Psaní y/i v budoucím čase

Text dotazu

Dobrý den,

prosím o upřesnění, jaké i/y se používá v budoucím čase - pokud hovořím o ženách... např. nechaly bychom to donést ..
Děkuji.

Odpověď

Dobrý den,

Vámi uvedený příklad je ve tvaru minulého času podmiňovacího způsobu, tudíž se pro něj vztahují pravidla jako pro minulý čas.

Tvary minulého času se skládají z přítomných tvarů slovesa být a z příčestí minulého (činného) příslušného slovesa (počítal jsem, počítal jsi, počítali jsme, počítali jste). Ve 3. osobě čísla jednotného i množného se tvar pomocného slovesa nevyjadřuje: (on) počítal, (oni) počítali. Příčestí tu mají význam tvarů určitých.

Příčestí minulé neboli příčestí činné se tvoří z kmene minulého připojením -l  (počíta-l) a vyjadřuje různými koncovkami jmenný rod a číslo: počítal, počítala, počítalo, počítali, počítaly, počítala (podle rodu a čísla podmětu).

Způsob podmiňovací vyjadřuje děj možný a děj, který by nastal, kdyby se splnila jistá podmínka. Podmiňovací způsob je dvojí: přítomný (počítal bych) a minulý (byl bych počítal).

Podmiňovací způsob minulý se skládá z podmiňovacího způsobu slovesa být (byl bych, byl bys,.) a z příčestí minulého (činného) příslušného slovesa. Pro lepší znázornění Vám můžeme tento způsob vyčasovat:

V jednotném čísle: 1. os. - byl bych počítal; 2. os. - byl bys počítal; 3. os. - byl bych počítal;

V množném čísle: 1. os. - byli bychom počítali; 2. os. - byli byste počítali; 3. os. - byli by počítali; 

Po gramatické části koncovky podléhají pravidlům minulého času, tj. shodě přísudku s podmětem, jehož pravidla jsou poměrně složitá. V jednoduché formě se dají vyjádřit tak, že panuje shoda minulého tvaru (sloveso) s podmětem (podstatné jméno). Je-li podstatné jméno v podmětu v množném čísle, dbáme na tyto pravopisné zásady:

Pro rod mužský životný v množném čísle se užívá - i; pro rod mužský neživotný se užívá v množném čísle - y; pro rod ženský množném čísle se užívá - y; pro rod střední v množném čísle se užívá - a. Toto jsou základní pravidla, která ale závisí a mohou se měnit na vzoru a pádu, kterému podstatné jméno ve větě podléhá. 

Budoucí čas vyjadřují slovesa dokonalá a slovesa nedokonavá zcela rozdílným způsobem.

Slovesa dokonavá vyjadřují budoucí děj přítomnými tvary (vypočítám, vypočítáš.). Slovesa nedokonavá vyjadřují budoucí děj zpravidla tvarem složeným z tvaru pomocného slovesa být a z infinitivu příslušného slovesa (budu počítat, budeš počítat.). Pouze u skupiny nedokonavých sloves, která vyjadřují pohyb, se budoucí čas tvoří pomocí předpony po-(pů-), např. jedu - pojedu, letím - poletím, jdu - půjdu. U některých takových sloves se budoucí čas vyjadřuje dvojím způsobem, např. lezu - polezu i budu lézt, nesu - ponesu i budu nést, roste - poroste i bude růst. 

Použité zdroje

STYBLÍK, Vlastimil et al. Základní mluvnice českého jazyka. 1. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2004. 243 s. ISBN 80-7235-018-8.

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

02.12.2016 09:18