-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
Nedávno jsem začal fotit "hrátky s perspektivou" a tak by mě zajímalo kdy se začala perspektiva v umění uplatňovat, jestli byla nějaká období kdy se umělci od perspektivy naopak odklonili a jak se vyvíjela v průběhu dějin.
Srdečně zdravím a předem děkuji za odpověď
Dobrý den,
perspektiva se empiricky začala prosazovat již kolem roku 300 př. n. l. v řeckém umění, které začalo těžit z racionálních poznatků rodících se věd. Nesystematizovalo však ještě znalosti perspektivní konstrukce a bylo soustředěno na perspektivu těla tím, že jeho prostorovost podávalo zkratkou, překrýváním údů, natočením figury apod. Tento druh prostorového zobrazení těla je někdy nazýván výrazovou perspektivou. Vlastní prostor však ještě nebyl racionálně definován. V období antiky tak ještě nemůžeme mluvit o klasickém pojetí perspektivy tak, jak ji chápeme dnes.
Přicházející středověk naopak zastřel tento antický odkaz. Středem zájmu se stal člověk a jeho spása a naopak hmotný svět, v němž žil, byl chápán jen jako zrcadlení, pomíjivý obraz lidského pravého bytí. Přehodnocení tohoto pohledu se odrazilo ve zrušení perspektivních vztahů; nový světový řád byl provázen odvratem od tělesnosti figur a přezíráním přírodní skutečnosti: vyjadřovaly to figury vsazené do zlatého pozadí (tj. do nekonečného a abstraktního prostoru).
Až následná renesance oživila antický odkaz perspektivní konstrukce prostoru zároveň s všestranným doceněním lidského individua. Odvrátila se od středověkého názoru, vůči němuž postavila novou představu člověka, světa a hodnot, a tím také nový zobrazovací systém, v němž byla perspektiva důležitou poznávací složkou umění. Jednu z prvních učebnic perspektivy, De Perspectiva pingendi, napsal již v roce 1482 P. della Francesca, ale s perspektivou se zabývali i jiní, Giotto, L. B. Alberti, G. Vasari, Leonardo da Vinci, A. Dürer, J. van Eyck a další malíři a teoretikové. Rozpad jednotného renesančního světového názoru, v jehož umění byla perspektiva měřítkem umělecky pravdivé nápodoby skutečnosti, vedl postupem doby k revitalizaci zákonů perspektivy např. v manýrismu, který vyhrotil na otázce perspektivy rozpor subjektu a objektu. Vypjatě subjektivní vztah k objektivní skutečnosti a její významový výklad vedl k použití anamorfózy a složitým perspektivním konstrukcím. Až do 19. století byla renesanční perspektiva převládající, ale některé proudy ji uzpůsobily novým představám výrazovým stupňováním hloubky (E. Degas, V. van Gogh) či jejím ztlumením a redukcí do plochy (E. Manet, postimpresionisté P. Gauguin, P. Cézanne).
Soudobé umění reaguje na nové prostorové představy, vědní poznatky i zrakové zkušenosti dané novou optikou (žabí oko), kosmickým výzkumem apod. ; tak se v umění odrážejí např. i sférické představy (K. Petrov-Vodkin), které revolucionizují současné představy světa i jeho zobrazování.
Informace čerpány z knihy: Výtvarné umění: výkladový slovník: (malířství, sochařství, grafika).
Pokud se ještě vrátíme do historie, zajímavé také může být, že větu základní perspektivy "rovnoběžky se sbíhají v obraze v úběžníku" dokázal v objemné knize teprve roku 1600 Quido Ubaldi del Motne.
Pokud chcete více zkoumat perspektivu, můžete nahlédnout do níže uvedených knih/článků, které se tímto tématem zabývají.
Tyto a další dokumenty dohledáte v Souborném katalogu ČR, který je volně dostupný na adrese http://aleph.nkp.cz/F.
* BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník: (malířství, sochařství, grafika). Vyd. 1. Praha: Academia, 1997. 429 s. ISBN 80-200-0609-5.
* KADEŘÁVEK, František. Perspektiva: příručka pro architekty, malíře a přátele umění. Praha: Štenc, 1922. 109 s.
* INGERLE, Petr. Příběh perspektivy: dějiny jedné ideje: od renesance k modernímu umění a myšlení. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 2010. 221 s. ISBN 978-80-87474-09-9.
* COLEOVÁ, Alison. Umění zblízka - perspektiva: Vizuální průvodce teorií a technikami - od renesance k pop artu. 1. vyd. Bratislava: Perfekt, 1994. 64 s. ISBN 80-85261-77-4.
* FRANCASTEL, Pierre. Malířství a společnost: výtvarný prostor od renesance ke kubismu. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 2003. 163 s., lxxii s. obr. příl. Dějiny a teorie umění; sv. 4. ISBN 80-86598-49-7.
* FRÁNEK, Zdeněk a HORSKÝ, Jiří. Zdeněk Fránek: perspektivy = perspektives. [Brno]: Fránek Architects, [2007]. 207 s. ISBN 978-80-239-9354-7.
* KUBICOVÁ, Věra. Moderní chápání prostoru prožívání prostoru, vidění a zobrazování prostoru. In: Architektura v perspektivě 2015, 2015, 7, s. 73-74. ISBN 978-80-248-3802-1.
Umění, architektura, muzeologie
--
Národní knihovna ČR
29.03.2016 08:00