdávat´ (Mt 22, 30). .
Manželství a spojení ´v jedno tělo´ od počátku existují proto, aby nás zaměřily na ´svatbu Beránkovu´ (Zj 19,7) ke spojení Krista a církve . Jinak řečeno, jestliže Bůh stvořil spojení muže a ženy jako předobraz nebe, Kristus říká: ´Už nepotřebujete předobraz, který by vás nasměroval k nebi, když už v nebi jste. . To definitivní spojení už nastalo´.
. Musíme ale pochopit, že spojení muže a ženy . není vším. Je pouze ´ikonou´, znamením něčeho nekonečně vznešenějšího. . Na konci historie bude ´historické vyjádření sexuality´ nahrazeno zcela novým vyjádřením našeho povolání k životodárnému společenství".
Zdroje:
West, Ch.: Teologie těla pro začátečníky : Stručný úvod do sexuální revoluce Jana Pavla II. Praha: Paulinky, 2006
Eibl - Eibesfeldt, I.: Love and Hate : The Natural History of Behavior Patterns. New York: Aldine De Gruyter, 1996
Ciechomska, M.: Od matriarchatu do feminizmu. Poznań: Brama, 1997
Tailor, C. F.: Život Indiánů Severní Ameriky : rodina, lov, zábava a obřady.
Praha: Volvox Globator, 1997
Zoja, L.: Soumrak otců : Archetyp otce a dějiny otcovství. Praha: Prostor,
2005
Malinowski, B.: Sex a represe v divošské společnosti. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007
Břenová, K.: Židovský sňatek pod chupou. In: Obuchová, Ľ. (ed.): Zásnuby, sňatky, rozvody : Soubor studií pracovní skupiny "Náboženské směry v Asii".
Praha: Česká orientalistická společnost, 2003
Pečírková, J.: Manželství a rodina v Mezopotámii. In: Obuchová, Ľ. (ed.):
Zásnuby, sňatky, rozvody : Soubor studií pracovní skupiny "Náboženské směry v Asii". Praha: Česká orientalistická společnost, 2003
Wolf, J.: Člověk a jeho svět : Úvod do studia antropologických věd, základní antropologické otázky, kulturní a sociální antropologie. Praha: Karolinum,
1999
První zmínka o tzv. "právu první noci" ("ius primae nocti", "droit de seigneur", "droit de cuissage") se nachází v Eposu o Gilgamešovi. O tomto zvyku se zmiňuje i Hérodot ve svém popisu života afrických kmenů. Údajně spočíval v tom, že panovník nebo feudální vládce měl právo souložit s každou pannou na podlehlém území.
V lidovém mínění Evropanů se zachovalo povědomí, že podobný zvyk existoval i ve středověké Evropě. Tyto informace ovšem nejsou historicky doloženy.
Jediným pramenem, který hovoří o existenci takového práva je kronika Hectora Boecea ze 16. století, dle které "ius primae nocti" mělo být uzákoněno skotským králem Evenem III. a následně, za přímluvou svaté Markéty, vystřídáno povinností platit "svatební daň". Boeceovu kroniku ovšem nelze považovat za věrohodný pramen: zaprvé byla napsána s obrovským časovým odstupem od referovaných událostí, zadruhé celkově obsahuje poměrně velké množství zcela falešných informací - založených na místních pověstech a autorových konfabulacích, konečně zatřetí je doloženo, že žádný panovník, kterého by se dalo ztotožnit s Evenem III. neexistoval. V italských a francouzských pramenech existují jisté zmínky o reakcích poddaných na uplatňování podobného zvyku, které by mohly svědčit o fungování "práva první noci" na území jihozápadní Evropy. Ovšem i o věrohodnosti těchto pramenů historici pochybují. Nejpravděpodobněji pověst o "ius primae nocti" v Evropě je pouze odrazem nemravného chování feudálních pánů v lidovém povědomí a zvyk nebyl nikdy uzákoněn (případně byl uzákoněn jen velmi krátce a na omezených územích).
Zdroje:
http://www.straightdope.com/columns/read/1139/did-medieval-lords-have-right-
of-the-first-night-with-the-local-brides
http://www.press.uchicago.edu/presssite/metadata.epl?mode=synopsis&bookkey=3
629910
http://en.wikipedia.org/wiki/Droit_de_seigneur
Antropologie, etnografie
--
Národní knihovna ČR
26.01.2010 11:45