-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, prosím Vás, potřebovala bych poradit s tím, co se dělo na podzim ve středověku - nějaké svátky atd. Zatím jsem toho moc nenašla, jen pár vět, ale ty mi asi moc nepomůžou. Děkuji moc
Dobrý den,
přímých historických pramenů, které by umožňovaly rekonstruovat průběh svátečních dnů u běžného obyvatelstva ve středověku, je poměrně málo. Průběh některých svátků tedy lze v současné době jen velmi těžko odhadnout. Zmínky, které se do současnosti dochovaly pocházejí především z církevních pramenů a vypovídají o slavení zejména církevních svátků. Průběh svátků měl ve většině případů podobný charakter. Samotnému svátku předcházelo přípravné období, ve kterém se lidé snažili ukončit předchozí období, očistit sebe i okolí a připravit vše na samotný svátek. Sváteční období se vyznačovalo snahou o prosazení pozitivní změny a její udržení v následujícím období (především zajištění úrodnosti). Nedílnou součástí velkých svátků bylo konzumování bohatého, sytého a pestrého jídla a koleda. Velmi silná byla též tradice uctívání mrtvých předků.
Je třeba si uvědomit, že v období raného středověku nebylo ještě příliš rozšířeno používání kalendáře. Kromě oficiálních církevních svátků, na něž upozorňovali lid církevní kněží, slavili lidé i vlastní lidové svátky.
"termíny oslav většiny lidových svátků se neodvozovaly od přesného data, ale z průběhu hospodářského roku. Každoročně proto připadaly na jiné datum, protože se konaly podle skutečných a viditelných jevů, jako byly proměny počasí, růst vegetace (konec zimy se slavil s vyrašením prvních pupenců, nástup zimy zase s příchodem prvního sněhu) nebo podle zemědělských prací. Všechny lidové svátky měly především lokální charakter, protože lidé v každém kraji slavili jinak a podle jiného mechanizmu (jedni podle květů stromů, jiní podle rašící trávy, další podle rozkvětu některých květin.)"
(zdroj: VONDRUŠKA, Vlastimil. Život ve staletích: lexikon historie. 12. století. Vyd. 2. Brno: MOBA, 2012, s. 104, 105.) Obecně lze říci, že v průběhu lidových středověkých oslav se poměrně často používaly masky. Nedílnou součástí lidových oslav bylo jídlo a tanec.
Kromě pravděpodobně celé řady lokálních a lidových svátků byla na podzim všeobecně rozšířená oslava spojená s poděkováním za úrodu. Podzimní hody bývají občas spojovány se dnem Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna) či se dnem Narození Panny Marie (8. září). Dalšími svátečními dny byl svátek sv. Jimramy (23. září), sv. Václava (28. září) a svátek archanděla Michaela (29. září.) Po podzimních hodech již nebyl žádný velký svátek až do svátku sv. Martina. Pouze několik menších svátků. "Do této atmosféry zapadá i církví slavená památka Všech svatých (1. listopadu) a Dušiček (2. listopadu), památka mrtvých předků, oddělovaná a konečně oddělená ze všech velkých svátků, jejichž nepominutelnou součástí byla."
Den sv. Martina (11. listopadu) - "Zcela jistě byl významnou a zřetelnou součástí církevního liturgického roku a je výslovně uveden mezi nemnoha svátky jednotlivých svatých Homiliáře opatovického. (...) Po Martinu pro sedláky začíná ona archaicky chápaná zima, tedy období, kdy se už nedá venku mnoho dělat a lidé se drží již více doma. Do Martina končí také práce spojené se zpracováním a uložením úrody, je to vlastní závěr zemědělského roku, doba porovnávání a vyúčtování. (...) Takovéto vyúčtování je vlastně zbavením se břemene, a to samo o sobě je důvodem k oslavě. Lidová tradice zachovala několik stop bujného veselí v tento den. A dokonce i martinský hod s pověstnou husou zde najde své logické místo. Přes zimu není možno krmit mnoho hus a venku se již samy nenapasou. (...) Každý rozmezní den, a tedy i martinský, je též termínem pro věštbu o budoucím období a k ní v novějších době hospodář použije husí prsní kost."
