-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
rád bych zjistil, proč před začátkem druhé světové války sovětská vojska nepomohla československu.
Konkrétně bych chtěl zjistit:
- Zda československo požádalo sovětský svaz o pomoc, případně kdo k tomu byl zpravomocněn a ke komu (by) se musel obrátit.
- Zda polsko odmítlo přechod sovětských vojsk přes své hranice, případně kdo a jakým způsobem rozhodoval z polské strany o takovém kroku.
nadaří se mi na toto téma najít moc zdrojů které by vystihovaly podstatu mého dotazu, proto se obracím na vás.
Děkuji, přeji hezký den
:)
Vážený pane (...),
Ohledně Vašeho prvního dotazu: Jednání o případné sovětské pomoci v podstatě spočívaly na komunikaci se sovětským velvyslancem jako prostředníkem .V době mnichovské krize se s ním prezident Beneš několikrát sešel nebo spolu hovořili telefonicky. Beneš se dotazoval na podmínky sovětské pomoci. Sovětské oficiální stanovisko k Benešovým dotazům bylo založeno na postoji Francie, tj. v případě její pomoci v případě války s Německem by vojensky také pomohl Sovětský svaz, na dotaz, zda by pomohl i v případě odmítavého stanoviska Francie, odkázali sovětští představitelé (ministr zahraničí Litvinov podřízený Stalinovi) na souhlas Společnosi národů, která by označilo Německo jako agresora. Po čs. mobilizaci Beneš jednal s ruským Charge d'affaires jednal o praktických možnostech vojenské pomoci (letectvo, výsadkáři), ale konkrétní odpověď nedostal. Na dotaz vznesený po podepsání mnichovské dohody a ultimátu Francie a Británie, jak si myslí SSSR, že by mělo ČSR postupovat se již do přijetí mnichovkého diktátu odpovědi nedočkal. K záležitostem čs-sovětských vztahů je poměrně velké množství literatury, kterou uvádím níže.
Co se týče postoje Polska, to (stejně jako Rumunsko) stěží mohlo povolit transport sovětských vojsk přes své území bez zapojení Francie do konfliktu s Německem. Francie ale v té době nechtěla připustit zasahování Sovětského svazu do dění ve středoevropském prostoru, stejně tak Polsko. Špatné vztahy mezi Polskem a SSSR od konce vzájemné války v roce 1921 se příliš nezlepšily, což se potvrdilo v roce 1939 sovětskou účastí na "4. dělení Polska". Navíc polská zahraniční politika, ve které hrál hlavní roli ministr zahraničí Józef Beck, byla dosti protičeskoslovenská. Opět doporučuji projít níže citovanou literaturu.
Lukeš, Igor. Československo mezi Stalinem a Hitlerem: Benešova cesta k Mnichovu. Překlad Petra Kůsová. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Prostor, 1999. 374 s.
Čelovský, Bořivoj. Mnichovská dohoda 1938. Překlad Pavel Stránský. Vyd. 1. V Šenově u Ostravy: Tilia, 1999. 470 s.
Dejmek, Jindřich. K československo-sovětským politickým vztahům ve druhé polovině třicátých let: (Kritické úvahy nad monografiiemi Ivana Pfaffa a Igora Lukeše). Jindřich Dejmek. In: Český časopis historický = The Czech Historical Review / Praha : Historický ústav AV ČR 97, č. 1 (1999), s. 80-106.
KLÍMA, Vlastimil, Robert KVAČEK, Josef TOMEŠ a Richard VAŠEK. 1938: měli jsme kapitulovat?. Praha: Masarykův ústav a Archiv AV ČR, 2012.
Němeček, Jan. Mnichovské dny ve Varšavě: o pamětech československého politika a diplomata Juraje Slávika. Jan Němeček. In: Mnichov ve vzpomínkách pamětníků / Praha : Masarykův ústav a Archiv AV ČR, 2012 s. 59-72.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Vojenský historický ústav - knihovna
23.03.2023 12:19