-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den.
Slyšel jsem, že podle toho, jak stojí kůň s jezdcem na podstavci sochy se dá
určit, jak dotyčná osoba zemřela je to pravda?
Dobrý den,
bohužel informace o tom, že z postavení koně a jezdce na jezdeckém pomníku lze určit, jakým způsobem jezdec zemřel, jsme v dostupných zdrojích nenalezli, a proto tuto domněnku nemůžeme potvrdit. Více by Vám mohly pomoci spíše odborné knihovny jako Knihovna Uměleckoprůmyslového musea v Praze (http://www.knihovna.upm.cz/) , Knihovna Akademie výtvarných umění v Praze (http://www.avu.cz/category/avu-menu/akademie/specializovan%C3%A1-pracovi%C5%A1t%C4%9B/knihovna) nebo Knihovna Národní galerie ( http://www.ngprague.cz/cz/15/sekce/knihovna/).
Jezdecká socha má význam vojenské a politické moci spojované se zobrazovaným jezdcem a vládnoucími společenskými (císař, vojevůdce) a kultovními (sv. Jiří) silami, jež zastupuje. Je proto typem pomníku s triumfálním významem, zdůrazňovaným také nápisy a reliéfy na podstavci, ale často také postavou poraženého nepřítele, ležícího pod kopyty koně a znázorňujícího tak svou porážku, bezmocnost svého postavení a podřízenost. Myšlenku triumfu vyjadřuje ikonografický program, který bývá někdy velmi složitý a týká se nejen vlastní sochy, reliéfů a nápisů na soklu, ale i architektonického a urbanistického začlenění do prostředí. V některých uměleckých kruzích a vývojových údobích neměla jezdecká socha téměř žádný význam (egyptské umění). Pro tradici evropského umění jsou důležité okruhy krétsko-mykénského, řeckého a římského umění, v nichž se vyvinula socha jezdce v sedle; neosedlaný kůň zůstává v evropském kulturním kontextu výjimkou, a pokud se objevuje, odkazuje na perský vliv. Typově se motiv rozlišil na jezdce velícího (či hovořícího) na stojícím nebo klidně jdoucím koni (římský typ) a na jezdce na cválajícím lehčím koni (helénistický typ), k nimž vývojem a zvládnutím technologie lití kovu přibyl jezdec na vzpínajícím se koni. Jezdecké sochy byly stavěny historickým osobnostem, panovníkům a vítězným vojevůdcům, za císařství v Římě však jen císaři.
Již od antiky považovali vladaři za důstojný způsob svého zvěčnění jízdu na oři. Teprve v 19. století ztratila jezdecká socha v důsledku inflační produkce pomníků svůj umělecký význam. V renesanci naproti tomu byla kromě reprezentační úlohy projevem stylistické proměny a uměleckého myšlení.
Jezdecká socha nebo obraz jako dílo připomínající velkého vůdce má svůj počátek v proslulém klasickém pomníku císaře Marka Aurelia na koni a Campidoglio v Římě; za své přetrvání ve středověkém křesťanském umění vděčí domněnce, že představuje císaře Konstantina Velikého.
Použité zdroje:
* BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník : (malířství, sochařství, grafika). Praha: Academia, 1997. S. 159. ISBN 80-200-0609-5 (váz.). ISBN 978-80-200-1909-7 (dotisk: brož.).
* HALL, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha; Litomyšl: Paseka, 2008. 517 s. ; 24 cm. ISBN 978-80-7185-902-4.
* THIELE, Carmela. Sochařství. Brno: Computer Press, 2004. 190 s.: il. (převážně barev.); 20 cm. (Malá encyklopedie). ISBN 80-251-0288-2.
Další prohlédnuté zdroje:
* GOMBRICH, E. H. Příběh umění. Praha: Mladá fronta: Argo, [1997]. 683 s.: arev. il., mapy; 26 cm. ISBN 80-7203-143-0 (Argo: váz.). ISBN 80-204-0685-9 (Mladá fronta: váz.).
* STADLER, Wolfgang. Dějiny sochařství: [historie a vývoj sochařského umění v Evropě od pravěku do 21. století] / Wolfgang Stadler; [z němčiny přeložila Lucie Kovaříková]. Praha: Rebo, [1996]. 198 s.: barev. il. ;
* MAHLER, Zdeněk. Člověk a kůň. České Budějovice: Dona, 1995 (Brno: pektrum). 183 s.: il. a fot. (převážně barev.); 28 cm. ISBN 80-85463-52-0.
* VOLAVKA, Vojtěch. O soše: Úvod do historické technologie a teorie sochařství. 1. Díl. Praha: SNKLHU, 1959 (Orbis 01). 453, [2] s. ; 4°. Technika a řemeslo; Sv. 12).
* VOLAVKA, Vojtěch. Jak vzniká socha: technika a tvůrčí proces v průběhu věků. Praha: Nakl. čs. výtvarných umělců, 1956 (Praž. tisk., z.z.). 119, [2] s.: il., fot. ; 8°. (Umění lidu; sv. 3).
