-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
nedávno jsem si koupil na výletě tři pražské groše (infocentrum), ale zdálo se mi divné, proč mají každý jinou barvu: stříbrnou, zlatou a zřejmě asi nějakou bronzovou. Chtěl bych se tedy dozvědět o těchto groších více. Jestli ono zbarvení, bylo za dávných dobách něco jako koruny a haléře, nebo jestli se jednalo o postupné měnění techniky výroby a složení.
Děkuji
Dobrý den,
obáváme se, že Vámi zakoupené mince jsou takto zbarvené pouze pro turistické účely a nevycházejí z historické skutečnosti.
Groše začaly být vydávány v roce 1300 králem Václavem II. v Kutné Hoře, kdy měly doplnit či nahradit exitující denáry a brakteáty, jejichž hodnota stříbra v minci byla postupně znehodnocena.
Pražský groš byl známý jako stříbrná mince. Obsah ryzího stříbra byl poměrně vysoký. Podle technologických parametrů mincovny měl dosahovat okolo 93,7% Ag, zbytek tvořila hlavně měď, nebo minimálně i olovo. Platilo se jím až do 15. století.
Grošová měna početně vycházela z denárové mincovní soustavy. Nový parvus byl redukovaný denár, kdy 1 pražský groš byl 12 parvů. Ve 13. století bylo ale základem směny ryzí stříbro. Platby větších částek se uváděly ve hřivnách stříbra, rozuměno ryzího stříbra. Hřivna byla původně standartní jednotka hmotnosti užívaná při zpracování drahých kovů a pochopitelně při výrobě mincí. V době ražby českých grošů byla za základ měnové reformy užita "hřivna denárů pražských" o hmotnosti 253,14g a ryzosti 93,7% Ag. Odtud zřejmě i název nové mince, neboť 64 pražských grošů byla "hřivna denárů velkých pražských", tudíž tehdejší váhový systém byl: 64 pražských grošů obsahovalo hřivnu ryzího stříbra (tzv. hřivna těžká), jedna váhová hřivna se dělila na 16 lotů, přičemž jeden lot ryzího stříbra byl obsažen ve čtyřech groších.
První zlaté české mince se začaly razit v roce 1324, a nazývaly se florény.
Další zjednodušení přinesla až měnová reforma roku 1384, kdy byla zavedena technologicky nenáročná ražba jednostranných drobných mincí. Mince neměly kruhovou podobu, ale byly raženy na čtvercový, obdélný nebo i vícehranný střížek, vzniklý jednoduchým rozstříháním tenkého plechu, vykovaného z mincovní slitiny. Byly také zavedeny dva nominály tohoto typu, peníze a haléře. Lišily se od sebe podle velikosti i podle rázu. Směnný poměr mezi nimi byl stálý (1 peníz = 2 haléře) a měl být stálý i vůči pražskému groši (1 groš = 7 peněz = 14 haléřů).
Poměr ryzích kovů v mincích byl v průběhu doby usměrňován instrukcemi panovníka, které byly ovlivňovány inflací. Každá další mince odpovídala barvě i hodnotě kovu, ze kterého byla vyrobena, a aby měnila minci s větší hodnotou, což se dosud nezměnilo.
Pokud si budete chtít o této problematice přečíst více, můžeme Vám doporučit obsáhlou literaturu, ze které jsme vycházely.
NOHEJLOVÁ-PRÁTOVÁ, Emanuela. Základy numismatiky. 2., dopl. vyd. Praha: Academia, 1986. 336 s., 64 s. obr. příl.
STANĚK, Jaroslav. Peníze v českých zemích: přehled mincí a papírových peněz v dějinných a hospodářských souvislostech od 10. století dodnes. Praha: P.A.S., C1995. 239 s., 24 s. barev. obr. příl. ISBN 80-901893-1-8.
VANDAS, Jiří. Mince a platidla. 1. vyd. Praha: Magnet-Press, [1994]. 220 s. Magnet hobby. ISBN 80-85847-15-9.
VOREL, Petr. Od pražského groše ke koruně české: průvodce dějinami peněz v českých zemích. 2., rozš. vyd. Praha: Havran, 2004. 577 s., xxxi s. barev. obr. příl. ISBN 80-86515-40-0.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
08.08.2016 12:51