-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, můj dotaz míří na oblast detektivek drsné školy (hard-boiled fiction). Jak byl literárními kritiky tento směr přijímán v době vzniku a jak je přijímán dnes? A případně, kdy se mu začalo dostávat seriózní pozornosti ze strany akademické veřejnosti, ať už české či zahraniční (ve smyslu např. zkoumání a rozboru jednotlivých děl, vzniku odborných monografií atd.)? Předem děkuji za odpověď.
Dobrý den,
bohužel moc informací se nám nepodařilo zjistit. V NDK (Národní digitální knihovně Kramerius) jsme našli pouze slovníková hesla, článková databáze ANL (http://aleph.nkp.cz ) ani komerční databáze českých článků Anopress nedokázaly zodpovědět na Váš dotaz:
drsná škola, hard-boiled school - zprvu skupina autorů píšících pro magazín Black Mask (Černá maska, zal. 1919), později nejvýznamnější a specificky americký typ detektivky. Ovlivněn tehdy novou technikou filmového střihu vyšel ze zásady tzv. objektivního psaní, jak ji v americkém žurnalismu prosazoval zejména novinář Lionel Calhoun Moise: žurnalista si podle něho má nechat od cesty komentáře к událostem, zejména sentimentální výlevy, má stroze a nezúčastněně popisovat to, co viděl nebo co se dozvěděl. První, kdo tohoto způsobu užil v detektivce, byl Carrol John Daly v povídce The False Burton Combs, 1922. Redaktoři Černé masky George Sutton, Phil Cody a zejména Joseph T. Shaw brzy rozpoznali originálnost a působnost nového stylu a začali к němu záměrně vést své autory. Tak vznikl typ povídky, kde je důraz místo na psychologii a komplikovanou zápletku položen na rychlou akci s nádechem drsného realismu, často s rysy sociální kritiky. Škola se později rozrůznila na pěstitele action story, povídky filmového střihu s rychlým spádem, avšak bez zdůraznění surovostí, jaké píše např. E. S. Gardner, a na vlastní hard-boiled story, přidávající к spádu hojné porce tělesného násilí. Jejími nejvýznamnějšími zástupci jsou Dashiell Hammett, Raymond Chandler, Raoul Whitfield, George Harmon Coxe, W. R. Burnett, Jonathan Latimer a Peter Cheyney. Škola má své exponenty i v oblasti „vážné” prózy, jako je např. James Mailahan Cain, jenž se proslavil zejména románem Pošťák vždycky zvoní dvakrát (The Postman Always Rings Twice, 1934), kriminálně psychologickým příběhem o surové vraždě a úsilí pachatelů uprchnout před zákonem. U Caina je zřejmý vliv Hemingwayův, avšak je mylné tvrzení, že drsná škola vznikla jako sdružení Hemingwayových epigonů. V pozdějších letech měl na ně jistě vliv, ale výrazná tvář hard-boiled stylu vykrystalizovala už před vydáním prvních Hemingwayových povídek. Hemingway i drsná škola vyšli prostě ze společné základny: z objektivního stylu amerického novinářství (Hemingway osobně znal Moiseho), jak se etabloval kolem první světové války.
Zdroj: ŠKVORECKÝ, Josef. Nápady čtenáře detektivek. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1965. 163 s., [12] s. portrétů. Otázky a názory; sv. 55.
CHANDLER (čendler), Raymond, 23. 7. 1888 Chicago — 26. 3. 1959 La Jolla (Kalifornie), prozaik.
Studoval a psal es. v Anglii, za 1. svět. Války sloužil v kanadské armádě, pak byl drobným podnikatelem. Hosp. krize 30. let ho dovedla к výděleěnému psaní detektivek pro čas. Black Mask (Černá maska). Jeho tvorba je nesporně blízká drsné objektivitě a otevřenosti tzv. „hard-boiled fiction“ (—>■). Knižně vydal sedm románů.
R.: The Big Sleep (1939, Hluboký spánek), Farewell, My Lovely (1940, Sbohem buď, lásko má), The Long Good-Bye (1953, Loučení s Lennoxem) vyšly č. v souboru Třikrát Phil Marlowe (1967,1978). Ch-ův soukromý detektiv Marlowe není genius úvahy a prozíravosti, ale poctivý a vytrvalý řemeslník svého oboru, neústupně bojující proti mnohem silnějším společ. silám zločinu a útisku, jež ho div nerozdrtl. Jeho příběhy znamenají tedy nejen senzaci, ale i obžalobu. Spolu s Hammettem (—>) je Ch. představitelem real, detektivní prózy. • D. d. : r.: The High Window (1942, Vysoké okno, č. 1969), The Lady in the Lake (1943, Dáma v jezeře, č. 1965, 1967), The Little Sister (1949, Sestřička, č. 1969), Playback (1958, Případ naruby, č. 1966); Ch. napsal celkem 26 p., č. výbor z nich vyšel 1976 s názvem Poslední útočiště společně s Ch-ovým es. The Simple Art of Murder (1950, Prosté umění vraždy). zv + em
Zdroj: VANČURA, Zdeněk, ed. aj. Slovník spisovatelů. Spojené státy americké. 1. vyd. Praha: Odeon, 1979. 732 s. Slovníky spisovatelů.
