-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,ráda bych se dozvěděla původ českého příjmení CUCE a ve souvislosti s tím, podle jakého vzoru se to skloňuje. Uveďte, prosím, celé paradigma. Děkuji.
Dobrý den, domníváme se, že příjmení Cuce není českého původu. Výklad příjmení jsme nenalezli v žádném z nám dostupných slovníků a encyklopedií českých příjmení.
Ale zmínku o slově Cuce jsme nalezli v Ottově naučném slovníku:
Cuce = jedno z 13 plemen, čili kapetanijí katunské nahije (pozn. jedná se o něco jako hejtmanství okresu) na Černé Hoře, čítající 13 vesniček.
Pramen: Ottův slovník naučný. Pátý díl. C-Čechůvky. V Praze, J. Otto, 1892.
Český obyvatel s příjmením Cuce byl pravděpodobně příslušník toho „plemene“.
Zmínku jsme nalezli také zde:
„Vladyka Danilo osvobodil nejprve toliko nahiji katunskou, kde jsou plemena: Cetyúané, Něgoši, čekliéi, Bělice, Cuce, Ozriniči, Komaňané, Zagaračané a Pěšivci.“
Viz: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowPageDoc.do?id=2768236
Výskyt obyvatel se stejným příjmením v ČR najdete na tomto odkazu:
http://www.kdejsme.cz/prijmeni/Cuce/hustota/
Skloňování jmen cizího původu zakončených na –e naleznete v internetové jazykové příručce Akademie věd (Cuce i Cuceho):
Jména cizího původu zakončená ve výslovnosti i v písmu na -e (typ Goethe, Tille, Dante, Jorge, Rjúnosuke, Croce, Nietzsche, Miškeje, E, Cche)
Jména cizího původu zakončená ve výslovnosti i v písmu na -e skloňujeme podle toho, která souhláska koncovému -e předchází. Předchází-li tvrdá nebo obojetná souhláska (kromě s, z), skloňujeme jména podle vzoru „pán“ nebo pomocí zájmenných koncovek. I když u jmen známých stále převládá spíše tradiční skloňování podle vzoru „pán“, zájmenné skloňování je dnes stále užívanější i u nich, protože je z pádových tvarů lépe rozpoznatelná základní podoba jména (1., 5. p. Goethe, Niederle, Tille, Šebrle, Dante, Arne, Rilke, Teige, španělské jméno Jorge [chorche], japonské jméno Rjúnosuke – 2. p. Goetha i Goetheho, Niederla i Niederleho, Tilla (řidč.) i Tilleho, Šebrla i Šebrleho, Danta i Danteho, Arna i Arneho, Rilka i Rilkeho, Teiga i Teigeho, Jorga (řidč.) i Jorgeho, Rjúnosuka i Rjúnosukeho). Pokud koncovému -e předchází ve výslovnosti měkká souhláska nebo s, z, skloňujeme jméno buď podle vzoru „soudce“, nebo stejně jako u předchozího typu stále častěji i pomocí zájmenných koncovek (1., 5. p. Croce [kroče], Veronese, Nietzsche, Schultze, portugalské jméno Jorge [žorže], slovenské jméno Miškeje – 2. p. Croce i Croceho, Veronese i Veroneseho, Nietzsche i Nietzscheho, Schultze i Schultzeho, Jorge i Jorgeho, Miškeje i Miškejeho).
Vizhttp://prirucka.ujc.cas.cz/?id=322
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Knihovna Filozofické fakulty UK
29.12.2014 15:25