-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
z jakého důvodu si vodníci schovávají duše utopených lidí? Všude se píše o hrníčcích a o tom, že musí mít víš, nikde ale není zmínka o tom, jaký je důvod shromažďování duší.
Děkuji za odpověď.
Dobrý den,
odpověď na Vámi uvedenou otázku jsme hledali ve více zdrojích; zde jsou některé získané postřehy:
"Dlouhé věky ctili naši praotcové Slované bohy pohanské. Vnímavá mysl jejich oživila celou přírodu neviditelnými bytostmi, kterým přičítali veliký vliv na život lidský, na hospodářství i všeliké úkazy na nebi a na zemi. Tyto bytosti představovaly si v podobách mužských i ženských, a byly buďto dobré nebo zlé... . Ve vodách sídlil vodník, zlý a potměšilý běs. U lesních pramenů a studánek zhoubné rusalky. Postava vodníka vyskytuje se výhradně ve slovanské mythologii (bájesloví) a má ve své povaze rys neobyčejné ukrutnosti a zlovůle. Německý básník Wolfgang Goethe v jedné básni praví o králi vodních duchů — vodníkovi — že jsou to padlí andělé z ráje vyhnaní, kteří náhodou zapadli do vody. Mezi lidem koluje o něm dosud mnoho pověstí. Rád prý láká к sobě člověka (především děti), aby jej zahubil, a to ponejvíce, jak zkazky národní vypravují, pestrými stužkami, zrcadélky, střevíčky, jež věší na stromy, květy leknínů, žlutých stulíků, věnci z růží a pod. Dobře radí matka dceři v jedné známé básni: Dušičko má milá, nevěř vodníkovi,…
Duše nešťastníků, jež padly mu ve zhoubné sítě, ukládá pod hrnéčky ve zvláštní síni svého křišťálového paláce, který blyští se zlatém, stříbrem a spoustou nejrozmanitějších drahokamů. Pohádkově tyto síně osvětlují zlaté rybky, jež planou jako vycházející slunce. Těchto rybiček užívá též jako vnadidla na děti. Někdy podaří se dušičkám uniknouti a vystupují pak na povrch v podobě bublin. Bývá-li nějakým způsobem podrážděn, mstí se nelítostně, třeba i na svém pokolení. (Erben.) Proto v dávných dobách pomýšleli naši praotcové na to, jak se tomuto zhoubnému běsu ubrániti. Tak vznikly různé pověry.
Čerpáno z: URBAN, Jaroslav František. O vodníkovi. Pacov: Přemysl Plaček, 1918. Dostupné také z https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:ee8f62d0-9a47-11e8-b814-5ef3fc9bb22f
„Všichni víme, že vodník duše utopených lidí pečlivě schraňuje pod pokličkami hrníčků. Ale proč? Přiznáváme, že zasvěcený výklad, získaný přírodozpytným pozorováním a podložený antropologickým rozborem, je nad naše síly.“ Po důvodech a smyslu dřív nikdo nepátral.
„Vodník prostě sbírá duše. A hotovo.
Shromažďoval je v hrníčcích s pokličkami, čímž celá záležitost končila… Pokud se ke sbírce porcelánu někdo nepovolaný vůbec dosta, duše utopených vysvobodil; dělo se tak ovšem jen náhodou, nedopatřením či nemotorností hostů z lidské říše…“
Čerpáno z: VYHLÍDKA, Petr. Putování za vodníky aneb: Nebezpečně po modré. http://www.fext.cz, 2015.
Vodníci obývají rybníky a řeky. Mohou dýchat ve vodě i na vzduchu. Čerpají svou kouzelnou moc z vody a z duší utonulých. Ty shromažďují v hrnečcích na dně tůní.
http://www.awainqerch.cz/srdcelesa/ostatni/
Zdá se, že čím víc hrníčků s dušičkami vodník měl, tím byl mocnější.
"Vodníci jsou bytosti vodní, neznamená soud ten, že vodníci skutečně jsou...Všichni víme, že jsou výmyslem fantasie..."
KLIKA, Josef, SOKOL, Josef. Stručný slovník paedagogický abecední soubor nejdůležitějších nauk... se zřetelem k učitelstvu škol obecných a měšťanských. Praha: Odbor literárně-pedagogický při Ústředním spolku jednot učit. v Čechách, 1893. S. 548 - 549.