Detektivní román drsné americké školy (hard-boiled school) a americký film, který z ní vychází, jsou zdrojem námětů pro romány, jejichž autorem je Antonio Muňoz Molina (* 1956). Příznivě byl kritikou přijat již jeho první román Beatus ille (1986), ve kterém student Minaya pátrá po životě a díle zapomenutého fiktivního básníka Generace 27, aby rekonstruoval jeho dílo. Mnohem blíže ke skutečnému detektivnímu románu mají jeho další díla Zima v Lisabonu (El invierno en Lisboa, 1987) a Beltenebros (1989). V obou se pohybujeme ve světě temném a zločineckém, ve světě nejasných obchodů, nebezpečných machinací, intrik a nájemných vrahů, ve světě, který má některé zjevné prvky amerických „chandlerovek“ a který evokuje výjevy z filmů Davida Lynche, včetně jeho temné a tajemné poetiky. Je to však především Manuel Vázquez Montalbán (* 1939), který s velkou vytrvalostí a mimořádným vypravěčským talentem pěstuje tyto romány o zločincích a delikventech. Protagonistou jeho početných románů je detektiv Pepe Carvalho (Jájsem zabilKennedyho, Yo maté a Kennedy, 1972), jehož činnost je často prostředkem к pronikavé analýze současné španělské reality.
Pro literaturu posledních let Frankova režimu bylo příznačné pěstování imaginace a fantazie (připomeňme si, že v období opojení románem Sto roků samoty Garcíi Márqueze triumfuje v roce 1972 Sága/fuga o J. B. Torrente Ballestera). S touto podporou nebylo těžké zaměnit každodenní realitu a sociální problematiku za realitu kultury a vlastní literatury. Tak se rozšiřuje román, jenž se nevztahuje к realitě, ale к románu samotnému (metaromán). Představitelem této tendence je José Maria Merino (* 1941), jehož povídky i romány se vyznačují zručnou konstrukcí a bohatým a expresivním jazykem. Již ve svém prvním Románu Andrése Choze (La novela de Andrés Choz, 1976) překvapuje čtenáře dovedností, s níž konstruuje jediné dílo ze tří naprosto odlišných vyprávění - psychologického románu, vesnické povídky a science fiction. Originalita díla nespočívá pouze v jeho metarománovosti, ale především v tom, že se zde boří hranice mezi realitou a fikcí. Zdroj: DEMBICKÁ, Simoneta et al. Světové literatury 20. století v kostce: americká, britská, francouzská, italská, Latinské Ameriky, německá, ruská, španělská. 1. vyd. Praha: Libri, 1999. 239 s. ISBN 80-85983-80-X.
Články z databáze Anopress od roku 1996:
OLEHLA, Richard. Sedmiramenný muž Michael Chabon. Host [online]. 2017, (8), 40 [cit. 2018-11-27]. ISSN 1211-9938.
RADVÁKOVÁ, Tereza. Příliš hlučné hračkářství. Právo [online]. 2010, (7), 18 [cit. 2018-11-27]. ISSN 1211-2119. Dostupné z: http://pravo.novinky.cz/
Z databáze Ústavu pro českou literaturu, viz: http://www.ucl.cas.cz/cs/casopis-ceska-literatura/archiv/278-2017/2368-ceska-literatura-65-2017-1 , např.:
Markéta Ř. Holanová [Ústav pro českou literaturu AV ČR; holanova@ucl.cas.cz]
Jak se detektivka stala detektivkou. Sonda do vývoje žánrového povědomí v české literární kultuře přelomu 19. a 20. století
Studie se zaměřuje na dějiny detektivního žánru, jejím cílem však není reformulování „objektivních“ dějin žánru, založených na textostředné analýze, ale spíše jejich obohacení o dimenzi recepce. Výsledkem je tak model akcentující „subjektivní“ složku žánru, kterou nazýváme žánrové povědomí. Jeho vývoj mapujeme prostřednictvím sond do recepčního ohlasu děl, na jejichž základě konstruujeme uzlové body geneze povědomí, jejichž výsledkem je ustálení konkrétního žánru v prostředí české literární kultury. Tu chápeme v širokém slova smyslu jako česky komunikované texty, a to jak původní, tak překladové.
How the detective story became the detective story. A survey of the development of genre awareness in Czech literary culture at the turn of the 20th century
This study focuses on the history of the detective story genre, but its aim is not to reformulate the “objective” history of the genre, based on a text-centred analysis, but to enhance it by including the reception aspect in order to provide a model highlighting the “subjective” element of the genre, which we refer to as genre awareness. We chart its development by means of surveys of the reception response to works, on the basis of which we construct nodal points in the genesis of awareness, resulting in the stabilization of the specific genre within the environment of Czech literary culture, which is understood in the broad sense to involve texts communicated in Czech, both original and in translation. – bohužel, nemohu si prohlédnout obsah
Vysokoškolské práce z Theses.cz, viz https://theses.cz/ :
Zkuste digitální knihovnu univerzity v Pardubicích: https://dk.upce.cz/handle/10195/4/discover , Národní uložiště šedé literatury: http://www.nusl.cz/?query=&language=en
Jazyk, lingvistika a literatura
Praha
21.11.2018 23:57