-
To se mi líbí
-
Doporučit
co víte o první české divadelní hře
Dobrý den,
za první a nejstarší české drama je považována hra Mastičkář z poloviny 14. století, je to nejstarší dochovaný doklad české tvorby. Postava mastičkáře se objevuje již v některých starobylých latinských velikonočních slavnostech a hrách v rámci jednoduchého výstupu postavy mastičkáře prodávajícího masti třem Mariím.
Žánrově se jedná o veršovanou satirickou frašku, zesměšňující pochybné léčitele a poměry ve středověké Praze. Hlavní postavou Mastičkáře je šarlatánský lékař, u jehož stánku na trhu se zastavují cestou ke Kristovu hrobu tři Marie (Panna Maria, Máří Magdaléna a Marie, sestra Lazara), aby nakoupily masti, jimiž chtějí nabalzamovat Kristovo tělo.
Marie zpívají latinsky a poté volně reprodukují obsah latinských zpěvů deklamovanými českými verši, ostatní postavy mluví a zpívají česky. Ve hře se groteskně prolíná posvátné a světské, vážné a komické. Scéna „zázračného“ oživení židovského chlapce Izáka, kterou hra obsahuje, je parodií Kristova vzkříšení. Promluvy postav na jedné straně obsahují vulgarismy, na straně druhé jsou protkány citáty ze staročeské poezie.
Jsou známy dva rukopisné záznamy Mastičkáře:
Mastičkář muzejní - nazýván též Zlomek muzejní, Muzejní rukopis. Jedná se o starší a delší verzi Mastičkáře, pocházející pravděpodobně z let 1325–33. Byl nalezen roku 1822 v knihovně Národního muzea na vazbě rukopisu z březnické Kolovratské knihovny. V kontextu českého středověkého dramatu představuje zlomek o 431 verších nejstarší doklad hry s vernakulárními pasážemi. Na souvislost s velikonoční hrou, v jejímž rámci se mastičkářská fraška nejspíše zachovala, poukazuje především zařazení výstupu tří Marií kupujících masti na pomazání Kristových ran, v němž jsou uplatněny latinské zpěvy liturgického původu s českými recitovanými parafrázemi známé z okruhu česko-latinských velikonočních Her tří Marií. Přes groteskní charakter mnoha výstupů a scén zůstává v této verzi náboženský rámec hry určujícím východiskem její koncepce a převážná většina výstupů je zpracována v parodickém vztahu k náboženskému kontextu.
Mastičkář drkolenský - nazýván též Zlomek drkolenský, Drkolenský rukopis podle kláštera v rakouském Schläglu (Drkolná), kde byl objeven. Vznik kratší verze Mastičkáře lze datovat mezi léty 1365–85. Předlohou byl pravděpodobně Mastičkář muzejní, jak nasvědčuje řada obdobných scén a shodných veršů. Ačkoliv obsah, základní dějová osnova a ústřední postavy obou skladeb se z velké části shodují, drkolenská verze vykazuje odlišnou, výrazněji světskou koncepci a způsob zpracování. Při úpravě došlo zřejmě k celkovému zjednodušení a posvětštění bez zvláštního ohledu na náboženský rámec hry. V textu je zařazen jediný latinský zpěv, hudební interludium v podobě andělova zpěvu „Silete, silete“ doprovázeného českou variantou „Milčte, poslúchajte!“. Celková úprava a jednoduchá koncepce nese výrazné stopy žakéřské tvorby. Text je založen převážně na groteskních výstupech, komických hádkách a sporech postav. Jazyk a dialogy postav směřují k větší nevázanosti, hrubosti až vulgárnosti.
Podrobné informace a nejstarší dochované české divadelní hře Mastičkář lze najít např. na internetové Divadelní encyklopedii pod tímto webovým odkazem: http://encyklopedie.idu.cz/index.php/Masti%C4%8Dk%C3%A1%C5%99 .
S pozdravem
LEHÁR, Jan, Alexandr STICH, Jaroslava JANÁČKOVÁ a Jiří HOLÝ. Česká literatura od počátků k dnešku. 2. vydání. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-308-8.
KVÍZOVÁ, Kateřina. Mastičkář. Česká divadelní encyklopedie [online]. Praha: Kabinet pro studium českého divadla, 2007 [cit. 2021-01-21]. Dostupné z: http://encyklopedie.idu.cz/[…]/Masti%C4%8Dk%C3%A1%C5%99
Divadlo, film, tanec
--
20.01.2021 12:10