-
To se mi líbí
-
Doporučit
Hezký den,
moc bych Vás chtěla poprosit o pomoc. Věnoval se Jindřich Šimon Baar ve svém díle pověsti o Zkamenělém pastýři (Klobuky na Kladensku)? Různé zdroje na internetu tvrdí, že ano. Tyto zdroje ale od sebe nejspíš opisovaly a nezmiňují, v jakém díle měl tuto pověst uvést. V kladenském archivu mi naopak napsali, že J. Š. Baar, ač na faře v Klobukách sloužil, tuto pověst nezaznamenal (z čehož může vyplývat, že jde o pověst poměrně novodobou).
Moc děkuji a přeji krásné dny
Dobrý den,
zpracování pověsti o 'zkamenělém pastýři' J. Š. Baarem jsme v nám dostupných zdrojích nenašli. Nemyslíme si ale, že by se jednalo o pověst novodobější.
V souvislosti se zkamenělým pastýřem a spisovatelem farářem J. Š. Baarem jsme našli ale tuto zmínku:
Kněz a spisovatel Jindřich Šimon Baar, který v klobuckém kostele působil v letech 1899 - 1909 a ze zdejšího kraje čerpal náměty k několika svých dílům, například k románu Poslední rodu Sedmerova, místním lidem pro případ, že by Kamenný pastýř přece jen došel ke kostelu, poradil jednoduché řešení: naložte ho na vůz a odvezte zpátky.
Zdroj: BÍLEK, Jiří. Hádanky naší minulosti, 1: Kam odešli Keltové?. V Praze: Knižní klub, 2002. s. 82. ISBN 80-242-0787-7. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:7061d010-0346-11e4-9806-005056825209
Některé další zmínky o pověsti o menhiru, viz níže:
V polích severozápadně od Klobuk nalezneme pravděpodobně nejznámější a také nejvyšší menhir zvaný Zkamenělý pastýř nebo Kamenný muž. Podle lidové pověsti se při zvonění na klobucké věži přibližuje, a až se věže dotkne, nastane soudný den. Protože však při zvonění v Kokovicích prý dělá krok zpět, není se třeba ničeho obávat. Jiná pověst vypráví o pastýři, který zkameněl i se svým stádem (na začátku století byly v blízkosti vykopány další podobné kameny)... V barokním kostele sv. Vavřince z let 1729-З6 byl farářem známý spisovatel Chodska Jindřich Šimon Baar.
Zdroj: KOCOUREK, Jaroslav. Český atlas: [obrazový vlastivědný průvodce]. Praha: Freytag & Berndt, 2001. s. [41]. ISBN 80-7316-021-8. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:9648f835cee7d325c8fa30fd2a24d31a
Pohyblivý balvan žulový. (S vyobraz, č. 35.) Skály a balvany podoby velmi rozmanité, které svým zevnějškem brzy tomu, brzy onomu předmětu se podobají a proto také od lidu různě bývají nazývány, jako kamenný pastýř u Klobouk*) atd.,..
*) Viz vyobrazení tohoto monolithu v VI. roč. Vesmíru na str. 89
Zdroj: Vesmír: časopis pro šíření vědy přírodní, země- a národopisné. Praha: Václav F. Kumpošt, 15.3.1894, 23(11). s. 127. ISSN 0042-4544. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:fda19260-f8df-11e8-9210-5ef3fc9bb2
Zkamenělý pastýř u Klobúk není zdaleka jedinou záhadnou kamennou památkou na Slánsku. S trochou nadsázky lze říci, že tento kraj údajnými pravěkými megality doslova oplývá
Zdroj: MUDROVÁ, Ivana. Kam značky nevedou: a další náměty k výletům, [I.]. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. s. 95. ISBN 80-7106-716-4. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:d6b7f350-887c-11e5-9cbd-5ef3fc9ae867
Pověsti o zkamenělém pastýři sepsali např.:
MIKŠÍČEK, Matěj. [M. Mikšíčka Sebrané spisy.. s. [149]. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:ae4a29d9-a709-45c2-9bd1-4e41448bcf43
NIKL, Břetislav a MIKŠÍČEK, Matěj. Nejkrásnější české pověsti I. Praha: XYZ, 2008. s. 253. ISBN 978-80-7388-141-2. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:f4845520-a64e-11e3-87a3-001018b5eb5c
Jiní dí, že on [pastýř], pes a nádoba se skameněla. Krolm. (Václav Krolmus)
Zdroj: Příruční slovník jazyka českého. Státní nakladatelství. s. 489. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:e8630012-9718-4350-8b84-a4ed4fb70916
Zkamenělý pastýř u „Klobuk." Od Klobuk jenž své jméno mají od „buku"' a ne od „klobouku" jak chybně to na stanici napsáno jest, vede pěšina k Telcům. Zde uprostřed poli nalézá se palouk a na tom palouce stojí kamenný balvan, jemuž lid říká: zkamenělý pastýř. Pověst o tom jež zvláště v okolí klobuckém až do dneška se udržela, zní takto: Když pan Ježíš se st. Petrem po světě chodili, noclehovali u pastýře. Tento si přál, aby živ byl do soudného dne co svědek pomíjejícnosti tohoto světa. .Syn boží podivil se arciť žádosti jeho. Než podložil si levou rukou pravici a prstem pravé ruky dotkl se čela pastýřova a řekl: „staň se ! Buď živ až do soudného dne i s tvým stádem! By však stářím svým nikomu obtížnými jste nebyli, ani sobě, chci, aby jste zkameněli!" A hle!, tak prý povstal onen kameniný balvan, jemuž lid říká: zkamenělý pastýř. V pověsti lidu praví se ještě, že zdá se jen, jakoby pastýř ten na tom samém místě i se svým stádem stále dlel. Pastýř i stádo že prý jdou. Jdou prý směrem ku Klobukam, ale tak zvolna, zvolňounka, že to není ani vidět; každý rok o špendlíkovou hlavičku blíž. Až pak se přiblíží až ke Klobukám, bude prý soudný den!