V období kolem svátku sv. Martina začínal dlouhý Advent, který představoval 40 dnů do dne Narození Ježíše Krista.
"Období mezi sv. Martinem a dnem Kristova narození je obdobím neobyčejně složitým. V malém časovém prostoru se zde vrství prvky a akce různého stáří i různého původu, vždy ovšem prvky křesťanské s předkřesťanskými. (...) Charakteristickým rysem celého následujícího předvánočního období je stálé ubývání světla a narůstání tmy, tedy zákonitě i činnosti temných zlých sil, jejichž aktivita o některých dnech neobyčejně sílí. Etnologové zaznamenávají v tomto období dokonce několik zvlášť nebezpečných dnů - dnů strig, tj. nebezpečných žen na pomezí dobra a zla. V takových dnech je třeba obzvláštní opatrnosti a je nezbytné vykonat i různá preventivní ochranná opatření: práskat bičem na dvoře, stavět různé zábrany a překážky před vstupem do chléva i domu. S ochranou souvisejí asi i četné obchůzky masek, snad pozůstatek starých maskovaných průvodů."
"Homiliář opatovický neuvádí promluvu k žádnému z mnoha dní, k nimž lidová tradice v tomto období, kdy obava se mísí s nadějí, připjala množství obřadů - s jedinou výjimkou. Tou je den sv. Ondřeje (30. listopadu). Je to asi mimořádný den, podobně jako den martinský, a to již svým místem v kalendáři."
K tomuto dni se vztahovala celá řada úkonů, které se vázaly k předpovídání budoucnosti, řada z nich se týkala i milostné sféry. "Bezpočet je věštebných pomůcek a předvídacích akcí, které zná lidová tradice: dřevěná polínka, halušky, kameny, třesení plotem, stromy nebo keři, vyhazují se části oděvu na střechy a stromy, ke slovu přijdou i sny".
(zdroj: SMETÁNKA, Zdeněk. Legenda o Ostojovi: archeologie obyčejného života. 3., opr. a dopl. vyd., V NLN vyd. 2. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2010. s. 231 - 259.)
Poblíž svátku sv. Ondřeje taktéž začínal tzv. krátký Advent, tedy období čtyř týdnů do Vánoc.
* VONDRUŠKA, Vlastimil. Život ve staletích: lexikon historie. 12. století. Vyd. 2. Brno: MOBA, 2012.
* SMETÁNKA, Zdeněk. Legenda o Ostojovi: archeologie obyčejného života. 3., opr. a dopl. vyd., V NLN vyd. 2. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2010.
* VERDON, Jean. Volný čas ve středověku. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2003. 261 s. Kulturní historie. ISBN 80-7021-543-7.
* VONDRUŠKA, Vlastimil. Život ve staletích: lexikon historie. 15. století. Vyd. 1. Brno: MOBA, C2012. 125 s. ISBN 978-80-243-4641-0.
* VONDRUŠKA, Vlastimil. Život ve staletích: lexikon historie. 14. století. Vyd. 1. Brno: MOBA, C2011. 125 s. ISBN 978-80-243-4243-6.
* ŠMAHEL, František, ed. a NODL, Martin, ed. Člověk českého středověku. Vyd. 1. Praha: Argo, 2002. 500 s. Každodenní život; sv. 14. ISBN 80-7203-448-0.
* GOETZ, Hans-Werner. Život ve středověku. Vyd. 1. Jinočany: H & H, 2005. 454 s. ISBN 80-7319-025-7.
Antropologie, etnografie
--
Národní knihovna ČR
26.02.2013 14:55