-
To se mi líbí
-
Doporučit
Hledám skladbu, původ a význam slova - umění. Děkuji
Uměnie, -ie n. Učenost, vědění, znalost, rozum, zkušenost, dovednost, schopnosti.
BĚLIČ, Jaromír; KAMIŠ, Adolf a KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1979. 707 s.
Umění, -í s. 1. odvětví lidské tvorby vyznačující se převahou funkce estetické, nejvyšší forma estetického osvojování skutečnosti; výtvory v této oblasti vzniklé. 2. určitý obor lidské činnosti; dovednosti, zvláštní schopnost, obratnost, zručnost v něj. činnosti: státnické u.; kuchařské u.; zkoušet své plavecké u.; u. žít. Ust. spojení černé u. knihtiskařství; to není žádné u. je lehké; být v koncích se svým u-m nevědět si rady; vojenské u.; svobodná u. 3. to, co kdo zná, ví, vědomosti, vědění.
Slovník spisovného jazyka českého. Sv. 3, R-U. Praha : Academia, 1966. 1079 s.
Uměti, odvozeno od umъ, česky um (tak u všech Slovanů). Toto umъ je příbuzno s litevským aumenis m. paměť, omena omenis povědomí, cit, omễ pud. - Lze předpokládati předslovanské *au-men- neutrum jako latinské car-men (prajazyková přípona -mer/men-), v litevštině rozšířené o -i-s na maskulinum, v slovanštině pak zkácené na *au-mo-s podobně jako litevsky omễ je zkráceno z *omen-ễ. Kořen au- je týž co (v zdloužené podobě) je ãui- v litevštině ovyje = za bdění (a dále v aviti, viz jevo) resp. ã(u)- v litevštině omenis; znamenal patrně (srov. cítiti a bdíti) stav bdělosti brzo po probuzení (k tomu se vztahuje zm. ubezoumit B, han. obezhónit L ukonejšiti, utišiti dítě, tj. uspati), ranní svěžest duševní po nočním odpočinku, pak duševní bystrost vůbec, chápavost, rozumění. Staročeská vazba byla uměti k něčemu (k vojně, k boji, k dílu) = býti čilý k něčemu, z toho pak pouhé něčemu. Roz-uměti (i to se pojí s dativem) možno chápati jako vy-znati se v čem; rozum (obdobně jinosl.) je postverbale už v praslovanštině.; ten jeho ráz je dobře vidět z východoslovenského povedac komu na rozum Bf = aby rozuměl, velmi jasně. Dále do° se , po°, s°, vy-rozuměti. Umělý, umělec, umění; umný, umnice logika. Staročesky bezumý nerozumný. - Slovensky. um, umieť, r. um, uméť a obdobně jinde. Z češtiny je hl. wumělc.
MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Praha : Academia, 1971. 866 s.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje v Plzni
06.12.2007 16:21