Zvláštní božstva byla představena lesům, hájům, vodám a vzduchu. Rusalky byly bohyně vodní, Víly zase bohyně lesní. Vodníci a Polednice, božství škodná. O duši věřili, že je nesmrtelná; když vyjde z člověka lítá po stromech v hájích, dokud není mrtvý spálen aneb pohřben. I v odplatu po smrti věřeno; duše dobrých lidí měnily se v holubice, duše zlých v sovy; duše dobrých přicházely do říše světla, duše zlých do říše tmy...
Čerpáno z: JEŽEK, Jan. Počátky křesťanství mezi Slovany. Praha: Katolický spolek tiskovým, 1879-1880. s. 8 - 9. Dostupné také z https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:b64ff750-f58c-11e7-b2c4-005056825209
"Národ poznal a přijal víru křesťanskou a s ní nové názory,… Bytosti vod nebeských, kdyžtě jim tam víra křesťanská již nedopřávala místa, přenesl si národ na vody zemské a podnes si vykládá, že jsou v řekách vodníci, kteří mají duše pod pokličkami, ... Patrno, že církev ze zásady, ba ze své podstaty, brojila proti pohanské víře, která jí byla a jest pověrou... "
Zdroj: HLAVINKA, Alois. Bludy a lži v dějinách. Brno: Alois Hlavinka, 1888. s. 219. Dostupné také z https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:cf91ec40-9552-11e2-8f81-5ef3fc9ae867
"...Že hlubiny vodní byly skutečně v moci běsův, o tom se zmínil již J. Jireček ve svých studiích z mythologie české, kdež dí, „že na dně řek a jezer přebývají prý vodníci, známí svou mstivostí, anobrž ukrutností, tak že není pochyby, že náleželi к rodu běsův... Co si český náš lid o vodnících vypravuje, jest sice velmi rozmanito,... Vodník čili také hastrman zvaný (z německého „Wassermann“) jest znám všude, všude o něm kolují nejrozmanitější pověsti a báchorky. Někde ho jmenují jen slovem vodník, jinde zase hastrmanem a namnoze jsou známa obě jména. Vodníka čili také „vodního mužíka“ lze poznati po zelených (zrzavých) vlasech a zeleném kabátě, z jehož levého šosu voda kape... Běs vodník strádá duše utopenců pod poklopenými hrnečky, a když se některý hrneček odklopí, vyvázne duše ve spůsobu bubliny ven nad vodu. Tomu jmenovitě věří v Pojizersku, kde říkají, že jsou „žblabuňky,“ jež z vody vyskakují, právě tyto dušičky utopených. Vodník má moc jen к lidem, kterým jest vůbec určeno, aby se utopili; vyváznou-li přece, poznamená si je červenou šňůrkou, která se nedá sundati, a takoví lidé sami se pak utopí. Poklopené hrnečky, pod nimiž vodník chová duše utopenců, buď sám pilně střeží aneb jiným stříci dává, obyčejně ženě své aneb, jak z jedné pověsti jde najevo, čtyřem vodním pannám... —“ Moc vodníkova trvá potud, pokud jest ve své vodní říši.— A poněvadž právě rybáři nejvíce s vodou zacházejí, bojí se vodníka nejvíce a hledí si zjednati jeho přízně. Již „Vodníka“ považují také někde (v Podkrkonoší) na rozdíl od „hastrmana“ za jinou bytosť vodní, a sice za bytosť lidem přátelštější, než je „hastrman.“ Slyšel jsem také tvrditi, že jsou prý „hastrmani“ padlí andělé, kteří nebydlí toliko ve vodách ale i v lesích."