* http://is.muni.cz/th/190629/ff_b/bakalarska_prace_-_finale.pdf
Dále ještě existuje publikace Pomníky a zapomníky, do které jsme však neměli možnost nahlédnout z důvodu ztráty z našeho fondu:
* HOJDA, Zdeněk; POKORNÝ, Jiří. Pomníky a zapomníky. Praha: Paseka, 1997, c1996. 280 s.: il.; 21 cm. ISBN 80-7185-093-4.
Jezdecká socha má význam vojenské a politické moci spojované se zobrazovaným jezdcem a vládnoucími společenskými (císař, vojevůdce) a kultovními (sv. Jiří) silami, jež zastupuje. Je proto typem pomníku s triumfálním významem, zdůrazňovaným také nápisy a reliéfy na podstavci, ale často také postavou poraženého nepřítele, ležícího pod kopyty koně a znázorňujícího tak svou porážku, bezmocnost svého postavení a podřízenost. Myšlenku triumfu vyjadřuje ikonografický program, který bývá někdy velmi složitý a týká se nejen vlastní sochy, reliéfů a nápisů na soklu, ale i architektonického a urbanistického začlenění do prostředí. V některých uměleckých kruzích a vývojových údobích neměla jezdecká socha téměř žádný význam (egyptské umění). Pro tradici evropského umění jsou důležité okruhy krétsko-mykénského, řeckého a římského umění, v nichž se vyvinula socha jezdce v sedle; neosedlaný kůň zůstává v evropském kulturním kontextu výjimkou, a pokud se objevuje, odkazuje na perský vliv. Typově se motiv rozlišil na jezdce velícího (či hovořícího) na stojícím nebo klidně jdoucím koni (římský typ) a na jezdce na cválajícím lehčím koni (helénistický typ), k nimž vývojem a zvládnutím technologie lití kovu přibyl jezdec na vzpínajícím se koni. Jezdecké sochy byly stavěny historickým osobnostem, panovníkům a vítězným vojevůdcům, za císařství v Římě však jen císaři.
Již od antiky považovali vladaři za důstojný způsob svého zvěčnění jízdu na oři. Teprve v 19. století ztratila jezdecká socha v důsledku inflační produkce pomníků svůj umělecký význam. V renesanci naproti tomu byla kromě reprezentační úlohy projevem stylistické proměny a uměleckého myšlení.
Jezdecká socha nebo obraz jako dílo připomínající velkého vůdce má svůj počátek v proslulém klasickém pomníku císaře Marka Aurelia na koni a Campidoglio v Římě; za své přetrvání ve středověkém křesťanském umění vděčí domněnce, že představuje císaře Konstantina Velikého.
Použité zdroje:
* BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník : (malířství, sochařství, grafika). Praha: Academia, 1997. S. 159. ISBN 80-200-0609-5 (váz.). ISBN 978-80-200-1909-7 (dotisk: brož.).
* HALL, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha; Litomyšl: Paseka, 2008. 517 s. ; 24 cm. ISBN 978-80-7185-902-4.
* THIELE, Carmela. Sochařství. Brno: Computer Press, 2004. 190 s.: il. (převážně barev.); 20 cm. (Malá encyklopedie). ISBN 80-251-0288-2.
Další prohlédnuté zdroje:
* GOMBRICH, E. H. Příběh umění. Praha: Mladá fronta: Argo, [1997]. 683 s.: arev. il., mapy; 26 cm. ISBN 80-7203-143-0 (Argo: váz.). ISBN 80-204-0685-9 (Mladá fronta: váz.).
* STADLER, Wolfgang. Dějiny sochařství: [historie a vývoj sochařského umění v Evropě od pravěku do 21. století] / Wolfgang Stadler; [z němčiny přeložila Lucie Kovaříková]. Praha: Rebo, [1996]. 198 s.: barev. il. ;
* MAHLER, Zdeněk. Člověk a kůň. České Budějovice: Dona, 1995 (Brno: pektrum). 183 s.: il. a fot. (převážně barev.); 28 cm. ISBN 80-85463-52-0.
* VOLAVKA, Vojtěch. O soše: Úvod do historické technologie a teorie sochařství. 1. Díl. Praha: SNKLHU, 1959 (Orbis 01). 453, [2] s. ; 4°. Technika a řemeslo; Sv. 12).
* VOLAVKA, Vojtěch. Jak vzniká socha: technika a tvůrčí proces v průběhu věků. Praha: Nakl. čs. výtvarných umělců, 1956 (Praž. tisk., z.z.). 119, [2] s.: il., fot. ; 8°. (Umění lidu; sv. 3).
* http://is.muni.cz/th/190629/ff_b/bakalarska_prace_-_finale.pdf
Dále ještě existuje publikace Pomníky a zapomníky, do které jsme však neměli možnost nahlédnout z důvodu ztráty z našeho fondu:
* HOJDA, Zdeněk; POKORNÝ, Jiří. Pomníky a zapomníky. Praha: Paseka, 1997, c1996. 280 s.: il.; 21 cm. ISBN 80-7185-093-4.
Umění, architektura, muzeologie
--
Národní knihovna ČR
12.04.2011 13:02