Zdroj: Svobodný občan: Časopis věnovaný lidu našemu. Slaný: Fr. Neubert, 14.2.1874, 3(7). s. [2]. ISSN 1804-378X. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:f6794f58-d800-4a75-9a9c-5a62c30ddddd
Internetový zdroj uvádí (a to asi máte na mysli, že zdroje opisují jeden od druhého to stejné):
Tuto pověst zaznamenal počátkem 20. stol. také spisovatel Jindřich Šimon Baar, který byl tehdy v Klobukách farářem. Jistě se setkal i s dalším, daleko slavnějším vyprávěním o klobuckém Pastýři. Při každém zvonění v klobuckém kostele se prý kámen přiblíží o krok k jeho věži. Až ke kostelu dojde, má nastat soudný den. Jak však napsal archeolog Píč, "ferinové pak dodávají, že to bude dlouho trvati, neboť když na protější straně v Kokovicích se zvoní, musí zase krok nazpět."
Zdroj: http://www.toulkypocechach.com/lokalita.php?interni_nazev=zkamenelypastyr
(Speciální studie). Kramařík Jaroslav: Baarova historická povídka, pověst a skutečnost. [Pověst o kamenné míse z „Pověsti z Chodska“ vyd. 1930; motiv též ve formě povídky v Nár. politice. 1925. — Obs. v:] Minulostí Západočeského kraje. Sv. 4. Plzeň, 1966 s. 195-201
Zdroj: KUNC, Jaroslav. Česká literární bibliografie 1945-1966: soupis článků, statí a kritik z knižních publ. a periodického tisku let 1945-1966 k dílům autorů 19. a prvé poloviny 20. století, Díl 3. Praha: St. knihovna ČSSR-Národní knihovna, 1967. s. 13. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:12f3be98665ec51546c1b2c54e5a2b70
Pověst s podobným názvem, ale nepíše se odkud pochází, sebral F. L. Čelakovský, viz níže:
Zkamenělý pastýř se stádem. Na stráni, leštinami chudě porostlé, seděli mladí pastýřové u ohníčka rozdělaného se ohřívajíce; neboť podzimek jitro činil chladnější, a větřík ostřejší potahoval po stráni. Kozičky se vzpínaly ledakdes po žlutém listí, na křovinách pozůstalém, a dobytek vyšší uškluboval si v údolí pode strání skrovnou travičku. Pastýř jeden, přiloživ suchého chrastí na ohníček, jejžto kámen ze země rostoucí od větru chránil, a posadiv se vedle druhých, takto k nim za chvilku zvolal: Ale hleďtež, milí braši, nemá-li kámen tento docela podobu ležící tu ovce? A ten menší — jako by jehňátko hlavičku do teplounké vlny její ukrývalo? I zdálo se tak pastýřům, na to hledícím. Vzchopiv pak se Jeřínek, pastýř nejmladší, vedl je ku kamenu opodál za křovinou na spůsob homole stojícímu, řka: Odedávna, kdykoli tady honívám, zdál mi se kámen ten jako zkamenělý pastýř. ...
Zdroj: ČELAKOVSKÝ, Ladislav. Fr. Lad. Čelakovského Sebrané spisy.. s. 80. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:c24c0be0-9d23-11e8-99aa-005056827e51
Jazyk, lingvistika a literatura
--
26.01.2022 13:38