Koleda čtení pro náš lid. Olomouc: Ignác Hodan, 1876-1881. s. 230. Dostupné také z https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:6d877c90-4073-11e4-bdb5-005056825209
„V pověstech národních se potkáváme také s vodními pannami a se ženami vodníkovými čili hastrmankami, kteréž si vodníci z lidí na zemi žijících vybírají. Lid český proto vypravuje o hastrmankách již jaksi více příznivě, nežli o vodnících samých, ač jim ostatně připisuje téměř stejné vlastnosti jako vodníkům, ale pokud se jen týče formy vnější… lidi netopí, že spíše duše utopených zachraňují. Pravili jsme již z předu, že vodník té neb oné řeky, toho neb onoho rybníka, duše utopenců střádá pod poklopené hrnečky, z kterých, když se některý odklopí, vždy vyvázne dušička. Lid náš pohlížeje к ženám vodním s jakousi úctou, vybájil si pověsti, v nichž právě ženy jsou jako by prostřednicemi к tomu, aby nastřádané dušičky utopených došly svého zachránění. — Takovou pověsť zachoval K. J. Erben. „Žena vodníkova vycházela také častěji zvody ven, říkali jí Sára. Jedna chalupnice se s ní seznámila, a měly se rády ; žena vodníkova ji často navštěvovala…“
Koleda. Olomouc: Ignác Hodan, 1876-1881. s. 247. Dostupné také z https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:0f102da0-4074-11e4-b6b9-001018b5eb5c
„Vodník neboli hastrman je patrně nejrozšířenější nadpřirozená bytost u nás. Vyskytuje se všude tam, kde je přirozené vodní prostředí - v řekách, potocích, rybnících, jezerech, ale i ve studnách. Zajímavé je, že neobývá moře... Zjevuje se obvykle jako nevzhledný zelený mužík, kterému ze šosu nepřetržitě kape voda. Někteří vodníci mívají mezi prsty na rukou a na nohou plovací blány; jiní vodníci ale mají nohy jako lidé a s oblibou na nich nosí vysoké červené boty. Šijí si je nejraději sami, a to z kůže utopeného dobytka. Hluboko pod vodou mívá vodník své sídlo. Jeho příbytek se dá poznat podle toho, že v těch místech můžeme na vodě spatřit jasně modravou záři. Podstatnou část hastrmanova podvodního inventáře tvoří poličky plné nejrůznějších hrnečků. Jsou obráceny dnem vzhůru a vodník pod nimi ukrývá duše utopených lidí. Je známo mnoho příběhů o tom, jak se do podvodní říše dostal nějaký živý člověk a vodník mu vždy kladl na srdce, že nesmí hrnečky odklopit. Pokaždé však zvítězila zvědavost, hrníčky byly odklopeny a duše utopených vyletěly jako bubliny vzhůru к nebi... „
Čerpáno z: JURÁNEK, Roman. Brněnská strašidla. Brno: Vakát, 2008. s. 159. Dostupné také z https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:313bf210-caf4-11e3-93a3-005056825209
A ještě jeden postřeh:
„Vodník se na nás díval smutně, až nás to zabolelo. Moc a moc nám kladl na srdce: „Povězte všem lidem! Žádný vodník nikdy nikoho neutopil a neutopí, proto ani nemůžeme mít žádné dušičky uzavřené v hrníčkách. To vše si o nás vymysleli lidé z neznalosti, ale taky spíše proto, že se jim hodilo, když některé své činy mohli svést na jiné. Moc nás mrzí, že si lidé o vodnících povídají jako o zlu a ne jako o bytostech, které rozdávají lásku a pomáhají přírodě i lidem samotným. Nemůžeme dělat nic jiného, než to, co musíme, a to je starat se o svěřený úkol, o vodu. Kdybychom tento úkol neplnili, zahynuli bychom a s námi i všechno ostatní.“
Čerpáno z: Miroslav CVRK, Pavel KOLLER, Monika WOHLMUTHOVÁ. Žijí tu s námi. Brno: M. Cvrk ve spolupráci s nakl. Sursum, 2008. s. 16. Dostupné také z https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:887c61c0-c754-11e3-94ef-5ef3fc9ae867
… A co ‚Hastrman‘ z knihy Hastrman: zelený román od Miloše Urbana (Praha Argo, 2014)
"...zde autor konfrontuje problém ekologie s fenoménem oběti...autor vede za ruku divného mužíka, aby vyčistil zdejší vody od nánosu bahna..."
Zdroj: Web.obalkyknih.cz)
Antropologie, etnografie
--
Národní knihovna ČR
18.06.2020 22:35