-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den. Stanislav Lom byl v letech 1932–1939 ředitelem Národního divadla. Po úmrtí Karla Čapka odmítl vyvěsit černý prapor, natož uspořádat tryznu za dramatika, jehož hry se v ND hrály. Zajímalo by mě, z jakého důvodu. (Učím na gymnáziu a dotaz mi položila jedna studentka. Domnívám se, že šlo o osobní spory, ale ráda bych měla komplexnější informace.) Děkuji za odpověď
Dobrý den,
podle Lidových novin z té doby prapor na Národním divadle v den Čapkova pohřbu vlál, viz níže.
Třebaže si rodina přála, aby nebyly posílány ke katafalku Karla Čapka věnce, přece se tam sneslo přehojně kvítí, zejména věnec od presidenta republiky dr. Emila Háchy, od ministra školství dr. Kaprase, Věnec Penklubu a mnohé jiné. Také účast oficiálních osobností tu dotvrzovala úlohu, již Karel Čapek měl v našem životě. Byli tu zástupci presidenta republiky. Národního shromážděni, primátor města Prahy, delegáti vysokých Škol, České obce spisovatelů, poslanci a senátoři, členové České obce spisovatelské, zástupci a nespočetně jiných. Na Národním divadle vlál černý prapor.
Lidové noviny, roč. 46, 30.12.1938, č. 657**, s. 2.
Z níže uvedeného úryvku z článku v periodiku Čas vyplývá, že S. Lom i K. Čapek podepsali v souladu stejný ‚projev‘:
Pro svobodu umělecké tvorby
Byl nám zaslán tento projev: U příležitosti akcí, jež byly podniknuty proti veselohře „Matěj Poctivý“, jež vyvrcholily v žádosti Československé obce novinářské, aby tato hra byla od straněna z repertoiru, považují podepsaní za svou povinnost, aby protestovali proti těmto pokusům. Veselohra „Matěj Poctivý“, ať jest estbetický nebo ideový soud o ní jakýkoliv, nevybočuje z mezi umělecké kvality a filosofické přípustnosti. Tím však jest již vymezena i nesprávnost toho, aby na dílo bylo útočeno s hledisek osobního či politického nepřátelství nebo pro pouhé nedorozumění a aby byly vydávány nebývalým štvanicím osoby autorů, kteří vytvořily dílo podle svého svobodného přesvědčení a podle svých uměleckých schopností. Vynechává-li jeden z denních časopisů systematicky i oznámení hry v oficielních bulletinech, jest to jen novým dokladem nepřípustného a osobního stanoviska k uměle- ckému dílu, jímž část naší žurnalistiky zasahuje násilím do oblastí uměleckého soudu, který přísluší jen uměleckým odborníkům. Karel Čapek, Otakar Fischer, Vlastislav Hofman, Jiří Karásek, Josef Kodíček, Edmond Konrád, Stanislav Lom, Jaroslav Maria, Vojtěch M i x a, F. X. Salda, Ant. Veselý, Jindřich Vodák, František Zavřel.
Čas. V Praze: Jan Herben, 14.03.1922, 32(62). s. 4. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:26ff8da0-8ca7-11e9-8233-5ef3fc9ae867
V Literárním archivu Památníku národního písemnictví je uložena pozůstalost Stanislava Loma (KIRSCHNEROVÁ, Jana. Stanislav Lom (1883 – 1967): literární pozůstalost. Praha: LA PNP, 1981.), kde by se mohly třeba najít nějaké informace o sporech, pokud opravdu existovaly, mezi K. Čapkem a S. Lomem.
Doporučujeme obrátit se také na Archiv Národního divadla, třeba by tam nějaké bližší informace měli.
Divadlo, film, tanec
--
08.06.2020 08:38