-
To se mi líbí
-
Doporučit
Pojedeme do Říma - ve významu k těhotné ženě, pojede do Říma jako že je těhotná a pro miminko, říká se to, nevím proč
děkuji a hezký den
Dobrý den,
přeci jen se nám podařilo něco najít k problematice, která vás zajímala, i když vysvětlení ‚proč‘ není úplné:
Porod – těžká hodinka
O ženě, která slehla, se říkalo, že přišla do koutu, do polohu, do nedělí. Starším výrazem bylo, že se žena chystá do postele, rozvalila se nebo že se v domě svalil komín (na Plzeňsku), kamna se rozbourala (na Šumavě), bourat kachle, rozbořit se (Praha). Také se říkalo, že na ženu přišla těžká hodinka, na Moravě oznamovali, že šla do Říma.
Křesťanská církev si vytvořila vlastní obřad - úvod v kostele. Úvod byl zaměřen na duchovní očistu a iniciaci šestinedělky, protože znamenal odpuštění, poděkování, požehnání. K úvodu nešla šestinedělka nikdy sama, doprovázely jí porodní babička, kmotra a ostatní ženy. Úvod symbolizoval její přijetí do společenství žen - matek a doprovodem se jí prokazovala pocta. Dítě bylo k úvodu vystrojeno jako ke křtu, matka si vzala šaty, které dostala darem od kmoter, nebo šaty svatební. Cestou z kostela ženy zdravily matku slovy: pěkně vítám z Říma, podávaly jí ruku a děťátko žehnaly křížem. Po návratu z kostela následovala hostina „úvotky“, vyhrazená především pro ženy; skladbou jídel se vyrovnala svatbě a někdy vedla až k zadlužení rodiny.
Od nejstarších dob a i přes rozdílnost kultur se stala očista rodiček pevnou součástí poporodního obřadního cyklu (Navrátilová, 2004, s. 133-140).
Čerpáno z bakalářské práce Kateřiny Slováčkové Mýty, pověry a rituály v průběhu těhotenství a porodu. https://theses.cz/id/v8701c/Slovackova_Katerina_Myty_povery_a_ritualy_pri_porodu.pdf
Dotaz jsme konzultovali i s paní doktorkou Alexandrou Navrátilovou, odbornicí na slovo vzatou (je mimo jiné autorkou publikace Narození a smrt v české lidové kultuře), na kterou nám dala odkaz paní dr. Poláková z Ústavu etnografického v Brně, která píše:
"Přemýšlela jsem, proč zrovna do Říma. Jediné, co mě napadá, ale berte to, prosím, jako čistou spekulaci, je skutečnost, že žena v šestinedělí byla izolovaná od okolí (skutečně byla za plachtou, jak píše dr. Navrátilová). Do společnosti byla pak „uvedena“, tj. šla s dítětem do kostela. Je možné, že ten závěrečný proces (tedy určitým způsobem očistná mše) a také doba šesti týdnů (což by mohla být doba nějaké delší poutě) daly vzniknout onomu úsloví. Ale opravdu to jsou jen moje představy."
Z odpovědi dr. Navrátilové: "k Vašemu dotazu o porodu jako cestě do Říma snad jen tolik, že nejde o krajový výraz. Našla jsem ho v knize Ignáce Herrmanna "Tchán Kondelík a zeť Vejvara" (odehrává se v Praze, vydání z r. 1936, s.424), kdy rodička uvádí své švagrové, že byla až v Římě a už je zase doma, i pouti si odtamtud přivezla. Jinak to byl výraz používaný v obcích na východní Moravě (šla do Říma nebo šla za plachtu)."
Našli jsme v Lidových novinách (5. 9. 1938) článek ‚Ludvík XIII. není otcem Krále Slunce‘, kde se mimo jiné píše: Ludvíku XIII. bylo tehdy sedmatřicet let a jeho zdravotní stav byl velmi špatný na to, aby se mohl stát otcem. Intrikami byl ale král nucen strávit noc v Louvru s královnou. Nazítří, když ráno vyšla královna z ložnice a král byl už pryč, žehnal ji dvorní mnich, mluvě o požehnání Francii a prohlášení jí za těhotnou. Zpráva o tom se hned roznesla po celé Francii, byla poslána zvláštním poslem do Říma.
Nevíme, zda by to mohlo mít spojitost s „cestami do Říma“ v době těhotenství, nic méně za zmínku to stojí.
NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Narození a smrt v české lidové kultuře. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2004. s. 133-140, barev. obr. příl. ISBN 80-7021-397-3.
Filozofie a náboženství
--
Národní knihovna ČR
13.09.2017 15:08